Letadlo to nebylo

Majitel skupiny C2H (Capital to Human, Kapitál člověku) Michal Mička považuje za absurdní, když se dnes, kdy jeho firma spadla do insolvence, mluví o jeho podnikání jako o „letadle“. Jeho dluhopisy byly rizikové, ale to podle něho všichni věděli. „Ale tvrdit, že jsme prodávali dluhopisy, o kterých jsme věděli, že se nedají splatit, to už je trochu moc,“ říká Mička, podle něhož za všechno může covid-19.

V diskusi nad insolvencí vaší investiční skupiny C2H se často objevuje názor, že krach má hlubší kořeny, než je covidové omezení prodeje. Trváte na tom, že je za tím jen covid?

Lidé logicky hledají viníka. Nespokojí se psychologicky s tím, že za něco může něco tak abstraktního, jako je covid-19. Má-li to být viník, pak je to jedna osoba a ta osoba je Michal Mička. Já netvrdím, že to, co jsme investičně dělali, bylo ultrakonzervativní a že naše dluhopisy měly takovou kredibilitu, jakou mají třeba dluhopisy CPI nebo jiných velkých investičních skupin. To jsem nikdy neřekl. Tomu samozřejmě odpovídá i vysoký výnos dluhopisů a také náklady na jejich distribuci. Náklad na kapitál byl deset procent ročně, tedy upsání dluhopisů a každoroční výplata kuponů. Z podstaty věci nejde o konzervativní investici, to riziko tam bylo.

Insolvence s rizikem investice tedy nesouvisela?

Úpadek byl jednoznačně způsoben covidem. Jestli někdo bude spekulovat, že to mohlo být jinak, respektive že to bylo předlužeností skupiny, třeba ano. Třeba by se to jednou stalo. Možná jednou zkrachuje EPH, protože je předlužený. Zkrachovat může kterákoli jiná skupina, jež do velké míry pracuje s cizím kapitálem.

Co svědčí o tom, že za to může covid?

Než přišel covid, společnosti byly v dobré kondici, neměly žádné závazky po splatnosti, v lednu a únoru 2020 fungovaly historicky na nejlepších číslech. Nic nenaznačovalo, že by mohlo dojít k jakékoli formě insolvence. Covid srazil tržby v roce 2020 o více než 50 procent a letošní rok nevypadá o moc lépe. I kdyby míra investiční páky a cizího kapitálu nebyla taková, společnost by měla problémy.

V covidové době jste ale dál prodávali dluhopisy, i když bylo jasné, že je jen tak nesplatíte, otevřel jste novou kancelář v Brně…

Po bitvě je každý generál, určitě by se některé věci daly dělat lépe a konzervativněji, to připouštím. Ale tvrdit, že jsme prodávali dluhopisy, o kterých jsme věděli, že se nedají splatit, to už je trochu moc…

Ty dluhopisy byly v nejisté covidové době mnohem rizikovější než předtím.

Pro ty, co kupovali dluhopisy v létě, to určitě rizikovější bylo, ale to riziko si měli vyhodnotit investiční poradci a pak investoři, kteří je kupovali. Ti věděli stejně dobře jako my, kteří je emitovali, co se děje. Nemůžete to všechno hodit na Mičku, že on je jediný špatný. My jsme tušili, že by s dluhopisy mohl být problém v průběhu případné druhé vlny. Prodej dluhopisů jsme stopli někdy během září, kdy se pandemická situace nevyvíjela optimisticky, proto jsme je už neprodávali. Do té doby to ale bylo jinak. Víte sám, jaká byla v létě nálada ve společnosti, všichni byli v pohodě a někde na dovolené. Mysleli jsme si, že je to za námi. V létě jsme proto ještě jednali o koupi značky Blažek.

Jak dlouho ta jednání probíhala?

Někdy od dubna do srpna, ještě v srpnu jsme jednali. Na přelomu srpna a září jsme si vyhodnotili, že je to pro nás těžko zvládnutelné.

Pan Blažek ale tvrdí, že jednání nebyla moc konkrétní, na stole nebylo nic.

To bylo určitě mnohem dál, což je doložitelné tím, co jsme si vyměňovali za dokumentaci. Byli jsme v data roomu, měli jsme draftované smlouvy, to není pravda, že by to bylo ve fázi nula.

Když jste kupovali Karu, byl provozní zisk 30 procent, pak klesl na sedm, asi bylo jasné, že návratnost nebude tak rychlá.

To je strašně vytržené z kontextu. Do Kary bylo nutné investovat, proto se emitovaly dluhopisy. Ta firma byla brutálně pod­dimenzovaná, chyběly technologie, systém, všechno se dělalo ručně a na papíře. To si nedokážete představit, to byla firma z 80. let, lidi tam brali minimální mzdy. Jen to, že jsme zvedli mzdy, byly desítky milionů ročně navíc v nákladech. Navíc majitel to prodával se snahou o vyšší provozní zisk, který by zvýšil cenu, ale dlouhodobě se to udržet nedalo. Provozní ziskovost není to, na co jsme se dívali, v prvních dvou letech rozvoje to ani není možné. Chtěli jsme přikoupit další firmy ve střední Evropě v tomto segmentu a vytvořit silného hráče v oblasti fashion, který by těm větším mohl konkurovat. To byla strategie na deset let.

Řada lidí o vašem stylu podnikání skrze dluhopisy mluví pejorativně jako o systému letadla: dokud se sypou peníze, letí, jakmile zdroje dojdou, řítí se k zemi, protože se letí na vodě. To asi není moc příjemná nálepka?

Co na to mám říct? Je to k smíchu, že někdo něco takového řekne. Do covidu všichni psali o Mičkovi, jaký je zachránce českých značek, jak chce pomoct. Novináři s vámi mluví hezky a všichni vědí, jaké dluhopisy jsme emitovali, a najednou je všechno špatně? Přišel covid, firmy se dostávají do insolvence, to se prostě děje. Ne vždycky se všechno v životě povede. Ale když teď najednou lidé říkají, že Mička je podvodník, Mička je ten špatný, Mička tu stavěl letadlo a kdo ví co ještě, je to absurdní! Tohle jsou absolutně irelevantní obvinění, a pokud by tomu tak bylo, tak v insolvenci se přece všechno rozkryje.