Kdy Česko dozbrojí

Ani ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO), dnes už očkovaný, se nevyhnul „čínské chřipce“. Onemocněl letos v lednu, doma se pak léčil více než dva týdny. A vypadá to, že chuť nejspíš neztratil nejen on, ale i celý resort. Naplánované podpisy zbrojních nákupů se oddalují, vyzbrojovací a modernizační proces jakoby zpomalil a navenek se to jeví tak, že přestal být prioritním úkolem ministra a jeho náměstků.

Historie přitom ukazuje, že uzavírat velké státní zakázky ve volebním roce, navíc jen pár měsíců před samotným plebiscitem, není téměř možné. Sněmovní volby mají letos proběhnout už o druhém říjnovém víkendu. Každý další ukrojený týden z kalendáře proto snižuje pravděpodobnost, že se zásadní zbrojní zakázky podaří podepsat ještě této vládě.

Druhá polovina roku

V čem je tedy zádrhel? Podle Petra Pavla, bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR a velitele vojenského výboru NATO, je problém stále stejný. Českému obrannému plánování napojenému na plánování Severoatlantické aliance podle něj chybí konzistence a systémový přístup. Dokresluje to na příkladu těžké mechanizované brigády, která by měla plně fungovat a stát na nových pásových bojových vozidlech od konce roku 2025. „Tyto plány se musí přetavit i do financování. Pokud však dojde ke změně – z rozpočtu vypadne pět miliard korun –, bude několik důležitých stavebních prvků tohoto plánu zrušeno a pak celý projekt začne padat jako skládačka,“ popisuje Pavel magazínu Euro. „Cíl je samozřejmě možné v čase o něco posunout, ale pokud se to s aliancí dopředu nevyjedná, vytváří tím Česko prostředí nedůvěry,“ upozorňuje Pavel.

Právě nákup nových bojových vozidel na pásech, jež nahradí extrémně zastaralá a v řadě případů už i nebezpečná vozidla BVP-2, má být impulzem posunujícím české pozemní síly do západního světa. I tady ovšem dochází k nekonečnému odsouvání důležitých termínů.

Poslední informace říkají, že terénní testování tří typů vozidel, z nichž si pak armáda vybere to nejlepší, by mělo začít na konci dubna a do finiše jít na přelomu května a června. „Podpis zakázky by měl proběhnout ve druhé polovině letošního roku,“ doplňuje Jan Pejšek, mluvčí ministerstva obrany. Dlužno poznamenat, že současný vývoj tendru zatím nejvíc nahrává německému vozidlu Lynx KF41. Zatímco ještě předloni se za favorita zakázky dalo díky nejlepší ceně a zkušenostem označit švédské vozidlo CV90, německá firma Rheinmetall náskok skandinávské divize koncernu BAE Systems Hägglunds promyšlenými diplomatickými a byznysovými kroky stáhla.

Tím nejviditelnějším bylo uzavření partnerství s českou zbrojovkou Czechoslovak Group, jež se dlouhodobě těší přízni prezidenta Miloše Zemana. Pro připomenutí – dohoda mezi oběma společnostmi proběhla loni 25. listopadu na Pražském hradě za Zemanova dohledu. To je naprosto nestandardní a dříve nemyslitelný krok − dosud žádná ze zahraničních či domácích zbrojovek takové privilegium neměla.

Ministerstvo obrany i přesto odmítá, že by firma Rheinmetall měla český kontrakt za 52 miliard korun v kapse. „Ke všem třem potenciálním dodavatelům v projektu bojových vozidel pěchoty přistupujeme stejně a jejich šance zakázku získat jsou rovnocenné,“ sdělil resort minulý týden na svém Twitteru.

Babiš tomu nerozumí

Vedení ministerstva obrany veškeré zpožďování zakázek vysvětluje dopady pandemie koronaviru. Veletrhy – kromě únorové akce IDEX ve Spojených arabských emirátech – neprobíhají, stejně tak se prý nemohou uskutečnit ani schůzky a vše se protahuje.

Oddalování termínů ovšem nastalo už mnohem dříve, než pandemie na přelomu loňské zimy a jara dorazila z Číny do Evropy. Řeč je třeba o desetimiliardovém nákupu nových houfnic Caesar na podvozku Tatra 8×8.

Loni na začátku června pak ministr Metnar během své návštěvy brdské dělostřelecké posádky oznámil, že podpis kontraktu očekává do konce roku 2020. Nestalo se.

Jednání s francouzskou stranou se prodlužovala, navíc se hned od začátku léta začaly objevovat informace o tom, že výběr houfnic neprobíhal zcela transparentně a přehledně. Navrch v něm chyběla soutěž.

Hlavním parametrem vnitroresortního srovnávání byla cena zbraní, jejich maximální dostřel či zkušenosti z bojového nasazení techniky. Avšak ve chvíli, kdy Metnar nákup oznámil, jednání mezi Prahou a Paříží ještě nezačala a nebylo tedy jasné, jaká vlastně bude konečná cena nákupu. Na podzim pak ministerstvo obrany – nejspíš i kvůli neshodě na prodejní ceně – rozhovory s francouzskou zbrojovkou Nexter Systems o finální podobě kontraktu přerušilo. Situaci „zkomplikoval“ i premiér Andrej Babiš, jenž rozhodnutí svého ministra Metnara nechápal. A veřejně se jej zeptal: „Proč jste nekoupili slovenská děla Zuzana? Nerozumím tomu, proč jste něco neudělali (se Slováky) společně.“

Není to populární

Právě i Babišova potřeba promlouvat do všeho je jedním z možných důvodů, proč zbrojení a modernizace armády neprobíhá tempem, jakým by bylo potřeba. Ostatně stačí si vzpomenout, kolikrát se premiér za poslední rok vyjádřil a pak názorově otočil v případě pásových bojových vozidel pěchoty.

Zásadní ránu však Metnarovi a generálnímu štábu zasadil tím, když nedodržel své slovo a z obranného rozpočtu loni v prosinci na poslední chvíli sebral deset miliard korun, aby uchlácholil komunisty. A tím se víceméně rozpadl celý modernizační proces armády rozplánovaný do poslední stokoruny.

„Otázky obrany a bezpečnosti nejsou populární, obrana je považována spíš za přítěž,“ vysvětluje si Petr Pavel, z jakého důvodu politici tak často a rádi škrtají v obranném rozpočtu, když přichází složitější ekonomické období. Podle něj politici nejsou schopni dohlédnout na konec mnohaletých dlouhodobých plánů. „Přitom pro rozvoj státu je bezpečnost základní podmínkou,“ připomíná Pavel.

Se současnou vládou, jež i v aktuální nepříjemné pandemické situaci více sází na dojmy než realitu a názory odborníků, je proto velmi pravděpodobné, že ani nezbytná modernizace české armády nechytne potřebné tempo. Nejvhodnější roky pro rozjetí zásadních zakázek, kdy navíc obranu vedlo hnutí ANO, jsou už pryč.