Kdy začneme opravdu šetřit?

Patnáct procent plynu a tři procenta elektřiny ušetřily od začátku roku české firmy a domácnosti. Podnět k šetření je jasný. Rostoucí ceny energií, které jsou často až 20krát dražší než v minulosti. Pod tlakem válečné energetické hry Vladimira Putina se české domácnosti a firmy pustily do šetření, jež doposud nemělo obdoby. Narychlo instalovaly solární panely, takže kapacita montáží je až do příštího léta plná. Koncentrují se výrobní plány a běh výrobních linek.

Někde se ale moc šetřit nedá, jak v anketě Eura naznačuje například ředitel Skláren Moravia Petr Binko. „Jediná cesta, jak snížit energetickou náročnost, je snížit průtoky hořáků v našich plynových pecích, ale to zase vyrobíme menší objemy, takže se to ekonomicky nevyplatí. Postupně se kvůli rostoucím cenám snižovaly zakázky, a tak nám dávalo větší smysl jednu ze dvou pecí zavřít,“ vysvětluje Binko. V jiných firmách, například ve slévárně a lisovně plastu Beneš a Lát, se teď snaží uspořit energii přesunem směn na noc, kdy je energie levnější a vyplatí se, přestože zaměstnanci dostávají za práci v noci příplatky.

S úsporami energií a investicemi do potřebných opatření v podnicích ale souvisí jedna nepříjemná věc, je stále méně peněz na jiné investice. Podle zjištění Svazu průmyslu a dopravy skoro polovina firem kvůli vysokým cenám energie omezila investiční plány. „To může být do budoucna problém, protože firmy omezením investic do svého rozvoje mohou ztratit konkurenceschopnost,“ upozorňuje prezident svazu Jaroslav Hanák.

Situace v průmyslu ale ještě stále není tak katastrofální, jak to z médií někdy vypadá. Citovaný Svaz průmyslu a dopravy prováděl průzkum ve 114 podnicích v Česku a zjistil, že dvě třetiny společností se mohou dosud opřít o zafixovanou cenu elektřiny. U plynu má do konce roku zajištěnou cenu skoro 70 procent podniků. Horší je to ale na příští rok, kdy se polovina firem nemůže ani zajistit. Až příští rok se tedy ukáže energetická pravda.

Komplexní řešení cen energií

„Z našeho průzkumu jednoznačně vyplývá, že vysoké ceny energie na řadu firem teprve dopadnou a mohou s nimi mít velké problémy,“ soudí prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, který stále považuje opatření vlády na podporu průmyslu za nedostatečná. „Doufáme, že Česko bude usilovat o komplexní řešení cen energie na evropské úrovni, co nejdříve vyhlásí národní kompenzační program bez dalších omezení a přijme národní mimořádné opatření úpravy cen pro všechny firmy. Znovu vládu vyzýváme, aby potřebnou pomoc projednala a přijala co nejdříve,“ dodává Hanák.

Cenová dotace energií je jedna věc, šetření, které pomáhá dlouhodobě, druhá. Do úspor se ale Česku zase tolik nechce; potvrzuje to zpráva Evropské komise z konce minulého roku, která jasně říká, že nesplnilo cíle snižování emisí, které si samo nastavilo, mezi něž patří i snižování energetické náročnosti výroby a domů. Stalo se tak, přestože v Česku velmi úspěšně běží program Zelená úsporám, který umožňuje zateplování domů a velkých budov se státním příspěvkem. Jenže všechno jde pomalu a k naplnění cíle má Česko stále daleko.

Česko má nadále jednu z energeticky nejnáročnějších ekonomik v Evropské unii. Poměr spotřeby primárních zdrojů energie k celkově vytvořenému objemu zboží a služeb, jak je energetická náročnost definovaná, je v Česku 239. Vyšší má v EU jen Bulharsko (422) a Estonsko (345). Je to dáno i rozsáhlým průmyslovým odvětvím, které tvoří skoro 30 procent celkového bohatství, zní nejčastější komentář českých průmyslníků. Jenže Německo má podobně silný průmysl (29,1 procenta HDP) a má více než poloviční energetickou náročnost než Česko (111)! Za uplynulých 20 let se přitom různými investicemi snížila energetická náročnost v Česku o 42 procent, je to však stále málo a český průmysl vypadá ve srovnání s průměrem EU (118) jako ten, kdo topí pánubohu do oken…

Jednou z cest, jak výrazně snížit energetickou náročnost v Česku, je to, co se vždy nabízí jako první. Úspora na budovách, tedy energie, které lze dosáhnout při jejich novém řešení vytápění a renovacích. Česko se dohodlo s Evropskou komisí na dlouhodobé strategii v této oblasti, jenže ani tuto Dlouhodobou strategii renovace budov, jak se dohoda jmenuje, česká vláda, potažmo společnost nenaplňují. A to cíle nevypadají nedosažitelné a nadsazené. Jde o záměr renovovat 1,4 procenta obytných a 0,8 procenta veřejných budov ročně.

Česko má na tuto investici dokonce peníze, nemusí je nikde hledat. Jde o 40 miliard korun z Národního plánu obnovy, v němž je mu přiklepnuto dohromady 180 miliard korun. Právě necelá čtvrtina prostředků (40 miliard) je určena na zateplení a renovace starých budov. A to jak soukromých, tak veřejných. V obnově veřejných budov má Česko asi největší dluh, což je dáno tím, že obce, kraje ani stát nejsou schopny o tyto peníze včas a efektivně žádat. Nemají zpracovány projekty, které jsou podmínkou udělení peněz, ani potřebné spolufinancování.

Čerpání peněz z Fondu obnovy, který byl původně určen na snížení dopadů covidových opatření, se proto zbytečně brzdí. Peníze z něho mají být navíc „na papíře“ vyčerpané do konce roku 2024, takže času moc není. Růst cen energií prudce zvyšuje i velikost úspor, které přinese obyčejné zateplení, příští rok se tedy dá očekávat rekonstrukční zateplovací boom, podobně jako ten letošní v oblasti fotovoltaiky. Šestnáct miliard korun, skoro polovina schválené částky, poputuje přímo domácnostem, které kromě nižší spotřeby energie vsadí také na tepelné úspory.

Nejde jen o zateplení, v Národním plánu obnovy se mluví i o instalaci zelené střechy, využívání odpadní vody, výměně kotlů a dalších opatřeních. A mělo by z něho být financováno pokračování úsporného programu, který se do roku 2030 bude jmenovat Nová zelená úsporám. Co bylo dříve primárně určeno pro boj s klimatickou změnou, má najednou i prostý účel úspory energie v čase energetické krize, vyhnané k extrému ruskou válkou na Ukrajině. Green Deal zůstává, jen se přepisuje.

Tři těžké zimy

Statistici sice dokládají od počátku letošního roku o sedminu nižší spotřebu plynu, nejnižší za uplynulých pět let, a to i po očištění vlivu relativně teplého počasí, není to však z větší části dáno dlouhodobou úspornou opatrností domácnosti, ale spíše výpadky v podnicích. Průzkum agentury Ipsos, prováděný v září pro společnost Netatmo, která zkoumá nastavení chytrých domácností, zjistil, že 74 procent českých domácnosti ještě žádná úsporná opatření nezavedlo a celá třetina ani žádná neplánuje.

Vláda přitom už řadu měsíců polohlasně doporučuje, aby lidé snížili teploty ve svých bytech na úsporných 18 stupňů Celsia. V ložnicích dokonce na šestnáct. Zmiňovaný průzkum Ipsos pro Netatmo ale ukazuje, že lidé neumějí pracovat s termostaty a nejsou ochotní stahovat topení, když nejsou doma. Chybějí zažité energetické stereotypy, tedy určité automatismy chování, které jsou s topením a spotřebou elektřiny obvykle spojené. Pořád přitom platí, že každý stupeň, který se v domácnostech či firmách ušetří, pomůže k výrazné úspoře v celé ekonomice. „Pokud v celém domě či bytě snížíte teplotu o pouhý jeden stupeň Celsia, lze ušetřit v průměru šest až sedm procent výdajů za energie,“ radí v interpretaci svého průzkumu společnost Netatmo.

Je dobré to slyšet. Nejde totiž o doporučení na jeden rok. Jak naznačuje vládní zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška, Česko a celou Evropu nečeká jedna těžká zima, ale přinejmenším tři. Než Evropané dokážou zcela nahradit ruský plyn jinými zdroji. Investovat do úspor se nakonec vyplatí všem. Pro vzdálenější budoucnost, nikoli jen pro klidné přežití této energetické války, která i Čechy možná definitivně naučila pravdě pořekadla, že nejlepší je ta energie, kterou vůbec nemusíme použít, a tedy ani vyrábět.