Konec evropské naivity
Evropa si už odvykla na velké proslovy státníků. Je to zčásti dáno tím, že doba se zrychlila a na dlouhé komponované řeči není čas. Částečně za to pochopitelně může i absence politiků s velkým P. Tedy osobností, které by dávaly Evropě impulzy do budoucnosti a dokázaly pojmenovat, co je třeba udělat, pokud možno hned, abychom se v budoucnu nedivili.
Jednou z výjimek je francouzský prezident Emmanuel Macron, který skvěle zvládá specifickou rétorickou disciplínu, ale umí do řeči dostat i srozumitelný ideový obsah. Jeho poslední projev minulý týden v Drážďanech byl excelentním příkladem toho, jak potěšit lidi v davu, říct, co je třeba, a přitom tak, aby tomu všichni rozuměli.
Nikdo jiný tu zatím tak přímo neřekl, že Evropa musí stát na svých nohách. „Musíme přestat být naivní,“ zní Macronova zvěst. Evropa se musí naučit sama bránit, ale také sama podnikat, chránit své trhy. „Amerika brání svůj trh, Čína brání svůj trh, jen my to neděláme,“ řekl Macron před drážďanským chrámem Frauenkirche, jenž se stal symbolem rozbité a obnovené Evropy po nacistickém peklu.
Samostatnost v bezpečnostní a hospodářské politice však také znamená větší ochotu k propojování společné Evropy. Macron nepodceňuje jednotlivé národní zájmy, mluví jen o možnosti či nutnosti, jak dál. Je také jediným evropským politikem, kterého bere vážně Donald Trump, možný budoucí americký prezident, ale i ten současný, Joe Biden. Má-li v tomto smyslu dnes Evropa nějakého lídra, je to úřadující francouzský prezident.
Všimla si toho rovněž česká vláda, která na Francii sází i do budoucna, a to nejen proto, že se s ní Češi spojili při prosazování jádra jako čistého zdroje energie. Roli hraje také francouzská pozice vůči Americe i podpora vojenských aktivit celé Evropy, jež by měla vytvořit vlastní silnou kapacitu pro vyzbrojování proti nepřátelským aktivitám Ruska a pouze nespoléhat na Spojené státy.
Fialovu vládu by mohl inspirovat drážďanský projev Emmanuela Macrona zejména v nutnosti chránit společný trh proti dumpingové konkurenci z Asie, především z Číny. Evropská daň na dovoz čínských elektromobilů, o níž vážně uvažuje Evropská komise, by měla pomoct i výrobkům boleslavské Škodovky. Jistě, pokud se tak stane, dojde k odvetě a začne regulérní obchodní válka. Pokud si v ní Evropa uvědomí, že jejím zájmem je zbavit se závislosti na ideologicky rizikové Číně, nebude to boj zbytečný.
Macronova řeč je dobrá inspirace k novému začátku Evropy. Ta sice bude dál trochu skeptická i idealistická, ale rozhodně už ne naivní. Česko by při této „geopolitické emancipaci Evropy“ tažené francouzským prezidentem nemělo chybět.
