Krize zdravotnického systému trvá

► Jak je na tom Vojenská zdravotní pojišťovna (VoZP) finančně? V médiích v poslední době opět zazněly informace, že je ve vážných potížích a má se slučovat s jinou pojišťovnou…

Možná narážíte na nedávné vystoupení ministra zdravotnictví v televizním diskusním pořadu. Rád to uvedu na pravou míru. Za prvé, kategoricky vylučuji, že by péče o naše pojištěnce byla jakkoli ohrožena. Vojenská zdravotní pojišťovna postupuje zcela standardně a zajišťuje stejnou péči jako ostatní zdravotní pojišťovny. Za druhé, to, že nejen VoZP, ale všechny zdravotní pojišťovny jsou ve velice složité ekonomické situaci, je známý fakt. Příčinou tohoto neutěšeného stavu však není neschopnost managementů pojišťoven hospodařit, ale dlouhodobě nezodpovědná výdajová politika státu.

► To je drsné tvrzení. Můžete ho vysvětlit?

Naprostá většina příjmů zdravotních pojišťoven je určena právními předpisy, které stanovují výši odvodů na zdravotní pojistné pro jednotlivé skupiny plátců. Stejně je drtivá většina výdajů určována mimo zdravotní pojišťovny, a to úhradovými vyhláškami, které každoročně vydává ministerstvo zdravotnictví a které jsou pro pojišťovny závazné. Váha takzvaného dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a jednotlivými segmenty zdravotnictví v uplynulých letech klesla na minimum. Zástupci zdravotníků, zejména nemocnic, nemají moc důvod komplikovaně se domlouvat na výši úhrad s pojišťovnami, protože vědí, že ministerstvo zdravotnictví v případě nedohody s velkou pravděpodobností rozhodne v jejich prospěch.

► Jakým způsobem to ministerstvo zdravotnictví dělá?

Nastavuje už několik let po sobě úhradové vyhlášky deficitně neboli pokaždé přinutí tímto závazným předpisem pojišťovny vydat na zdravotní péči více peněz, než se vybere na pojistném. To bylo možná ospravedlnitelné v letech covidové pandemie, ale tento neblahý trend pokračuje, a stát tak cíleně posílá celý systém do hlubšího a hlubšího deficitu. Když se na to odpovědných politiků někdo zeptá, obvykle to odbydou větou, že pojišťovny pokryjí schodky z rezerv. Problémem je, že v systému už takřka žádné rezervy nejsou. Kdyby teď udeřila podobná zdravotní pohroma, jako byl covid, pak by se systém veřejného zdravotního pojištění bez masivních injekcí ze státního rozpočtu brzy položil.

► Jak to řeší vedení VoZP?

Zavedli jsme řadu úsporných a racionalizačních opatření. Na vlastní provoz spotřebováváme jen nutné minimum a veškeré ušetřené prostředky směrujeme do úhrad zdravotní péče. Významně jsme postoupili v elektronizaci procesů, troufám si říct, že v tomto ohledu jsme lídrem. To také šetří peníze. Zlepšujeme se i v revizní činnosti a samozřejmě jsme nuceni k časovým posunům ve výdajích. S mnoha nemocnicemi jsme se dohodli na odkladech splatnosti, což si paradoxně mohou dovolit díky tomu, že mají z minulých let od pojišťoven nashromážděné značné rezervy. Peníze, které dnes chybějí pojišťovnám, se totiž přes úhrady přesunuly zejména do nemocnic, které jsou v nebývalé finanční kondici, už několik let hospodaří s přebytky. Je to však na úkor jiných segmentů, především ambulantních a praktických lékařů. Jestli se tento přesun peněz na účty nemocnic projevil v lepší kvalitě a dostupnosti zdravotní péče, ať posoudí pacienti. Osobně o tom mám vážné pochybnosti.

► Projevila se už úsporná opatření, o kterých jste hovořil, v ekonomických výsledcích vaší pojišťovny?

Ano, výsledky za první pololetí letošního roku jsou snad příslibem lepších časů. VoZP uzavřela toto období s kladným saldem příjmů a nákladů, konkrétně 211 milionů korun. Finanční situace pojišťovny se tak začíná postupně stabilizovat, aktuálně očekáváme, že na konci roku dosáhneme lepších výsledků, než jsme předpovídali ve zdravotně pojistném plánu. Jiné pojišťovny jsou však za první pololetí ve ztrátě, přičemž celkový schodek systému za pololetí činí 1,2 miliardy korun. Takže žádný důvod k přehnanému optimismu není. A ani nebude, dokud nepřestane politika opakovaných deficitů a nerozjede se skutečná reforma financování zdravotnictví. Každý, kdo v Česku rozumí ekonomice zdravotnictví, vám potvrdí, že nynější systém není udržitelný. Stárnutí populace a neustále se zvyšující náklady na vysoce specializovanou péči i nová, drahá léčiva, to všechno zdravotnictví nesmírně prodražuje. Chceme-li přinejmenším udržet jeho současnou kvalitu a dostupnost péče, bez zásadních systémových změn se neobejdeme. To by ale bylo na samostatný rozhovor.

► Jestliže se finanční situace VoZP začíná zlepšovat a jiné pojišťovny jsou ve schodku, proč politici stále zmiňují zejména ji, že je v největších potížích?

Obávám se, že to je snaha odvést pozornost od skutečné podstaty problému, který jsem popsal. Ono je jednoduché ukázat na někoho prstem a pak se toho držet. A je také potřeba si uvědomit, že jsme uprostřed horké předvolební kampaně.

► Druhé, často opakované tvrzení je, že řešením finančních potíží by bylo sloučení zdravotních pojišťoven. Ve vašem případě se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra.

Zatím nikdo uspokojivě nevysvětlil, jak by sloučení dvou pojišťoven zlepšilo jejich finanční situaci. Jak víme, v deficitu jsou všechny zdravotní pojišťovny, významné rezervy nemá žádná z nich. Ani náhodou nejsme v situaci, že by zde byla nějaká mimořádně prosperující zdravotní pojišťovna, která by pohltila jinou pojišťovnu, a tím ji zachránila. To je naprostá chiméra. Za současné situace by sloučením dvou pojišťoven, což je nesmírně komplikovaný a drahý proces, vznikl jen větší subjekt s větším dluhem.

Nechci myšlenku redukce počtu zdravotních pojišťoven úplně zatracovat, jisté opodstatnění do budoucna mít může. I proto jsme oslovili kolegy ze Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra s výzvou, abychom společně posoudili možné přínosy fúze. Ale to je také zatím všechno, žádná závazná jednání o sloučení se aktuálně nevedou. A jak jsem vysvětlil, pro aktuální kritickou situaci systému veřejného zdravotního pojištění to žádné řešení nepředstavuje, určitě ne bez jednoznačných záruk státu.