Když přijde zásah shora…

Koronavirová pandemie, lockdowny a další restrikce, jež omezily do té doby zcela přirozené aktivity, posílily použití právního institutu vyšší moci. Jak již z pojmu samotného vyplývá, jde o něco, co smluvní strany a účastníci vztahů v právu nemohli ovlivnit ani předvídat, co přišlo shora bez jejich zapříčinění či přání.

V anglosaském právním světě se dokonce používá pojem Godwill – boží vůle. Bůh něco chtěl a lidé s tím nic nenadělají, i kdyby smlouva byla sebedokonalejší. V římském právu platila zásada Casus a nullo praestatur – za náhodu nikdo neodpovídá.

Vyšší moc je tedy nepředvídatelná, neodvratitelná, mimořádná a nezaviněná událost, která způsobila škodu, za níž však nikdo neodpovídá, neboť dle práva vylučuje odpovědnost, například válka, živelné pohromy, státní restrikce či nejnověji koronavirová pandemie.

Obtížné dokazování

Podnikatelům způsobila vládní omezení kvůli šíření koronaviru řadu problémů, protože nemohli dostát svým smluvním závazkům. Dodavatel přestal poskytovat suroviny pro výrobu, neboť uzavřel provoz v důsledku karantény zaměstnanců či nebylo možné přepravit zboží kvůli uzavření hranic. Vyšší mocí však nejsou překážky, jež vznikly z osobních poměrů smluvní strany – například, když podnikateli nepřijdou zaměstnanci do práce, protože zaspali, či mu došly peníze.

Samozřejmostí je informační povinnost – smluvní partner musí informovat druhou stranu, že u něj nastaly okolnosti vyšší moci a jaké to bude mít následky. Prokázat však v praxi, zda o ni šlo či nešlo, je velmi obtížné. Nemusí totiž jít jen o přírodní či politické události, ale i o ty, jež mají původ v lidském jednání. České soudy judikovaly, že jí je například loupežné přepadení či ozbrojený útok při přepravě zboží. Dopravce se může vyvinit, že jde o vyšší moc, a tudíž nemohl dostát svým závazkům – doručit zásilku včas a řádně.

V případě koronavirové pandemie se právní praxe ustálila na výkladu, že jde o vyšší moc. Diskutuje se spíše o tom, nakolik situace okolo covidu-19 opravňuje podnikatele ke zproštění všech právních závazků a zda je nelze při současné znalosti věcí plnit úplně či alespoň částečně, jinými slovy zda například společnost učinila vše, aby výrobu zachovala, a proto u ní vyšší moc nenastala.

„Pandemii koronaviru považujeme za vyšší moc. Omezení v souvislosti s koronavirovou situací zásadně neomezila naše dodávky a výrobu, zejména díky rozsáhlým bezpečnostně-hygienickým opatřením a spolupráci s příslušnými orgány státní správy. Proto nebyla významně omezena výroba a kontinuita dodávek pohonných hmot pro český trh byla zajištěna,“ řekl Pavel Kaidl, tiskový mluvčí skupiny Orlen Unipetrol.

A dodal: „Pandemie postihla i naše podnikání. Byli jsme postaveni před unikátní situaci, kterou jsme museli rychle řešit v celém našem dodavatelsko-odběratelském řetězci včetně zajištění fungování téměř 450 čerpacích stanic naší sítě Benzina Orlen v Česku a na Slovensku. Největší výzvou byla plánovaná revizní odstávka výrobního závodu v Litvínově na jaře 2020, zejména s ní spojený transfer a ubytování stovek specializovaných zahraničních pracovníků.“

Dle podnikatelů se omezení kvůli pandemii stala výmluvou pro neplnění povinností a závazků. Do smluv se tak dostala ustanovení vylučující krizová vládní opatření v souvislosti s covidem-19 jako vyšší moc, a to i tehdy, nemohla-li je smluvní strana ke dni uzavření smlouvy předvídat. Při odborné péči a přizpůsobení se okolnostem lze totiž dostát závazkům navzdory těmto restrikcím.

Například podnikatel může zavést práci z domova, zajistit testování zaměstnanců, alternativní dodávky surovin či predikovat a předzásobit se potřebným materiálem, surovinami nebo ochrannými prostředky. Zejména zhotovitelé u smluv o dílo ale toto „proticovidové“ ustanovení odmítají jako příliš rizikové.

Nelze očekávat, že právní institut vyšší moci bude významně novelizován. Je však možné předvídat, že jej budou smluvní strany stále častěji v právu po­užívat kvůli nedávné i současné zkušenosti s koronavirovou pandemií.