Komplexní energetika. Nejen ropa

Polský PKN Orlen (Polski Koncern Naftowy Orlen) se vydal cestou diverzifikace svého výrobního portfolia a výrazně se angažuje i v jiných oblastech energetiky, než je zpracování ropy. Zcela vážně bere energetickou transformaci Evropské unie, především pak záměr Evropské komise ukončit po roce 2035 registraci automobilů se spalovacím motorem.

Koncern vychází z předpokladu, že i když tento ambiciózní cíl zřejmě nebude úplně splněn, začne brzy klesat poptávka po pohonných hmotách, tedy produktech, které firma prodává zákazníkům. Na straně druhé poroste poptávka po petrochemických produktech, především po plastech, protože země ve středoevropském regionu jsou stále čistým dovozcem těchto produktů. Je zřejmé, že zpracování ropy na plasty a další chemické produkty bude hrát pro Orlen stále větší roli.

Druhou velkou výzvou je strategické směřování. Koncern se hodlá transformovat z výrobce fosilních paliv na firmu dodávající energie především z obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů. Jinými slovy, Orlen se chce stát „zelenou firmou“. Z tohoto důvodu buduje a kupuje větrné farmy v Baltském moři. Plánuje také stavět jaderné elektrárny a vkládá šance nejen do velkých elektráren, ale také do malých modulárních jaderných zdrojů.

Třetí velkou výzvou je snižování závislosti na ruské ropě, zásadně eskalované po napadení Ukrajiny Ruskem loni v únoru. Ještě v roce 2015 pocházelo téměř 100 procent ropy zpracované v rafinériích Orlenu z Ruska. Dlouhodobá smlouva na dodávky ruské ropy však tento rok skončí a nebude již prodloužena. Devadesát procent ropy zpracovávané v rafinériích koncernu tak bude pocházet od neruských dodavatelů. Z toho vyplývá potřeba navázat strategické partnerství s jinými dodavateli. Orlen si vybral největší petrolejářskou firmu světa, Saudi Aramco ze Saúdské Arábie.

Několik kroků

Spíše se ovšem dá říct, že si Orlen vybral strategického partnera se souhlasem polského státu. Polská vláda totiž pochopila, že energetika je příliš důležitý obor, než aby ho nechala zcela v rukách nepředvídatelných tržních sil. A také se již před časem rozhodla, že z Orlenu vytvoří multienergetický koncern schopný pružně reagovat na výzvy doby, které primárně leží v zahraničí, a nebude se vyčerpávat vnitrostátní konkurencí. To, že je dnes možné mluvit o PKN Orlen jako o multienergetickém koncernu, je dáno několika nedávnými kroky.

Vše začalo prodejem kontrolního balíku akcií polského státu ve firmě Energa v dubnu 2020 Orlenu. Rafinér­ský gigant tím rozšířil portfolio o výrobu, distribuci a prodej elektřiny. Získal tak 2,7 milionu odběrných míst a 17procentní podíl na trhu elektřiny v Polsku. Dalším významným krokem byla fúze s firmou Lotos, která podniká v podobném oboru jako Orlen, tedy dobývání a zpracování ropy a prodej pohonných hmot. Fúze obou firem trvala od roku 2018 až do loňského srpna, bylo potřeba získat souhlas antimonopolních autorit nejen Polska, ale i EU. Úřady zkoumaly, zda na trzích některých komodit nevznikne nepatřičné dominantní postavení jedné firmy.

Aby se to nestalo, jednou z podmínek povolení fúze byl odprodej 417 čerpacích stanic a 30 procent gdaňské rafinérie nezávislému investorovi. Problém s čerpacími stanicemi vyřešil Orlen obchodem s maďarskou společností MOL. Kromě hotovosti získal také 41 čerpacích stanic na Slovensku a 144 v Maďarsku. Třicet procent v gdaňské rafinerii pak koncern prodal Saudi Aramco. Od této transakce se očekává posílení vztahů se Saúdskou Arábií, která se stane novým strategickým partnerem Polska v dodávkách ropy.

Zatím posledním krokem ve vytváření multienergetického koncernu je akvizice společnosti PGNiG (Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo) před koncem roku 2022. Tato firma se dominantně zabývá vyhledáváním, dobýváním a distribucí plynu. A je také spolumajitelem plynovodu Baltic Pipe, který je pro Polsko alternativním zdrojem plynu z Norska a Dánska. PGNiG dodává plyn sedmi milionům odběratelů a v neposlední řadě firma vybudovala LNG terminál ve Svinoústí.

Po provedení těchto fúzí a akvizicí se Orlen zařadil mezi nejvýznamnější ropné a energetické společnosti Evropy, jako jsou rakouská OMV, španělský Repsol či francouzský Total. Budoucnost ukáže, jak firma, ve které má polský stát sice minoritu akcií, ale majoritu hlasovacích práv, obstojí na proměňujícím se energetickém trhu střední Evropy.

Jan Mládek, bývalý ministr průmyslu a obchodu