Kérky, které slouží

Chcete si nadělit nové tetování k Váno­cům? Vybíráte si hezký, líbivý motiv? Možná ještě pár sezon počkejte, protože i v tetování, jež provází člověka nejméně 5 300 let (kdy se pravěký Ötzi nechal čárkami a pár křížky poznačit), se dějí velké věci. Stejně jako v jiných oblastech našich životů, i v body-artu se hlásí o slovo moderní technologie. A doby, kdy se kérky vpichovaly v podloudných dílničkách a vykřičených čtvrtích, jsou dávno pryč!

Možností, jež nabízí permanentní stopa na kůži, si všímá i medicína – vždyť o vlastní zdraví jde lidem v první řadě. „Tetování je nejen sociokulturním fenoménem, ale své, dovolím si tvrdit, že nezastupitelné a poměrně těžce vybojované místo má i v moderní medicíně. Vedle toho, že může nést život zachraňující – vepsané – informace o zdravotním stavu ve smyslu informace o krevní skupině, diabetu, epilepsii a podobně, poměrně často jde o kombinaci kosmetického a lékařského užití tetování, například při kamufláži širokého spektra dermatologických i chirurgických indikací,“ řekla týdeníku Euro proděkanka Alena Lochmannová z Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni.

Tato etnoložka a ekonomka výborně zná i opačný pól tetovací scény, vedla totiž desítky rozhovorů s potetovanými vězni a napsala o symbolice kérek objemnou knihu Tělo za katrem (2020). Zajímá ji ovšem i „tělo na sále“. Výhod tetování – které dávno nemusejí mít jen tmavě modrý či černý pigment, jak ho známe – užívají lékaři při maskování traumatických jizev, plasticko-chirurgických zákroků po opravě prsních dvorců u žen nebo bradavek po ablacích, odnětí prsů.

„Korneální jizvy, hemangiomy, rekonstrukce prsní bradavky, endoskopické značení míst kolorektálních polypů, tam všude se tetování uplatňuje už zhruba od poloviny 20. století do současnosti. Poměrně běžně se můžete setkat s využitím tetování za účelem značení míst pro opakovanou radioterapii,“ doplňuje Lochmannová.

Pozor, na tělo cílí hi-tech

Tetování tradičně nese nějaký vzkaz, často do těla vepsaný. Má k protějškům hovořit, což známe prokazatelně od antiky, kdy byly stigmatizačně tetováni otroci v Řecku a Římě, později se nápisy s hesly a motty staly běžnou komunikační formou popsaných nositelů. Ale v 21. století přibyly k písmenům i další znaky a také QR kódy.

Vytetované čtverečky na kůži po naskenování chytrým telefonem či jinou čtečkou odkážou na webové stránky, které mohou podávat informace o daném jedinci nebo jej funkčně propojit s appkami a kybersvětem.

Právě s QR kódy na těle experimentovala v Česku s kolegy umělkyně a rovněž doktorka informačních studií Marie König Dudziaková. „Dlouho to vypadalo, že tetování kódů nebo jiných strojově čitelných značek bude maximum, čeho může tetování v technologickém světě dosáhnout,“ vypráví. „Zajímavý koncept ale představil Ali Yetisen z Technické univerzity v Mnichově. Jde o tři tetovatelné pigmenty měnící barvu podle hodnoty pH, hladiny glukózy a albuminu. Takové tetování by tedy mohlo fungovat jako biomarker. Zatím ale nejsou pigmenty testovány na lidech,“ doplňuje König Dudziaková, jež na Filozofické fakultě UK psala rigorózní práci o kyberpunku a specificky o roli body-artu v tomto žánru fantastiky a jak se biočipy či kérky z Gibsonova knižního Neuromancera (1984) a dalších kyberpunkových opusů postupně propisují i do našeho reálného světa. Co ještě přijde?

Jednou z takových hračiček jsou funkční nalepená „tetování“, což jsou wearables nalepené na kůži a skutečné tetování připomínají jen esteticky. „Projekt SkinMarks tímhle způsobem mění tělo na jakýsi touchpad, kdy lze dotykem nebo ohybem prstu či ruky ovládat různá rozhraní. Projekt E-tattoo texaského výzkumného týmu zase měří srdeční hodnoty,“ říká König Dudziaková, jež pracovala i v legendárním pražském body­artovém studiu Hell.

Bezbolestné tetování? Umíme

Bylo by s podivem, kdyby se technologický pokrok neprojevil ve zdobení těla, které je takzvanou kulturní univerzálií – podle amerického antropologa George P. Murdocka patří mezi 73 jevů, jež jsou společné všem lidským společnostem – od lovecko-sběračských, jako byli skarifikovaní Austrálci nebo Inuité čili Eskymáci s potetovanými bradami, až po zemědělské, pastevecké i nomádské komunity: jedny z prvních známých parádních tetováží s vytetovanými jeleny a šelmami pocházejí z Altaje (Pazyryk) a jsou staré více než dva tisíce let. Po zámořských výpravách, zejména těch Cookových do Oceánie, se návrat barevných obrázků na kůži do Evropy zrychlil a přivedl nás až k tetovacím strojkům (patentován byl roku 1891).

A co dál? „Ne nadarmo se říká, že naše těla jsou další hranicí či milníkem pro technologie. S rozvojem 3D tisku a technologií tisku obvodů, flexibilní elektroniky a materiálů se stalo možné aplikovat takzvaně digitální tetování nebo elektronické tetování na kůži po dobu několika dní, nebo dokonce týdnů se schopností zaznamenávat a přenášet informace o nositeli do chytrých telefonů nebo jiných připojených zařízení,“ říká proděkanka Lochmannová.

A připomíná jednu z novinek v tématu, na který se tatérů denně po celém světě ptají lidé bažící po svém prvním tetování: „Bude to bolet?“ Už nemusí. „Byla vyvinuta náplast na tetování, kterou lze aplikovat během několika minut, aniž by způsobovala bolest jako při tradičních tetovacích technikách. Náplast na tetování, již vyvinuli odborníci v americké Georgii, se skládá z drobných mikrojehel, z nichž každá je dlouhá několik milimetrů a obsahuje inkoust. Každá mikrojehla je popisována jako jeden pixel na obrazovce, protože dohromady tvoří velký obraz nebo ikonu. Tyto jehly se při propíchnutí kůže rozpustí, uvolní inkoust a vytvoří tetování,“ vysvětluje Lochmannová. Kromě toho lze do takových mikrojehel zabudovat tetovací inkousty různých barev, včetně „neviditelných“ tetování se speciálním inkoustem, které jsou viditelné pouze při osvětlení ultrafialovým světlem. A co se „náplasťuje“, vtetuje? Jehličky bývají ve vzoru, jenž tvoří určitý symbol, číslo nebo QR kód.

Nová tetovací náplast je určena především pro medicínské tetování, které lze použít k zakrytí jizev, k vedení opakované léčby rakoviny ozařováním nebo k obnově bradavek po operaci prsu. Mikrojehly mohou také monitorovat stav pacientů například s epilepsií, alergií či diabetem.

„V budoucnu se můžeme dočkat, že nám budou tato tetování pomáhat měřit elektrofyziologické parametry a mohly by zdravotníkům umožnit neinvazivní sledování a diagnostiku kritických zdravotních stavů, jako jsou srdeční arytmie, poruchy spánku, mozková činnost a podobně. Digitální tetování by mohlo posílat upozornění do zdravotnických systémů, mohlo by zavolat záchranku a předávat relevantní údaje,“ míní expertka. Dodává však, že pro dané zájemce o tetování bude bolest při tetování vždy nezbytnou součástí (neboť k přestupním rituálům odjakživa patřila) a že tatéři o svou práci nepřijdou.

Lepší barvy, čipy a implantáty

Na kahánku ovšem měli výrobci tetovacích pigmentů. Během uplynulého roku se totiž řešila jejich (ne)kvalita, neboť před časem francouzská spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir provedla test tetovacích barev, který neskončil příliš uspokojivě. Mnoho testovaných barev – a to i těch v Evropě nejpoužívanějších – obsahovalo některé karcinogenní složky, konzervační látky zakázané v kosmetice a také toxická barviva. Letos v lednu na to zarea­govala legislativa a v platnost vstoupilo evropské nařízení, jež omezuje složení pigmentů a v zásadě nutí výrobce k vývoji lepších barev a k péči o jejich naprostou nezávadnost v těle.

Lidé nikdy nezahálejí, proto i v body-modifikacích přemýšlejí, co ještě nezkusili a kam jít dál, kam se po tetování celého těla ještě vydat (poměrně běžně se tetují i genitálie, které si ostatně barvou zdobili i dávní Polynésané – ovšem tehdy poklepáváním tloukem na ostřené hrabičky z mušlí, nástroj, který bolestivě vpravil barvu i na žalud statečných mužů).

Co tedy zkusit oči? Ty se mohou tetovat až v době moderní; tetování rohovky úspěšně praktikují například odborníci na Slovensku. „Keratopigmentace neboli tetování rohovky je speciální kosmetické řešení leukomů a jiných patologických změn rohovky či duhovky. Podstatou zákroku je obvykle zlepšení vzhledu postiženého oka vstříknutím pigmentů do rohovkového stromatu,“ líčí Alena Lochmannová.

Další možností, jak těla vylepšit – doslova upgradovat –, jsou implantáty a čipy, které nabízejí technologickou extenzi přirozenosti a dodatečné funkce. Například dovednost platit holou rukou! „Ve světě implantátů se konečně objevil systém, který má šanci na větší – podotýkám větší, ale nikoliv masivní – rozšíření. Je to implantát Walletmor, který funguje jako platební karta. Implantuje se pod kůži na ruce a lze s ním zaplatit na jakémkoliv bezkontaktním platebním terminálu; klidně ve vaší večerce na rohu. Tohle široké využití je velkým krokem vpřed,“ říká o skoro „kyberpunkové“ vychytávce Marie König Dudziaková.

Podle ní platba bezproblémově funguje zatím zhruba v 80 procentech případů, proto se musí někdy opakovat. Zato přináší neuvěřitelné množství legračních situací: třeba když jedna paní na benzince odmítla platícího kyborga obsloužit a vyslala odvážnější kolegyni. „Cena implantátu i se zavedením je zhruba deset tisíc korun. Aby měl bio-tech opravdu velký komerční potenciál, musí lidem výrazně usnadnit život,“ ví dobře odbornice na kybersvěty.

A pak je tu Elon Musk, kontroverzní miliardář, jenž jakoby vypadl z nějaké té sci-fi knihy – inovoval placení (PayPal), automobilismus (Tesla) i cesty do vesmíru (SpaceX). Tak co provede s lidskými těly? Má už na to firmu: Neuralink. Ta pracuje na stejnojmenném systému, který má sloužit jako mozkový interface s počítačem; má se stát jakýmisi smart-watch spojenými s mozkem, to vše o velikosti mince. Podle Dudziakové to bude „obrovský posun“, ale zatím má čip jen pokusný opičák Pager a prasnice Gertruda.

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově.  Vydal dvě knihy o dějinách tetování (2005, 2014)