Kdy Kreml vytasí své kyberzbraně?

Je tomu právě patnáct let. Byl pátek, 27. dubna 2007. V estonském Tallinu druhou noc zuřily pouliční nepokoje poté, co vláda ohlásila, že odstraní památníky ze sovětské éry – včetně dvou­metrové sochy neznámého vojína… Ruskou enklávu v zemi, hlavně její hlasité mladíky, malčiky, to rozhořčilo. Odstranění pomníku z roku 1947, dokladu velkého sovětského vítězství, jitřilo emoce a vedlo nejen k násilnostem, ale též obvinění Estonska z „propagace nacismu“. Ale co víc: střety z ulic (kde bylo zatčeno 1 300 lidí) se přenesly do virtuál­ního prostoru.

A začala první seriózní kybernetická válka. V první, emociální vlně, jak období 27. až 29. dubna nazvali analytici informatických bojů, se na ruských diskusních fórech a webech objevovaly prokliky, jež měly posílat četné podněty na zahlcované estonské zpravodajské a vládní stránky. Útoků začalo přibývat. Přibyly dávkové soubory, ostřelování DNS serverů i ataky distribuované přes sociální sítě: Facebook, Twitter nebo původní ruskou „socku“ VKontakte. Elektronické nálety byly koordinovanější, využívaly i botnety (síť počítačů či účtů, které jsou nakažené malwarem a vzdáleně je ovládá třetí strana).

Druhá, přímá vlna zasáhla Estonsko ve čtyřech sledech od 30. dubna do 18. května a cílila na instituce. „Kyber­válka podobně jako radiace neprolévá krev, ale může zničit vše,“ prohlásila tehdy po atacích šéfka parlamentu, astrofyzička Ene Ergmaová. V noci před Dnem vítězství, Rusy slaveným 9. května, se „ostřelování“ zvýšilo o 150 procent, takže padlo 58 portálů. Začaly i útoky na banky, přičemž ta největší, Hansapank, měla své online bankovnictví vyřazené na několik hodin. Přicházely silné DDoS útoky (Distributed Denial of Service) z asi 85 tisíc počítačů (s rozličnými IP adresami), hojně létaly spamy a hackeři vyvěsili i falešnou omluvu estonského premiéra Rusku… Ovšem zabezpečení se zvyšovalo; dopady klesaly, až vymizely.

A kde jsou e-bomby dnes?

Střih. Končí duben 2022. Rusko nyní coby „nacisty“ a „fašisty“ častuje Ukrajince, kteří čelí ruské vojenské invazi. Okupanti se značením Z na tancích prokazatelně vraždí, mučí, znásilňují či unášejí ukrajinské civilisty, ale míra kybernetických útoků takovému běsnění neodpovídá. Před měsícem dokonce přinesl elitní vědecký magazín Nature analýzu, jež měla v titulku otázku, která zaráží mnoho odborníků: „Kde je ta ruská kyberválka?“

Řada západních informačních vědců, politologů a inženýrů totiž očekávala po invazi 24. února bezprecedentní úroveň kybernetického „ostřelování“ serverů, zpravodajských portálů, ministerstev, úřadů, bank, nemocnic, energetických firem nebo přímo vojenských organizací v Evropě, avšak to se – zatím – tak masivně nestalo. Ale upřímně: děje se to v jisté míře vlastně neustále. Pár hodin před útokem na suverénní stát, jímž se Rusko vyřadilo na několik dekád ze společenství civilizovaných zemí, zasáhl ukrajinské vládní počítačové systémy malware (wiper), který ničil data. A v osudném týdnu pocítily ukrajinské banky nárůst zmiňovaných DDoS útoků, které zahlcují servery četnými (jakoby legitimními) dotazy, takže služby kolabují. Četnější aktivity zaznamenala Ukrajina již při okupaci Krymu v roce 2014, ale nyní zůstala páteřní infrastruktura bez fatálních zásahů.

„Ukrajina se stala ,cvičištěm‘ ruských kyberoperací,“ řekla magazínu Nature Lauren Zabiereková z americké Harvard Kennedy School s tím, že v letech 2015 a 2016 byly Rusku připisované útoky schopny vyřadit ukrajinské systémy klidně i na několik hodin. „Rusko má schopnosti použít svých kybernetických nástrojů k rozrušení komunikace nepřítele, jeho organizací i dodávek, takže mnozí očekávali, že takovou taktiku nasadí i v této válce,“ dodal pro Nature další expert na výzkum kybernetických politik Trey Herr z think-tanku Atlantic Council.

Čím to, že takový tvrdý úder nepřišel? Jedna z nastíněných teorií praví, že invaze byla utajovaná a poměrně rychlá, přičemž příprava sofistikovaných IT útoků může trvat měsíce. Další z hypotéz hovoří o tom, že ve chvíli, kdy umírají lidé a na města létají rakety, není ani zapotřebí nějakých elektronických šarvátek na internetu, které stojí ještě další peníze.

„Kyberútoky jsou ukázkou síly, moci a způsobují škody bez vedení konvenční války a těžko se někomu (konkrétnímu) připisují, ovšem tyto výhody ztrácejí smysl, když začne ostrá válka,“ míní Maria-Rosaria Taddeová z britského Oxford Internet Institute, která se specializuje na filozofii a etiku digitálních médií.

Na ráznější kyberoperace na Ukrajině by možná došlo tehdy, kdyby se vydařil Putinův plán rychlého vojenského blitzkriegu, ovládnutí země, jejích sítí a následné instalace loutkové prokremelské vlády. Zabiereková se přiklání k tezi, že Rusko se zatím záměrně drží zpět, aby případné větší dopady e-boje „nerozpatlalo“ po celém světě a nevzbudilo ještě více hněvu i ekonomických škod. To se podle ní stalo v roce 2017, kdy s Ruskem spjatí hackeři rozšířili malware NotPetya nejprve na finanční software užívaný v ukrajinském byznysu, ale malware se rozšířil takřka celosvětově, takže i takovému gigantu, jakým je dánský dopravní koncern Maersk, se ztratila spousta účetnictví; globálně šlo o škodu zhruba ve výši deseti miliard dolarů!

Centrum excelence. I s Čechy

A je také možné, že o vážnějších útocích třeba jen nevíme, neboť byly včas zažehnány, odvráceny. Právě v Estonsku, které se stalo terčem první online války, vznikla v květnu 2008 speciální kybernetická centrála NATO pro obranný výzkum v IT. Ale vypadá trochu jinak, než by asi člověk čekal. V nízkých cihlových domcích na okraji Tallinu sídlí středisko Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence, zkráceně CCDCOE, které vyvíjí nové síťové prvky i obranné strategie pro své členy. Těch je v současnosti 32; členy jsou Česko i Slovensko.

Co je ovšem podstatnou novinkou, všech 27 financujících členů střediska – kteří mají z celkového počtu zemí hlasovací právo – se hned počátkem letošního března, záhy po ruském útoku, shodlo, že přijmou Ukrajinu jako spolupracující zemi. „Její přítomnost v našem centru zvýší výměnu znalostí mezi Ukrajinou a členskými státy CCDCOE. Ukrajina může přinášet cenné zkušenosti v kyberprostoru takříkajíc z první ruky, které budou využity pro výzkum a výcvik,“ uvedl plukovník Jaak Tarien, ředitel tallinské centrály.

Ukrajina není ve svazku NATO (čehož se Rusové bojí), ale tento krok naznačil její vůli ke sdílení znalostí se státy aliance. Mimochodem, mezi zbývající pěticí přidružených zemí kybernetického střediska jsou rovněž Finsko a Švédsko čili státy, jež po ruské agresi na Ukrajině o členství v NATO vážně uvažují. „Vědomosti, jež Kyjev získal z dřívějších kybernetických útoků, mají pro CCDCOE významnou hodnotu. Estonsko coby hostitelská země střediska a dlouhodobý partner Ukrajiny ve vylepšování kyberbezpečnostních kapacit rozhodnutí členů o přijetí vítá,“ doplnil Kalle Laanet, ministr obrany pobaltské země.

Na doplnění: čeští experti jsou cennou součástí tohoto centra NATO. Například loni se národní tým, v němž byli zástupci státních složek, privátní i akademické sféry, umístil na třetím místě z 22 družstev v největším cvičení kybernetické bezpečnosti na světě. V soutěži Locked Shields 2021 lépe zabodovaly jen týmy Švédska a Finska! Cvičení se tradičně zaměřuje na komplexní ochranu civilních i armádních IT systémů a také systémů kritické infrastruktury; za Česko koordinuje akci Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). „Modré“ týmy svěřené systémy v klání chrání, kdežto „červené“ na ně sofistikovaně útočí, dobývají.

Do akce se přímo zapojili nejen experti NÚKIB a Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT), ale třeba i specialisté ze sdružení CZ.NIC, CESNET, z Masarykovy univerzity i firem Avast, Red Hat, PwC či Accenture a v širším pojetí se na bezpečnostních strategiích podílejí i lidé z Úřadu vlády, resortů obrany, vnitra, zahraničí, dále policie, armády, vojenského zpravodajství či České národní banky. Už v roce 2017 český národní tým celé cvičení vyhrál, pak byl bronzový a v roce 2019 stříbrný.

Bez elektroniky už to nejde

Invaze na Ukrajinu přerostla v regulérní válku. I ta se bez elektroniky neobejde: „Válka na Ukrajině představuje klasický konflikt vysoké intenzity v rozsahu, jaký v Evropě neprobíhal od druhé světové války. Z obou stran se jej účastní (souhrnně) statisíce vojáků, vyzbrojených těžkou pozemní technikou, za podpory letectva i námořnictva. Oproti dřívějším válkám, jako byl třeba rozpad Jugoslávie v 90. letech, však v současnosti hrají mnohem větší roli veřejné komunikační kanály jako sociální sítě či soukromé technologické společnosti jako třeba SpaceX se svou satelitní konstelací Starlink. Tyto prostředky slouží jak k získávání zpravodajských informací z otevřených zdrojů (takzvaně OSINT), tak k zabezpečení komunikace ukrajinských ozbrojených sil a státních složek – v případě Starlinku,“ řekl týdeníku Euro Dušan Rovenský z odborného magazínu ATM, někdejší voják z několika misí v Iráku či Kuvajtu, jenž se specializuje na armádní techniku a moderní bojové operace.

„Z dosavadních poznatků je zřejmé, že v budoucnosti bude ,elektronizace‘ válek nadále narůstat a kybernetické útočné, respektive obranné schopnosti se stanou nedílnou součástí vojenské mašinérie,“ dodává Rovenský, jenž se z britského Northwoodu podílel na protipirátských operacích EU NAVFOR v oblasti Afrického rohu, u pobřeží Somálska.

Protiútoky hackerské skupiny Ano­nymous, která napadla i vysílání propagandistických ruských televizí, odstřihování Ruska od mezinárodních kanálů (jako jsou Instagram či YouTube) nebo cílené DDoS útoky na velkého českého poskytovatele hostingu Wedos, který veřejně podpořil Ukrajinu, ukazují, že se ve světě nul a jedniček docela čile „bojuje“.

Jak může e-válka eskalovat

Může kyberválka mezi Západem a Rus­kem výrazně zesílit? Někteří odborníci, jež oslovil časopis Nature, soudí, že ano; že si Rusko svoje nejagresivnější kyberzbraně nechává stále ještě v pomyslném pouzdře u pasu. Může je vytasit ve chvíli, kdy se reálné válečné peklo utiší (zpravodajci mluví o symbolice alespoň kusého „vítězství“ k 9. květnu, k sovětskému Dni pabjédy), a ekonomické sankce zabolí. Pak Kreml může cílit na velké firmy a finanční trhy, aby způsobil chaos, nejistotu. Zvláště dobře připravena by na to měla být energetika a také zdravotnictví – vždyť české nemocnice už vědí, jak citelně a bolestně je umí vyřazení IT systémů zasáhnout. Na internetu může být ještě hodně živo.

Proti proruským hackerům (třeba skupina Conti) se šikují běloruští kyberpartyzáni, jak si sami říkají, kteří úspěšně napadli železniční systém v Bělorusku, jenž využívala ruská armáda k transportu zbraní. Ale kdo ví, zda nejsou podobně zasažitelné i polské či slovenské dráhy, přes něž proudí pomoc?

V nejčernějším scénáři figurují kyber­netické útoky na vodní přehrady a jader­né elektrárny, ale i menší ničivé akce proti státům NATO dokážou spustit tvrdou reakci. „I kyberútoky mohou aktivovat Článek 5 Severoatlantické smlouvy, kdy je útok na jediný z členských států NATO považován za útok na všechny členy. Pokud by se tak stalo, Rusko by bylo poraženo na všech (elektronických) frontách,“ říká Zabiereková z Belferova centra na Har­vardu, které sestavilo žebříček National Cyber Power Index (NCPI). V jeho poslední edici dominují USA (50,24 bodu), druhá je Čína (41,47), třetí Velká Británie (35,57). Rusko je až čtvrté (28,38).

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově