Náklaďákem pro pytel cementu

Tuzemský zdravotní systém není optimálně dimenzovaný a každý poskytovatel s dobrou službou si své pacienty najde, říká v rozhovoru pro týdeník Euro šéf zdravotnické sítě Medicon David Karásek, což zní částečně optimisticky. Ale zkušený lékař a manažer zároveň dodává, že pokud český systém zdravotnictví zůstane tak zoufale byrokraticky svázaný, jako je dnes, nemá moc smysl tady investovat peníze. Alespoň pro jeho skupinu Medicon. Takže spíše uvažuje o výletu na evropské trhy. Ale prioritou pro něj je, aby firma zůstala pohromadě a nadále poskytovala komplexní služby. Protože – a David Karásek to v interview zdůraznil několikrát – cílem pořád zůstává spokojený pacient, léčený a vyléčený. Komplexně.

► Jste vystudovaný lékař, specialista na anesteziologii a resuscitaci. Pomohla vám zkušenost z rychlého medicínského oboru při řešení krizové situace v byznysu?

Jsem zvyklý se rozhodovat rychle, většinou okamžitě. Je důležité rychle situaci zanalyzovat a nějak se rozhodnout. Praxe v anesteziologii a resuscitaci jistě sehrála svou roli. Je to velice zajímavý obor – jako každý sektor v medicíně –, a navíc je mimořádně rychlý. Jde o minuty, někdy o vteřiny. I proto se anesteziologové znají s celou nemocnicí a většinou mají s lidmi dobré vztahy.

► Z nemocnice jste odešel do farmaceutického průmyslu.

Byla 90. léta a vše se tehdy měnilo. My mladí jsme chtěli „víc, dál a dělat věci jinak“. Tehdy bylo na trhu dost zajímavých pracovních příležitostí a já jsem se rozhodl udělat radikální změnu. Lékařů bylo tehdy málo, naopak práce hodně. Po promoci jsem rychle a rovnýma nohama skočil do víru věcí, měli jsme spousty nočních služeb, spousty víkendů a já jsem si nedovedl představit, že bych takto trávil celý život. A upřímně, v té době v medicíně nebylo ani moc peněz. Dnes je to jinak, lékaři jsou placení velmi dobře.

► Ve farmaceutickém byznysu jste strávil sedm let, než jste se rozhodl založit vlastní podnikání.

V lékárnickém velkoobchodě jsem se opravdu hodně naučil, často jsme jezdili do mateřské německé firmy, kde jsme měli možnost se učit vše potřebné. Navíc Německo bylo v 90. letech dramaticky dál než Česko, dnes se rozdíly zmenšily, ale tehdy to byl velký skok.

► Pak již došlo na první vlastní polikliniku?

Cesta k tomu byla poměrně klikatá. Podnikal jsem hned od léta 1990, kdy jsem učil jazyky a zaměstnával několik lektorů. Po letech v německé společnosti jsem založil Prag Emporion, což je dodnes běžící velkoobchod s léky. Po roce 2000 jsme se s jednou významnou nadnárodní společností domluvili, že jim pomohu se vstupem na český trh. Postupně jsme se sblížili, až jsem se stal jejich country manažerem. A tak jsem současně podnikal ve farmacii a získával zkušenosti s řízením zdravotnických provozů. Teprve poté, co jsem vydělal nějaké peníze (zasměje se), jsme s mým tehdejším společníkem koupili první polikliniku na Budějovické. Postupně jsme připojili lékárenskou divizi, řadu ambulantních specialistů v podstatě všech odborností, následnou péči, domácí péči a další sektory.

► Síť klinik ambulantní péče se postupně rozrostla.

Celou skupinu Medicon tvoří čtyři základní celky. Ambulantní medicína je zajímavý komplex služeb pro pacienty, včetně moderních zobrazovacích metod, tedy klasické radiologie, magnetické rezonance, tomografie, ultrazvuku, denzitometrie či panoramatických snímků zubů. Jsme jedním z největších provozovatelů v diagnostice a screeningu onemocnění prsu, s významnou přímou návazností onkologie a onkochirurgie v případech, kde je to potřeba. Na to jsme velmi hrdí, umíme vyřešit závažný problém od počátku, tedy stanovení diagnózy, až po úplné vyléčení. Pacientky s onemocněním prsu z našeho screeningového a diagnostického centra, které vyšetří na 60 tisíc žen ročně, řeší multidisciplinární tým a žena se závažnou diagnózou se ihned dozví postup léčby, jež probíhá na naší vlastní chirurgii a onkologii. V rámci ambulantní medicíny také provozujeme chirurgické a operační sály, v režimu jednodenní chirurgie děláme třeba operace žlučníků, kýl a řadu dalších menších zákroků.

► Jaké jsou další části skupiny?

Klíčová je reprodukční medicína, včetně genetické laboratoře, řady center asistované reprodukce v Česku i v zahraničí, kde léčíme páry s poruchou plodnosti. Do skupiny patří i následná péče, což je zařízení, ze kterého řada pacientů odchází v lepším stavu, než do něj přišla. Máme skvělé fyzioterapeuty, rehabilitační odborníky i psychiatry. A čtvrtá část je farmaceutická. Provozujeme několik rozsáhlých lékáren s širokým spektrem služeb, včetně vlastní přípravy léčiv; doplňuje to zdravá výživa a biopotraviny a prodejna zdravotnických potřeb, včetně zacvičení pacientů s pomůckami. K péči o pacienta vždy přistupujeme komplexně, protože naším cílem – a to skutečně není fráze – je spokojený pacient. A takový je léčený a vyléčený. Komplexně.

► Vidíte v oblasti ambulantní péče segment, který by významně rostl?

Poptávka po ambulantní péči je obecně velká. Problém však není na straně poptávky, nýbrž v nedostatečné nabídce. Ta je dána silnou regulací systému a skutečně velkým nedostatkem odborníků na trhu. Potřebovali bychom pružnější a rychlejší systém vzdělávání. Mladý lékař po fakultě má sice titul, ale nemůže skoro nic a čekají ho léta dalšího vzdělávání i byrokratických procesů. Ačkoli máme ve svých zařízeních řadu pracovišť vhodných pro určitý typ postgraduálního vzdělávání, získat akreditaci je složité. Brání to rozvoji a soustřeďuje vše do velkých nemocnic. Další věcí je, že nemocnice zaměstnávají přehnaně mnoho lidí, kteří by mohli být produktivnější v ambulantní sféře. Podstatou ambulance je odlehčená péče, zatímco nemocnice by se měly soustředit na složité výkony, které se v ambulanci neudělají. Problém je i ve feminizaci oboru, tedy výrazně vyšším podílu žen, které odcházejí na mateřské dovolené a v systému chybí. To všechno způsobuje, že v některých oborech jsou čekací doby na měsíce.

► Utěšeně se naopak rozrůstá vaše síť reprodukčních klinik Medicon Pronatal.

Je to obrovsky zajímavý obor. Roste role genetiky, vyšetřování rodičů i samotných embryí zvyšuje pravděpodobnost přenosu geneticky kvalitnějších buněk, což zvyšuje šance na úspěch. Momentálně máme sedm reprodukčních center v Česku, čtyři v zahraničí a k tomu ještě oddělení klinické genetiky a genetickou laboratoř, jež slouží nejen reprodukční medicíně, ale i třeba zmiňovaným onkologickým pacientkám. Díky reprodukčním centrům Pronatalu se narodilo již více než 50 tisíc dětí, což nás velmi těší.

► Je reprodukční medicína nejvýnosnější částí skupiny?

To se takto nedá říct. Faktem je, že reprodukční medicína, pokud je správně vedena, je výdělečný obor, ale není nejvýnosnější. Ano, ceny jsou vysoké – například cyklus s darovanými vajíčky stojí minimálně 130 tisíc korun – ale náklady s tím spojené jsou ohromné.

► Jak se stavíte k myšlence, že si rodiče budou moct vybrat parametry svých potomků jako v e-shopu?

Je to nesmysl. Samozřejmě víme, že lidský genom byl přečtený a je teoreticky možné zasáhnout do pořadí bází v nukleových kyselinách, ale tato představa bude reálná možná za 500 let. Navíc tu máme etická pravidla a zákony, které takové zásahy absolutně nedovolují. Dnešní medicína umí říct, které embryo je ženského a které mužského pohlaví, ale u nás by nikdy nikdo nenabídl výběr. To je zákonem zakázáno, s výjimkou situací, kdy jsou dědičné choroby vázané na pohlaví.

► Skupina Medicon vloni v Česku překročila dvoumiliardový obrat. Jak si stojíte proti konkurenci?

V českém zdravotnictví si konkurujeme především na trhu práce. V oblasti péče o pacienty není situace nijak konkurenční či divoká, tuzemský zdravotní systém není optimálně dimenzovaný a každý poskytovatel s dobrou službou si své pacienty najde. Když to řeknu laicky – otevřete-li si ambulanci a nabízíte alespoň trochu slušné služby, za pár týdnů máte plnou čekárnu. Bohužel, v českém zdravotnictví je neustále jakési napětí. Hlavně mezi ambulantní a nemocniční sférou. Osobně si myslím, že je to dáno nevhodnou organizací zdravotnictví.

► Vliv velkých nemocnic, ať už fakultních, či krajských, stále narůstá, že?

V Česku se strašně přeceňuje nemocniční sektor a bohužel se velmi podceňuje ten ambulantní. Přitom víme, že s ambulantní částí zdravotní péče se většina populace setká nejčastěji. Ano, do nemocnice se dostanete, když si zlomíte nohu, i když třeba u nás můžete klidně na chirurgii na Budějovické nebo ve Vysočanech. Ale nemocnice často, a úplně zbytečně, řeší i banální zákroky, kontroly, běžné návštěvy u lékařů. Jsou zahlceny záležitostmi, které vůbec řešit nemusí a mohla by je řešit ambulantní část zdravotnictví. Všechno, co je možné udělat mimo špitály, by se mělo řešit v ambulantní sféře. Jde o organizaci zdravotnictví, o snahu odlehčovat velkým – a samozřejmě provozně drahým – lůžkovým zařízením od úkonů, které zvládne někdo jiný. My to s šéfy některých velkých pražských nemocnic řešíme, máme různé dohody, centralizovaný systém zdravotnictví je však takto postavený. A bohužel je takový rovněž pohled veřejnosti, který je velmi často podporován i médii. Přirovnávám to k tomu, jako byste do stavebnin pro jeden pytel cementu jeli náklaďákem. Je to zoufale neefektivní.

► Proč?

Chci zdůraznit, že si nemyslím, že by lidé v nemocnicích nepracovali nebo byli líní. Problém je ve špatném nastavení systému, přičemž o důvodech nechci spekulovat. Zjevně tu je zájem na tom, aby největší část veřejného sektoru zdravotnictví byla takto přetížená. Spousta nemocnic je v podstatě spádovou poliklinikou pro velké oblasti, přitom ohromné množství úkonů není potřeba řešit v nemocničním režimu, alespoň v klasickou pracovní dobu. Samozřejmě, je tu otázka večerních služeb či víkendů, ale v pracovní den nemusí profesionál v nemocnici převazovat rány. Jsme tu my a spousta dalších ambulantních pracovišť, které mohou nemocničním provozům výrazně odlehčit. Pro nás je to práce, na niž jsme stavěni, kvůli které jsme v systému, oni jsou zde proto, aby operovali a dělali složitější zákroky.

► Jak změnit současný stav? Měla by změna přijít od nemocnic nebo spíš od ministerstva?

Patřím k lidem, kteří poměrně hodně věří trhu. Jsem si vědom, že to občas v dnešní socialistické době není módní, ale trh skutečně dokáže spoustu věcí vyřešit. A soudím, že kdybychom trochu ulevili systému v předpisech, v byrokracii, kdybychom trochu uvolnili ruce zdravotním pojišťovnám a netrvali na takové centralizaci, nechali je více rozhodovat o financování péče a o kontrole kvality poskytovaných služeb, systém by si našel vlastní cestu. Nabídka by se začala řídit poptávkou. Dalším velkým problémem je u nás velmi rozšířený dotační systém, který je nespravedlivý. Velká zařízení dostávají dotace na pořizování investičně náročné techniky, na výstavbu pavilonů či nových částí nemocnic. Přitom my a naši konkurenti se pohybujeme v úplně stejném systému veřejného zdravotního pojištění, se stejnými podmínkami, a žádnou dotaci nedostaneme. Takže když nyní třeba pořizujeme druhou magnetickou rezonanci pro Polikliniku Budějovická, která by měla fungovat od října, na všechno si musíme vydělat, sehnat vlastní peníze. Nedostaneme žádnou dotaci ani nemáme žádnou výhodu v systému zdravotního pojištění. Takhle se ve státním sektoru zbytečně utrácejí peníze, které by šlo využít úplně jinak nebo by se třeba vůbec nemusely vybírat na daních.

► Musí vám zdravotní pojišťovna povolit zvýšení kapacity magnetické rezonance?

Ano, prošli jsme klasickým administrativním kolečkem. Existuje přístrojová komise při ministerstvu zdravotnictví, kam se musí podat žádost na každý přístroj dražší než pět milionů korun, a to i na obnovu stávajícího. Rozhoduje, jestli vaše žádost je – z jejich úhlu pohledu – smysluplná, nebo ne. A teprve poté, co projdete touto fází, můžete jednat se zdravotními pojišťovnami, které jsou také součástí té komise. Ale ani s nimi to není vůbec jednoduché. Než se rozhodnete pro tak ohromnou investici, musíte mít všechny tyto administrativní úkony za sebou.

► Kolik dnes stojí vyšetření magnetickou rezonancí?

Je těžké to průměrovat, cena závisí na typu vyšetření a použití kontrastní látky. Je tam skutečně velký rozptyl. Nicméně, hrubě řečeno: CT vyšetření se pohybuje kolem dvou až dvou a půl tisíc, magnetická rezonance je průměrně kolem čtyř tisíc, ale existují i levnější vyšetření. Technologický vývoj v segmentu zobrazovacích metod tento obor ohromně posunul, moderní medicína bez nich už nemůže existovat. V českém systému navíc dobře funguje výměna dat mezi různými zařízeními. Není problém mít snímek u nás v Praze a operaci v Ostravě, data se dají snadno sdílet. Díky tomu se zobrazovací metody dostávají více do terénu, což je pro pacienty mnohem přístupnější a pohodlnější.

► Jak by šly uvolnit ruce podnikatelského ducha ve zdravotnictví?

Měli bychom dát, obecně, větší prostor podnikatelskému sektoru ve zdravotnictví. Dnes má lékař, který chce otevřít novou kapacitu, téměř úplně uzavřené dveře. Získat smlouvu se systémem zdravotního pojištění je v řadě oborů a oblastí téměř nemožné, vyžaduje to obrovské administrativní kolečko a schvalování. Ale i obměna přístroje za pět milionů korun, což dnes není nic mimořádného, vyžaduje administrativní žádost a složité schvalování. Soukromý investor, jenž si vše hradí sám a má smlouvu s pojišťovnou, tedy systémem veřejného pojištění, by neměl žádat o výměnu starého přístroje za nový, pokud to neznamená navýšení kapacit. My nezatěžujeme systém větším objemem peněz, my jen chceme modernizovat! V systému je takových zbytečných byrokratických bariér strašně moc.

► Proč se politici stále brání zavedení nadstandardů ve zdravotnictví?

Je to bizarní. Máme tady spoustu pacientů, kteří si chtějí za péči připlatit, ale my si od nich peníze nemůžeme vzít kvůli smluvním ujednáním. Možná se to děje v malých ambulancích, ale velký provozovatel, jako jsme my, si to nemůže a nechce dovolit, máme nějaká smluvní ujednání a smlouvy dodržujeme. V systému jako celku tyto peníze chybí, přitom by dramaticky pomohly nejen tomu jednomu člověku, který si za nadstandardní úkon připlatí, ale všem, i těm, kteří si nepřiplácejí, protože systém by byl bohatší. Přitom to neznamená, že by se pro někoho péče dostávalo méně, je to výhodné pro celý systém. Ale politici nemají odvahu to lidem říct. Chtějí mít vše pod kontrolou a také je tu strašák třicetikorunového poplatku, který kdysi sociální demokracie zrušila, a díky tomu vyhrála volby.

► Medicon nabízí vlastní prémiovou péči mimo systém veřejného zdravotnictví. Jak funguje v rámci mantinelů zákona?

Když si někdo chce připlatit za prevenci nebo pravidelnou péči, kterou u nás dostane pohodlněji a lépe než v systému veřejného pojištění, je to samostatná služba mimo pojištění. Nemůžeme to míchat, jsou to dva oddělené světy. Máme dlouhodobé balíčky i krátkodobé preventivní programy. Pacienti zaplatí a dostanou službu. Pokud se zjistí závažnější problém, odešleme je do klasického systému veřejného zdravotnictví. Jde tady o preventivní péči, která není v klasickém veřejném systému vždy na prvním místě, ale i o pohodlí, rychlost a soukromí. Takové drobnosti jako například parkovací místo nebo káva v recepci jsou samozřejmostí. Velkou výhodou je, že na rozdíl od některých podobných služeb nejsme jen kvalifikovaný dispečink, ale opravdové zdravotnické zařízení.

► Je zájem o prémiovou péči tažen lepšími službami nebo spíše kratším časem čekání na vyšetření?

Pro mnoho lidí je motivací to, že nemusí trávit hodiny v čekárně, dostanou se do ordinace na čas, na který jsou objednáni, a mají zajištěno pohodlí i servis. Obecně si myslím, že se přístup zdravotnického personálu v Česku zlepšuje, ale stále existují pracoviště, kde je to příjemnější a kde méně.

► Lékárny v Česku v poslední době trápí výpadky dodávek některých léků. Jak tento problém vnímáte vy?

A jsme zase u regulací. Kdybychom si farmaceutický obor v Evropě hloupě nezregulovali, nevyženeme výrobce mimo kontinent a dnes bychom neměli takovou závislost, zejména na čínských výrobcích. Je to stejné jako ve zdravotnictví – všichni víme, že je to problém, ale nic se neděje. A u nás k tomu ještě přistupuje neuvěřitelná regulace trhu, která znesnadňuje volný pohyb léků a monopolizuje některé výrobce nebo dodavatele, protože jim dává do rukou možnost tvořit si řízené uzavřené distribuční kanály, snaží se přerozdělovat některá léčiva, o nichž se domnívá, že mohou být nedostatková, předepisuje lékárnám, jaké množství takového léku můžou objednat a podobně. Byrokracie a regulace jsou vždy základnou nedostatku a vyšších cen.

► Jak hodně počítají vaše plány se stárnutím populace a s rostoucí poptávkou po zdravotních službách?

S tímto faktorem samozřejmě kalkulujeme, ale zároveň si kladu otázku, jak se to bude financovat. Bez soukromých peněz, bez připojištění, bez zavedení spoluúčasti ten nárůst prostě nepůjde ufinancovat. A nejsmutnější na tom je, že se téma odkládá a tváříme se, že neexistuje, stejně jako u reformy důchodů.

► Uvažujete o expanzi i v rámci České republiky, například nákup dalších poliklinik? Nebo naopak zvažujete vstup strategického partnera či vstup Mediconu na burzu?

Expanze není momentálně naší prioritou. Máme v hlavě jeden významný projekt v Praze a přemýšlíme o některých službách mimo metropoli. Ale dokud bude systém tak zoufale svázaný, jako je dnes, nedává moc smysl tady investovat peníze. Nebránil bych se ani spojení s partnerem v našem segmentu, ale momentálně spíše uvažujeme o partnerství o úroveň níže, než je samotný Medicon. Že bychom se s partnerem spojili pro nějaký větší „výlet“ na evropské trhy. Cílem je, aby firma zůstala pohromadě a nadále poskytovala komplexní služby. Exit nemáme nijak naplánovaný. Pokud by se nám podařilo dosáhnout velikosti, že by dávalo smysl uvažovat o vstupu na finanční trhy, je to určitě téma k diskusi. Teď tam ale ještě nejsme.

► Pustili jste se do rebrandingu Mediconu, kdy se vy jako zakladatel a šéf stanete tváří medicínských služeb skupiny. Proč jste se rozhodli pro personalizaci značky?

Jde o nový přístup k filozofii značky a naší viditelnosti. Doposud jsme se soustředili spíše na jednotlivé díly, kde každý obor vyžaduje jiný přístup. Dospěli jsme ale do bodu, kdy jsme si uvědomili, že jsme významným provozovatelem, že jsme vnímáni i na trhu práce a že si značka Medicon zaslouží větší péči. Proto o ní chceme více mluvit. Poskytujeme velmi dobré služby a máme minimum stížností. Samozřejmě, v tak obrovském objemu poskytovaných služeb se úplně nevyhneme nějakým drobným chybám, ale vím, že máme čisté svědomí. A mít na sobě takový „bič“, cítit zodpovědnost, je dobré pro celou skupinu. Podstatné však stále je, abychom poskytovali kvalitní služby a měli spokojeného pacienta. Nesmíme se od toho odchýlit.

► Ve skupině máte v podstatě celý ekosystém zdravotnických služeb, uvažujete o doplnění nějakého oboru?

Naším cílem je dál ladit komplexnost. Soustředíme se na co největší provázání oborů a mezioborovou komunikaci. Oborově nás samozřejmě zajímá reprodukční medicína, ta je úzce spjata s gynekologií. Cílem je být významným regionálním hráčem od Baltu k Jadranu s odbočkou přes Německo. Uvažujeme také o mamární problematice a jednodenní chirurgii. Cokoli, co umíme a co dává smysl, zejména v kontextu komplexní péče o ženu, je zajímavé. Přistupujeme k medicíně jako investoři a podnikatelé, ale zároveň si uvědomujeme, že je to pořád medicína. Je tu snaha dostat medicínu do excelových tabulek. To ale nejde. Jsem lékař a rozumím prostředí i způsobu uvažování, což je výhoda. Bez dodržování rovnováhy mezi tabulkou a lékařem dojde ke konfliktu, který nikdo nevyhraje. Klíčová je správná komunikace. Když myslíte na to, že všechno děláte pro pacienta, musí to vyjít. Neexistuje neúspěch, jen to někdy chvilku trvá.