Kupovat balenou vodu není ústavní právo

O novém systému záloh PET lahví a plechovek, o dělení se o zisk a ekonomickém růstu firmy, ale i o prudkých změnách na evropském trhu a současné politice, které ohrožují byznys, hovoří majitel a výkonný prezident společnosti Mattoni 1873 Alessandro Pasquale.

► V roce 2023 dosáhla vaše společnost rekordního výsledku, když její tržby vyskočily téměř o čtvrtinu na 22 miliard korun. Loni jste měli za cíl přeskočit v tržbách miliardu eur, tedy 25 miliard korun. Podařilo se to?

Podařilo, celkové tržby se pohybují kolem 25 miliard korun, celkové hospodářské výsledky jsou velmi solidní, rosteme zhruba o 20 procent. Oproti loňskému roku poskočila i EBITDA. Navíc jsme prodali více než miliardu lahví. Rostli jsme, přestože jsme loni neuskutečnili žádnou akvizici. Jsme spokojeni, zejména na Balkáně posilujeme, tam se nám daří.

► To je zajímavé, protože ekonomiky střední Evropy, od Německa přes Česko až po Rakousko, stagnují. Takže diverzifikace aktivit do různých evropských zemí se vyplácí.

Přesně tak, to byl náš zájem už dávno – rozšířit podnikání do více zemí. Teď už víme, že se tímto způsobem můžeme dostat daleko a nemusíme se bát, co s námi udělá, když jsme v relativně malé zemi, jako je Česko, příliš velcí a že to není pro budoucnost našeho podnikání nebezpečné. Musíme stát na více nohách, protože když má jedna noha problém, druhá ji může podržet. Šlo spíše o zajištění než o masivní expanzi.

► Stalo se někdy, že by některá noha vaší firmy měla velké problémy a ostatní ji podpořily?

Před třemi lety v Maďarsku. Tamní ekonomika měla tehdy velké problémy, a to z mnoha důvodů včetně znehodnocení měny. Tehdy jsme to vyřešili na základě určitého politického rozhodnutí, a to i díky tomu, že ostatní části společnosti v jiných zemích podpořily tu maďarskou. Loni se nám však ve všech zemích dařilo velmi dobře. Byl to dobrý rok.

► V roce 2023 jste úspěch firmy odměnili mimořádnými odměnami zaměstnancům v celkové výši 143 milionů korun. Plánujete něco podobného i letos?

Letos ne. V roce 2023 to byla mimořádná výzva, kterou jsme ve skupině zavedli jako motivační bonus. Připravujeme však dlouhodobý motivační plán, kde odměníme loajalitu a trvalý výkon. Máme strategický plán na pět let, a pokud ho dosáhneme, naši zaměstnanci to pozitivně pocítí.

► Český podnikatel Dědek z Jablotronu vyplatil každému zaměstnanci podíl na zisku 300 tisíc korun, protože se firmě velmi dařilo. Jaká máte kritéria pro takový „podíl na zisku“? EBITDA, zisk, tržby?

Kombinace všeho. Každý má plat, který je podle nás nastaven správně, a variabilní odměnu. Je pro nás velmi důležité, abychom motivačně odměňovali lidi na všech úrovních. Samozřejmě se vždy najde někdo, kdo není úplně spokojený. Odměňování věnujeme velkou pozornost, například jsme hodně dbali na pokrytí inflačního efektu. Důstojná životní úroveň zaměstnanců by měla být pro firmu prioritou. A také umožnit klientům, kteří od nás nakupují nápoje ve velkém, aby si vydělali. Potřebujete dobré a spokojené zaměstnance a dobré a spokojené klienty, teprve pak má váš zisk smysl. Čas od času, když nám to podmínky dovolí, se snažíme zaměstnance odměnit nad rámec dohody, ale nedělal bych z toho pravidlo. Protože pak mimořádná odměna ztrácí smysl. I podíl na zisku, o němž byla řeč, musí vycházet z tvrdých čísel.

► V Česku podnikáte již přes 20 let. Jak se za tu dobu změnil vztah majitele se zaměstnanci?

Mimořádný výsledek je odměňován stále více, to máte pravdu. A když se někomu něco takového v jeho firmě podaří, inspiruje to ostatní. Je to spíš jiný styl podnikání, ale pořád je to o byznysu a penězích. U nás je to jednodušší než v případě velkých korporací kótovaných na burze, které mají mnoho akcionářů, protože jde o naše peníze, ne o peníze „vzdálených“ investorů. Ale vím, že například v Itálii něco podobného – „mimořádné rozdělení zisku“ – udělalo Ferrari, a to je veřejně obchodovaná společnost.

► V Česku se po roce 1989 mluvilo o divokém a bezohledném kapitalismu. Je dnes podnikatelské prostředí empatičtější?

Jsou dobří a špatní podnikatelé, na tom se nic nemění. V Česku je mnoho dobrých podnikatelů. Podnikání je v české DNA. Vždycky mě překvapí, jak dobří podnikatelé tu jsou a kolik nových jmen stále přichází. A jak jsou tito lidé dynamičtí.

► Co tím myslíte?

Když se podíváte na českého podnikatele, vždy mě zaujme rychlost změn, které je schopen, a také to, jak se dokáže přizpůsobit vývoji a vypořádat s novými okolnostmi. To jsou silné vlastnosti. Určitě je tu i generace podnikatelů, kteří mají otevřenější pohled na to, co

dělají. Podnikatel je šťastný, když je schopen pro sebe hodně vydělat a zabezpečit svou rodinu. Když se pak podnikání rozroste, proč se někdy nepodělit o zbytek?

► V Česku je dnes problém sehnat zaměstnance, vy jich máte 3 400, potýkáte se i vy s problémem najít vhodné dobré lidi?

Určitě je to obtížné, asi jako hledat dobrého životního partnera. Je pravda, že pokud jste dobří, dobrého partnera najdete. Pokud jste špatní ve vztazích, dobrého partnera nenajdete. Ale to není náš problém číslo jedna. Jsme slušná firma a nějakým způsobem se nám daří lidi přitahovat, a hlavně si je udržet. Pokud má někdo problémy se zaměstnanci a stěžuje si na to, měl by se zamyslet, jak se chová ke svým lidem, protože pokud máte problémy se zaměstnanci, znamená to, že nejste dobrý zaměstnavatel.

► Liší se to v různých zemích?

Všude je to podobné, ve všech regionech, kde působíme, je nedostatek lidí, i když z různých důvodů. Někde je to velká výkonnost ekonomiky, jinde, například v Bulharsku nebo Srbsku, migrace pracovních sil. Je třeba hledat dobré zaměstnance a pak se o ně postarat. Není nic horšího než přijít o dobrého zaměstnance, protože je těžké najít někoho stejně dobrého, většinou za něj také zaplatíte ještě více. Nejsme otroky svých zaměstnanců, ale bez této dlouhodobé a trpělivé péče o ně nelze dobře podnikat. Musejí být spokojení a věřit tomu, co dělají. Spokojenost s prací ve firmě není jen otázkou peněz.

► Pro vás k ní patří také hrdost na historii značky.

Ano, ale tu moderní v Česku vybudoval můj otec. To je jeho zásluha, jen mu to nesmím kazit.

► Před dvěma lety jste uskutečnili významnou akvizici v Srbsku. Plánujete i letos rozšířit svou působnost?

Máme spoustu nových výrobků, hodně investujeme do modernizace továren, zejména v Maďarsku a Srbsku a pravděpodobně brzy opět i v Česku. Zaměřujeme se na vyšší efektivitu výroby. Jsou určité příležitosti, na kterých pracujeme, jsou malé, jen abychom upevnili určité trhy, kde to potřebujeme, ale nechystáme se dělat žádné „velké věci“. Ale pokud se naskytne dobrá příležitost, pak za ní určitě půjdeme. Věříme v konsolidaci odvětví a chceme být jedni z těch, kteří ho konsolidují.

► Svého času jste se pustili do podnikání v oblasti prodejních automatů. Jaký význam tomu přikládáte?

Je to zajímavé. Není to objemná část našich aktivit, ale například v Česku jsme na tomto trhu druzí. Je to další kanál k zákazníkům, který také vlastníme a spravujeme, a tato oblast stále roste. Proč tedy nevyužít tohoto přímého přístupu. V našem oboru jinak nejsou velké možnosti přímého kontaktu s koncovým spotřebitelem.

► Jste prezidentem skupiny Evropské asociace minerálních vod (NMWE), profesní lobbistické skupiny. Čeho tu chcete dosáhnout?

Je to vlastně federace národních asociací výrobců minerálních vod, ale nezajímá nás jen lobbování na úrovni evropských institucí, i když i to je součástí naší práce. Více nás zajímá rozvoj celého oboru, což vyžaduje určitý vědecký výzkum, který podporujeme. Snažíme se být profesionálnější, udržitelnější. Při naší činnosti se však setkáváme s řadou problémů.

► Co vás trápí nejvíce?

Evropská komise mění obecná pravidla v našem nápojovém průmyslu často a rychle, za šest let třikrát. Nejprve to byla směrnice o jednorázových plastech, poté balíček o oběhovém hospodářství a nyní PPWR, tedy nařízení o nakládání s jednorázovými obaly. Nevím, proč úředníky tak přitahujeme. Samozřejmě bychom byli raději, kdyby nás pro jednou trochu ignorovali (smích).

► Komise přišla s návrhem, aby v každé restauraci v Evropě byla voda z kohoutku zdarma. Neomezuje to nějak vaše podnikání?

Kohoutková voda v restauraci je služba. Mattoni je stejně jako jídlo produkt, takže si nekonkurujeme. Necítím žádnou konkurenci. Toto pravidlo se mi líbí, koneckonců je to v Itálii od nepaměti nepsaný zákon: každý, i když nic nekonzumuje, má právo vstoupit do veřejné restaurace nebo baru a vzít si sklenici vody. Když se potřebujete napít, můžete se napít, nemusíte si nic kupovat. Nelíbí se mi, že v dnešní době spousta restaurací vodu z kohoutku prodává! A to za cenu téměř stejnou jako láhev minerálky. A to už je podvod. Jako bychom platili za vzduch, protože v restauraci mají klimatizaci. To je vtip, ale je to podobné – oni mají tu vodu skoro zadarmo a prodávají ji lidem. To je směšné.

► EU má novou komisi, co s ní chcete v dalších pěti letech jako NMWE vyjednat?

Pokud nás nechají na pokoji, budeme na tom mnohem lépe. Nelobbujeme za to, abychom něco získali, naopak, mnoho firem se snaží získat v EU dotace nebo jiné výhody. Nám jde pouze o ochranu našeho podnikání. Nežádáme o výhody nebo výjimky, to není náš styl. Chceme jen, aby nás nechali na pokoji a my mohli dělat svou práci. Známe pravidla, chceme je dodržovat a víme, jak v jejich rámci podnikat. Nežádáme objížďky ani zkratky. Občas se stane, že politici chtějí zavést pravidla, která nejsou fér, a pak se tomu snažíme zabránit, abychom se ochránili.

► Vadí vám nová úprava obalové legislativy a odpadového hospodářství PPWR a nová regulace plastových obalů?

Trápí nás jiná věc. Nařízení už je v Úředním věstníku, takže by mělo platit, ale je tam spousta podzákonných prováděcích předpisů, takže zákon není úplný, přitom je tam spousta rizik. Musíme proto nyní spolupracovat se všemi subkomisemi a externími poradci, kteří pomáhají komisi připravit tento sekundární právní předpis, aby byl logický.

► Jak vaši činnost ovlivní změna politických nálad po zvolení Donalda Trumpa a nárůst pravicového populismu v Evropě? Dochází k omezení zelené legislativy a podobně.

Rozhodně se nebudeme nudit. Ale pomalu s těmi extrémy! Hodně se zaměřuji na udržitelnost naší výroby, našeho podnikání. Evropská společnost se možná dostala do určitého extrému, pokud jde o udržitelnost a inkluzi, a mnoho lidí je znechuceno množstvím předpisů v těchto oblastech. Ale já se dnes velmi obávám, že dochází k jakési kontrakulturní revoluci. Že jdeme zase příliš do extrému opačným směrem. Musíme být velmi opatrní, abychom se tomu vyhnuli, protože v minulosti se udělala spousta dobrých věcí. Tlak zde byl asi přehnaný, někdy neměl dostatečný základ nebo logiku, ale věci se hýbaly a hýbou správným směrem. Bylo by chybou všechno zahodit, jak nyní dělá Trump. To by byla hloupost. Princip byl dobrý, špatný byl způsob jeho prosazování. Ale princip udržitelnosti kvůli tomu nezahodíme. Je správný, jen se musí uplatňovat jinak. Už deset let slýchám, že zítra se svět zhroutí. Nezhroutí, tak se nezblázněme a zkusme se chovat rozumně. I byznys potřebuje čas na změnu. Musíme na to jít s podnikatelskou mentalitou, ne s ideologií. Ale pokud se úplně zastavíme, uděláme velkou chybu.

► Společnost potřebuje kontinuitu, ne každé čtyři roky revoluci.

S tím bych souhlasil a znovu opakuji: obávám se, že místo kontinuity dojde k revoluci orientované opačným směrem. To by bylo smutné. Takový svět by se mi nelíbil a uvažoval bych o odchodu z branže. Šel bych žít na nějaký ostrov…

► Česká vláda schválila zálohy na PET lahve a plechovky, zákon je nyní v parlamentu. Jeho cílem je dosáhnout 90 procent vratných nápojových obalů do roku 2029. Norma má však dost odpůrců. Věříte, že zákon bude schválen ještě letos?

Letos určitě, ale nemyslím si, že by zákon měl tolik odpůrců – odpadové firmy, pár obcí, nic víc. Naopak, je jich velmi málo a mají stále stejné argumenty, ale já říkám, že jsou to všechno lži. Neexistuje jediný argument, který by odpůrci přinesli a který by byl pravdivý. Není žádný důvod proti tomuto systému vystupovat, vždyť je zaveden v mnoha zemích a tam funguje a nikomu nezpůsobuje problémy. Podívejte se na Slovensko, tam jsou s tímto systémem všichni spokojeni, ale funguje už v 17 zemích. Nyní se pro tento systém rozhodlo Španělsko, ale patří sem i Německo, nyní Rumunsko, Rakousko a Polsko. Přijde Francie a Itálie. Ale my si tu dál žijeme jako na ostrově a tváříme se, že to nikde nefunguje. Kritici záloh chrání své ekonomické zájmy, to je vše. A kvůli ekonomickým zájmům několika lidí nejsme schopni zavést systém, který by byl prospěšný pro většinu.

► To je vaše tvrzení. Každopádně by bylo potřeba změnit stereotypy a zvyky.

Lidé mění své zvyky, to je normální. Jak často nakupujete v obchodě dnes ve srovnání s dobou před pěti lety? Jak často nakupujete online? Bylo těžké to změnit? Možná, ale dnes všichni nakupují online a líbí se jim to. Mně se to moc nelíbí, raději nakupuji v obchodě, ale nakupuji online, protože nemám čas chodit do obchodu. Bylo těžké se změnit? Ne, lidé mění své zvyky poměrně snadno. Pokud to dává smysl, není to problém. A mimochodem – kupovat si pití není ústavní právo. Takže pokud chce výrobce nápojů vyrábět svůj produkt určitým způsobem a chce být také určitým způsobem udržitelný, je to jeho právo. Má tuto možnost volby. Pokud se vám nelíbí způsob, jakým to Mattoni dělá, nekupujte si její výrobky. Mně to nevadí. Ale nemáte ústavní právo kupovat Mattoni tak, jak se vám to líbí. Žijeme ve svobodném světě. Ani pivo a způsob jeho prodeje není ústavním právem, a to ani v Česku…

► … možná by to u piva chtělo nějaký dodatek v tomto smyslu.

(úsměv) No, zase je pravda, že většina piva se v Česku prodává ve vratném skle se zálohou. A všichni jsou s tím spokojeni. Nechceme nic jiného než to, co tu už dávno je.

► Před deseti lety jste byli kritizováni za artwashing, tedy že si podporou kultury – filmových či knižních cen – vykupujete vinu za úpadek lázní Kyselka, s nimiž je Mattoni spojena. Mezitím byla založena obecně prospěšná společnost a areál se rekonstruuje. Jak se na kauzu Kyselka díváte dnes?

Je to už dávno a já jsem ve vedení společnosti od začátku nebyl. Je to nespravedlivé ve dvou ohledech. Za prvé, budovy nikdy nepatřily Mattoni jako celku. Nikdy. Tehdy, po roce 1989, firma začínala jako společný podnik mé rodiny a československého státu. Měsíc po pádu režimu. Byla to jediná možnost, jak tady začít podnikat. Nebyla to privatizace a dohoda se týkala jen výrobních závodů. Nemovitosti se tu vůbec nedaly koupit. Pak se majetek rozdělil. Továrnu jsme zprivatizovali, ale lázně stát prodal někomu jinému. Tady odmítám jakoukoli odpovědnost, ale dobře, později jsme společně s městem vytvořili obecně prospěšnou společnost, kterou pravidelně dotujeme. Co dělá, můžete vidět na Facebooku.

► Tehdy šlo o to zachránit, co se dá, co nejrychleji. Budovy chátraly, trvalo to dlouho…

To, co dnes dělá obecně prospěšná společnost Kyselka, je úžasné, protože to nevnímá jako investici do nemovitostí. Naopak, nechávají si čas na důkladnou rekonstrukci, respektive obnovu budov. To není moje práce, ale jejich. Jen je velmi obdivuji, protože kvalita řemeslného provedení prací je vynikající, což konstatuje i ministerstvo kultury. Obnovili jsme naše budovy, tedy provozní budovy a obytné domy, v jednom z nich je dnes muzeum. Zrekonstruovali jsme hotel Praha, nyní je tam naše IT centrum. Je otázkou, jak budou budovy využívány, až budou všechny opravené a zrekonstruované. Existuje jeden pěkný projekt, který podporujeme: rádi bychom, aby v Kyselce vzniklo Centrum kanoistiky. Je důležité, aby tyto budovy nezůstaly prázdné, protože pouhá oprava nemůže zajistit jejich přežití. Pokud v nich nic nebude, nemá to smysl.