Lidé a ceny. Spojené nádoby

S ohledem na nedávný restart týdeníku Euro jsem se s rodinou rozhodl strávit letošní dovolenou v domácích podmínkách, konkrétně na jižní Moravě. S radostí konstatuji, že až na pár negativních drobností to byla dobrá volba. Nikoli jen kvůli vínu, které je samozřejmou součástí pobytu v jihovýchodní části naší země, ale především kvůli zlepšující se kvalitě služeb i přístupu lidí v terciálním sektoru.

Trocha statistik: do roku 2019 si jižní Morava dlouhodobě držela pozici druhého nejnavštěvovanějšího kraje v zemi. Pandemie však srazila návštěvnost metropole na zlomek původních hodnot a loni již jihomoravský region hlásil nejvyšší čísla z celé republiky – podle odhadů mobilních operátorů to byly asi tři miliony lidí, z nichž zhruba dvě třetiny zůstaly na více než jednodenní pobyt. Podle statistik tamní centrály cestovního ruchu představují drtivou část návštěvníků jižní Moravy Češi, většina pochází z okolních krajů (Vysočina, Zlínský, Olomoucký) a také z Prahy. Mezi hlavními cíli dovolené na jihu Moravy pak vládne degustace ve vinných sklepích, památky a pamětihodnosti v Lednici, Mikulově, Znojmu a na Pálavě.

Aniž bych znal tyto statistiky před plánováním léta, zvolili jsme jako rodina takřka totožný itinerář. Pobyt rozložený mezi Podyjí a Pálavu by šťouralem mohl být označen za stádovost bez nápadu, ale své volby rozhodně nelituji.

Znojmo považuji za skrytý poklad mezi městskými dovolenkovými destinacemi, plně srovnatelný s Českým Krumlovem či Kutnou Horou. Spojuje se zde unikátní kombinace kouzelného Podyjí, atraktivního historického centra a dobře fungujícího města, nabízejícího turistům spoustu vyžití i míst, kde se dobře najíst. To vše na pár kilometrech čtverečních. Ne nadarmo zařadil zpravodajský portál MSN.com, patřící pod softwarový gigant Microsoft, Znojmo mezi padesátku nejkrásnějších malých měst na celém světě.

Podobně pohodově se návštěvník cítí i na Pálavě, zde si však musí za překoštování místní produkce přímo ve sklepě výrazně připlatit. Standardní cena za deci vína se v Pavlově a okolí vyšplhala na 35 až 50 korun, výjimkou však není ani dvojnásobek. Přitom cena za sedmičkovou lahev se drží kolem 200 až 250 korun, často včetně korkovného. Na vyšší sumy se musí host připravit i v restauracích. Cena populárního „smažáku“ (ať hodí kamenem ten, jehož dítko po tomto pokrmu občas nezatouží!) v turistických destinacích v podstatě neklesá pod dvě stovky, kdo chce k sýru i tatarskou omáčku, musí přihodit třicet i víc korun.

Provozovatelé restaurací vysvětlují nárůst cen vysoko nad oficiální inflaci kritickým nedostatkem lidí, který gastro­sektor zaznamenal v souvislosti s pandemií. S chybějícím personálem se potýkají ale v podstatě všechny sektory. Průzkum personální agentury Předvýběr.cz ukázal, že 71 procent majitelů a šéfů firem již mzdy svým zaměstnancům zvedlo nebo s tím počítá pro příští rok. Aktuální čísla statistického úřadu hovoří o nárůstu průměrné mzdy o 11 procent na více než 38 tisíc korun. Přesto však lidé stále chybějí. Nejen ve službách, ale i ve výrobě, v logistice, v řemeslných oborech. Kde ti lidé jsou? Část zahraničních pracovníků se z Česka vrátila domů, část absorboval erár. Jen letos přibylo zhruba dvanáct tisíc nových státních zaměstnanců, za čtyřleté působení Babišovy vlády je to celkem přes 50 tisíc nových míst ve státním aparátu.

Lidé a ceny ve službách jsou spojené nádoby. A Česko se v tomto směru čím dál víc přibližuje západní Evropě, kde jsou ceny surovin v podobných relacích jako v českých obchodech, avšak i lahvo­vé pivo – otevřené barmanem – stojí násobně víc. O přípravě jídel nemluvě. Zároveň je fér přiznat, že s rostoucími cenami se zlepšují i služby a přístup personálu. Alespoň na jižní Moravě tato rovnice fungovala.

Věřím, že jste si léto užili, odpočinuli si a čeká nás aktivní, ale příjemný podzim. Týdeník Euro se od dnešního dne vrací ke své původní, týdenní periodicitě. Pevně doufám, že nám i nadále zachováte náklonnost.