Koaliční střet zájmů

Sestava Petra Fialy tak dlouho odsouvala rozpočtové problémy, až je dnes okolnostmi tlačena, aby rychle a efektivně rozhodla o snížení státních deficitů. Na škrtech a drobných daňových přesunech v hodnotě 70 miliard korun se koalice zřejmě dohodne snadno, kde padá „tvrdé na tvrdé“, je otázka daní z příjmu.

Už to dnes ale není tak, že se z ministerstva financí vynesl nějaký pracovní materiál, jak si stěžoval premiér po zveřejnění plánu na přesuny sazeb v daních z přidané hodnoty. Tentokrát jde o otevřený návrh koaličních partnerů ze STAN, který v principu podporují lidovci. Lídři obou stran tvrdí, že bez zvýšení daní z příjmu se státní finance nesrovnají.

STAN si k tomu nechal vytvořit důkladný rozbor nejlepších českých ekonomů. Ambici zvyšovat přímé daně tlačí i lidovecký předseda Marian Jurečka, jenž prosazuje vyšší daňovou progresi, podobnou, jakou mají v Německu, které je přece vyspělým státem, jenž „netrestá úspěšné“.

Jurečka narážel na tradiční ideologic­­ký odpor šéfky TOP 09 Markéty Pekarové-Adamové vůči vyšším daním i na nesouhlas nejsilnější vládní strany ODS, která nechce zvedat přímé daně, protože to voličům slíbila a její ideologie to zakazuje. Spor ve vládě je tak sporem mezi konzervatismem a pragmatismem. Proč by nemohli ti nejbohatší platit více, když si o trochu připlatí i mnohem chudší uprostřed společenské pyramidy, ptá se část koalice.

Zdá se, že do Česka se vrací politika, jen její bitevní pole leží trochu jinde, než by se dalo předpokládat. Tradičně se tento klasický politický boj o daně vybojovává mezi vládou a opozicí, tentokrát to bude uvnitř vládní koalice, která chce zachovat zdání jednoty a ještě si udržet podporu pro příští volby. To je možná příliš běžících terčů najednou, dobře trefit všechny prakticky nelze. Chce-li vláda rozumně dokončit svou misi, musí si určit prioritu číslo jedna. Jsou-li to státní finance, pak se na nějakém zvyšování daní bude muset koalice dohodnout, jinak v příštích volbách shoří jako papír. Nejen jako vláda rozhádaná, ale také jako vláda (ekonomicky) neschopná.

V tomto roce se láme politický chleba. Bude to tento rok, který rozhodne o úspěchu či neúspěchu vlády Petra Fialy. Pokud nezvládne vybrat rozpočtovou zatáčku a vjede do ní ještě klidně bez brzdění a nedostatku paliva, není jí před volbami pomoci.

Aktuální vládní souboj konzervatismu a pragmatismu nakonec nemusí mít tak tragickou dohru. I ti největší ideologové věděli, že někdy je prostě ve veřejném zájmu nutné na chvíli ideologii uzávorkovat a udělat něco trochu jiného. Po čem volá nutnost chvíle. Nazvěme to politickou odpovědností. Ne vůči vlastní straně či zakladatelům čistých ideologických přesvědčení, nýbrž vůči společnosti, která by měla dostat přednost. Snad tu zatáčku kabinet zvládne.