Tomio Okamura při cestě po svém zvolení do Bratislavy pochopil podstatu své funkce velmi rychle. Když vezete delegaci za Robertem Ficem, nechcete přece riskovat, že tam někdo bude mít výhrady k jeho prokremelské politice nebo se bude ptát, jestli se už Slováci po očkování mění v kukuřici, jak zvěstoval jeho vládní zmocněnec Peter Kotlár. To by mohlo narušit atmosféru přátelského autoritářského porozumění. A tak letěli armádní Casou do Bratislavy jen politici vládní koalice a pro ty druhé v delegaci zkrátka místo nebylo.

Premiér Andrej Babiš tento princip nyní dovedl téměř k dokonalosti. Prezident Petr Pavel by rád na summit NATO? Ale co by tam vlastně dělal? Vždyť by mohl začít mluvit o armádě, Rusku nebo o zahraniční politice, a to by bylo zcela nevhodné. Cestu mu Andrej Babiš zakázat nemůže, tak to vyřešil naprosto geniálně, nedá mu letadlo. Možná prezident dostane doporučení na spoj Praha–Ankara s přestupem v Istanbulu, ideálně s odletem ve 4:50 ráno a s boarding pasem na sedadlo u toalet vedle plačícího batolete. Ostatně zakládá si na tom, že byl zvolen lidmi v přímé volbě, tak ať si to s nimi užije, no ne?

Stejně vláda zatočila s Milošem Vystrčilem a jeho cestou s podnikatelskou misí na Tchaj-wan. Letět vládním speciálem s byznysmeny, vědci a akademiky se ti zachtělo, holoubku? Kdepak! To mohlo cestě dodat příliš státnický charakter a čínský velvyslanec by se na nás zase mohl rozzlobit. Je třeba vydat jasný signál: když jedete hájit české ekonomické zájmy, dělejte to pokud možno pokoutně a nenápadně. Anebo víte co? Ideálně seďte doma.

Je to takové neotřelé české řešení: kdo má moc, má letadlo. A kdo má letadlo, má moc. Jsi náš? Tvé místo je ve vládním Airbusu. Nejsi náš? Kup si u Ryanairu priority boarding a mazej ke gate B27!