Kdo to (asi) všechno kuje

Svět jako na ostré horské dráze. Po Trumpově „dni osvobození“ přišel minulou středu zcela nečekaný den osvobození ode dne osvobození, když prezident USA ohlásil devadesátidenní odložení navržených cel. Byl to vychytralý plán? Jsou to racionální kroky? A kdo to všechno s velkým Donaldem kuje? Ekonomové i politici dešifrují, kdo má na jeho rozhodnutí vliv. A neklidní už jsou nejen byznysmeni a trhy. Když byl Jamieson Greer, muž z prezidentova nejužšího týmu, tázán ohledně cel zákonodárci v Capitol Hill, demokrat Steven Horsford z Nevady už to nevydržel a po „pauznutí“ světových cel na něj volal: „Kdo teda tomu sakra velí?“ A šéf obchodní politiky Greer, jenž byl roku 2018 v týmu, který stanovil zpřísněná cla na Čínu, jen žblebtnul: „Velí prezident Spojených států amerických.“ Pochopitelně. Nicméně Greer je podle listu Financial Times jedním z šesti lidí, kteří mají na Trumpově rozhodování enormní podíl. Právě Greer nemá Peking v oblibě, těžko s ním najde řeč, neboť dlouhodobě kritizuje obchodní praktiky Číny, jež dle něj neblaze dopadají na výrobní sektor v USA.

Pozor, radí Ron Vara

Prvním mediálně skloňovaným jménem je ovšem Peter Navarro. I toho Trump zná z minulého mandátu, jenže nyní už povýšil – je hlavním (seniorním) ekonomickým poradcem. Ani on si s Číňany neporozumí, věří v odvetná cla a další opatření. Mimochodem: je spoluautorem pasáže o mezinárodním obchodu ve strategii konzervativců Project 2025, kde představil plán na postupné dojednávání cel s jinými zeměmi, a to podle míry jejich „provinění“ vůči USA.

Pozornost vzbudil Navarrův komentář, který vyšel v FT před týdnem. Nesl název „Trumpovy tarify spraví porouchaný systém“ a nesl se v témže duchu. „Mezinárodní obchodní systém je rozbitý – a doktrína recipročních cel ho napraví. Tato dávno potřebná restrukturalizace posílí odolnost a prosperitu nejen americké, ale také světové ekonomiky tím, že obnoví férovost a rovnováhu v systému, jenž byl dosud nastaven proti Spojeným státům,“ napsal Trumpův šéfporadce. Jedna z pasáží, kde zmiňuje dopady činnosti Světové obchodní organizace (WTO) na „ekonomickou prosperitu a národní bezpečnost USA“, zvláště rezonovala, přičemž ji spojil s poklesem míst v americké výrobě (po vrcholném roce 1979) o celkem 6,8 milionu. Obhájce dovozních cel se negativních dopadů nebojí. Pro televizi Fox News přesvědčeně pravil, že Americe žádná inflace nehrozí a recese zemi nepostihne. Není to žádný začátečník, je mu 75 let, má doktorát z Harvardu a je emeritním profesorem v Kalifornii. Po roce 2016 přilnul k Trumpovi, a dokonce šel na chvíli do vězení, poněvadž v roce 2021 odmítl po útoku na Kapitol předložit záznamy. Měl ještě jeden skandálek, když ve svých knihách opakovaně citoval experta Rona Varu, který – jak vyšlo před pár lety najevo – neexistoval; byl smyšlenou autoritou s přesmyčkou Navarrova jména. Nedávno se dostal do ostrého sporu s Elonem Muskem právě kvůli clům: Navarra jej počastoval „montérem“, Musk jeho zase „idiotem“.

Zbývající čtyřka mysliven

Kromě Greera a Navarra patří dle FT do šestice odpovědných našeptavačů ještě americký ministr financí Scott Bessent, ministr obchodu Howard Lutnick, šéf sboru ekonomických poradců Stephen Miran a Kevin Hassett. Ženy žádné. Správce státní kasy Bessent má letité zkušenosti coby manažer hedgeových fondů a opakovaně se nechal slyšet, že „volný obchod podkopal konkurenceschopnost USA“. Cla zřejmě vnímá jako vhodný nástroj pro vyjednání si lepších podmínek; nevěří jejich trvalému přínosu. Navrhoval, aby se zaváděla postupně. Ministr Lutnick pochází z bohatých poměrů, podniká, je miliardářem. Podle listu The New York Times v roce 2019 a 2024 štědře podpořil Trumpa, přestože dříve poskytl finance i demokratce Hillary Clintonové. Již od letošního ledna vystupoval ostře proti Číně, dokonce hovořil o „znemožnění dovozu“ čínských technologií. Podle FT není ani „celní purista“, ani „celní univerzalista“, což přeloženo znamená, že považuje tarify stejně jako Bessent za jakýsi vyjednávací (dočasný) nástroj a hodlá odlišovat různé kategorie produktů. Je zřejmě trochu posedlý cly zvláště na automobily a proti Číně by postupoval extra rázně.

Šéfkonzultant Miran, rovněž s doktorátem z Harvardu (2010), považuje americkou výrobní základnu za vyprázdněnou; chtěl by ji nějak podpořit. Loni v listopadu publikoval studii s dnes již pochopitelnějším názvem A User‘s Guide to Restructuring the Global Trading System – tedy příručku, jak přeměnit systém světového obchodu. I podle něj by měla být cla uvalena spíše postupně a podle typu obchodovaného zboží, výslovně zmínil i možný „odklad“.

A konečně do šestice všeho celního, do party zastánců nové politiky patří také Kevin Hassett, jenž míří do čela Národní ekonomické rady USA. Hlasitěji než Navarro dával najevo, že cla by se měla uvalit naráz, na všechny najednou – spojence i soky. Ovšem zmiňoval i „strop“, který by neměl být překročen, což při tarifu 104, respektive 125 procent (a kdo ví, kde přesně to skončí) na Čínu vzalo za své. Buď jak buď, celá jmenovaná šestice považuje cla za páku, jež má Ameriku učinit opět skvělou.