Lyžníci v době energetické drahoty

Víte, co mají společného obchodníci s elektřinou a provozovatelé skiareálů? V posledních měsících velmi detailně sledují vývoj spotové ceny elektrického proudu a v případě atraktivní nabídky nakupují. Zatímco obchodníci elektřinu prodávají dál klientům, manažeři lyžařských areálů podle objemů nakupené energie rozhodují o zapnutí děl vyrábějících technický sníh.

„Každý den ve 14 hodin víme, jak bude vypadat noc a následující den, tedy kolik elektřiny a na kdy nakoupíme, a podle toho rozpočítáme hodiny, kdy budeme zasněžovat,“ popisuje Čeněk Jílek, ředitel společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR), která provozuje skiareály ve Špindlerově Mlýně, na Ještědu a Monínci.

Připouští, že nákup elektrické energie za spotové, tedy aktuální tržní ceny, je výrazně náročnější než klasický konvenční přístup, kdy firma podepíše kontrakt na dodávku energie na delší časové období. Ale v období bez rozumných, zafixovaných cen je to jediná cesta, jak připravit střediska na nadcházející zimu a dramaticky nezdražit skipasy. „Musíme být aktivní na trhu s elektři­nou a zároveň mít hodně pružný management zasněžování. Cena energie se vyvíjí podle spotřeby trhu a především podle objemu elektřiny, kterou do sítě dodávají obnovitelné zdroje v celé Evropě. To je parametr, který nelze naplánovat,“ říká Jílek a dodává: „V současnosti nakupujeme megawatt­hodinu nejčastěji kolem 200 eur, ale není výjimkou i cena pod sto eur, což je méně než minulou zimu. Zároveň ale v dny, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí, stoupá cena přes 400 eur za megawatt­hodinu. Prostě když je elektřina drahá, nenakoupíme a sníh nevyrábíme.“

Nejvýhodnější nákupní cena je většinou o víkendech a především v noci, kdy je technické zasněžování s ohledem na pokles teplot nejefektivnější. „Před dvěma lety, když vrcholila epidemie covidu-19, jsme museli být odborníci na zdravotnictví a hygienická opatření, teď musíme být profesionálové přes energetiku,“ říká Jílek s úsměvem. Na státem zastropovanou, respektive dotovanou cenu energie TMR, s ohledem na velikost skupiny, nedosáhne.

300 procent navíc

Tomáš Drápal, ředitel rozvoje, obchodu a marketingu v resortu Dolní Morava, popisuje, že elektřina v jejich areálu představuje asi 40 procent celkových nákladů. V největším skiareálu Jeseníků mají fixaci do konce roku a po jejím vypršení očekává nárůst ceny kilowatthodiny na 12 až 13 korun. „Dosud jsme se pohybovali od 2,50 do čtyř korun. Nárůst o více než 300 procent nedokážeme absorbovat z vlastních zdrojů a museli jsme zdražit skipasy o 12 až 15 procent. Zároveň ale pracujeme s rozlišováním cenových hladin, sezon, slev při online nákupu či nákupu rodinného jízdného,“ vysvětluje Drápal.

Vedení areálu Špičák na Šumavě dokázalo zafixovat energie na celý příští rok, a i proto se jich pomoc státu v podobě zastropování týkat zatím nebude. Zároveň spíše než cena elektřiny je ovlivňuje zvýšení všech ostatních vstupních nákladů. „Zdražily všechny komodity. Materiál na lanovku a servis přepravních zařízení o 40 procent, pohonné hmoty téměř dvojnásobně, museli jsme navýšit mzdy a třeba plyn, kterým vytápíme všechny objekty, nyní nakupujeme šestkrát dráž,“ popisuje Vladimír Kasík, šéf šumavského Ski&Bike Špičák. I proto museli zvýšit cenu celodenní permanentky ze 750 na 846 až 890 korun. „Zavedli jsme pětiprocentní slevu při nákupu v e-shopu a výhodný rodinný skipas,“ dodává Kasík.

Na jihu zafixováno

Ve schizofrenní situaci se ocitli v kruš­no­horském areálu na Klínovci. Vzhle­dem k tomu, že vrchol hory – i celý areál – je rozdělen mezi dva kraje, pracuje management střediska s dvěma různými přístupy k elektřině a různým sazbám. „Zatímco severní stranu máme zafixovanou, jižní strana kopce jede již od léta za spotové ceny elektřiny,“ vysvětluje Martin Koky, manažer klínoveckého obchodu a strategie. „Dosud jsme za kilowatthodinu platili tři až pět korun, v nadcházející sezoně to bude kolem osmi. Celkově jsme v minulém roce zaplatili za elektřinu 18 milionů korun, v letošním roce počítáme s náklady 36 až 50 milionů korun a i dále předpokládáme nárůst, celkově na víc než čtyřnásobek loňských cen,“ konkretizuje obchodní šéf Klínovce.

Krušnohorský skiareál na státem zastropovanou cenu elektřiny, stejně jako třeba areály TMR ve Špindlu, v Liberci a na Monínci, nedosáhne. „Jsme velký podnik, stropy pro nás bohužel zatím neplatí,“ říká Koky.

V klidu naopak mohou být na Lipně, kde mají naprostou většinu – asi 75 procent – spotřeby elektrické energie fixovanou dlouhodobým kontraktem, který platí ještě po celý příští rok. I proto je podíl elektřiny na celkových nákladech střediska sotva osminový a jihočeský ski­areál tak nemusel zdražovat hlavní jízdné. „Ceny jsme udrželi a rodinné skipasy o víkendech dokonce zlevní, i přesto, že nám o pětinu vzrostly variabilní náklady, nejvíce mzdy, což je při podnikání ve službách očekávatelné,“ popisuje Olga Kneiflová ze skiareálu Lipno.

Největší lyžařské středisko v zemi, Špindlerův Mlýn, bude muset o pár jednotek procent zdražit, šéf Jílek nedokáže odhadnout přesnou úroveň. Především proto, že se cena skipasů ve střediscích TMR mění – podobně jako u letenek – podle toho, jak roste zájem zákazníků. „Kdybychom promítli všechny zvýšené vstupy do cen jízdného, vyšla by cena denního skipasu na čtyři tisíce, což je samozřejmě nereálné. Takže v našich byznysplánech počítáme s tím, že si ukrojíme z tržeb, rok nebo dva to musíme takto vydržet a pak se snad situace stabilizuje. Každý zákazník má svůj práh bolestivosti, hrajeme mu na něj už tři roky, a než bychom mu omezili nebo dramaticky zdražili službu, musíme provoz trochu zadotovat,“ soudí Jílek.

Nová konkurence: moře v zimě

Šéf TMR se obává, že v případě dramatického zdražení by zákazníci – po několika covidových zimách – mohli na lyžování zanevřít. „Kdybychom zdražili moc, celý lyžařský sport a lanovkářský byznys střelíme do nohy. Lidé by s tím prostě skončili,“ míní Jílek. Podle něj je těžké odhadovat, jak se budou Češi a zahraniční návštěvníci chovat. „Spousta lidí má po pandemických rocích našetřeno, část oborů nebyla covidem dotčena, takže se těší, že konečně vyrazí na hory. Ale zároveň vidím, jak lidé v létě utráceli, a je otázkou, zda si nechali nějaké peníze na zimu, kdy budou řešit dražší energie,“ soudí Jílek, který upozorňuje na konkurenci v podobě exotických dovolených. Podle něj si po covidových zimách řada lidí lyžovat odvykla a část klientů lyžařských středisek si kupuje zimní dovolenou v teple. „My si ani tak nekonkurujeme s dalšími českými skiareály nebo středisky v Alpách jako s cestovními kancelářemi a aerolinkami,“ dodává Jílek.

Šéf šumavského Špičáku Kasík při této příležitosti připomíná enormní růst cen prakticky všeho a prakticky pro všechny v zemi. „Minulá, první post­covidová sezona dopadla výborně. A jestli nastane nějaký odliv v souvislosti s inflací a zdražováním, uvidíme až na konci sezony.

Každopádně zdražit musela i alpská střediska, takže cenový poměr zůstává zhruba zachován,“ říká. Povedenou loňskou sezonu měli i na Klínovci a Koky zůstává mírně optimistický i směrem k nadcházející zimě. „Lyžovat v Alpách je určitě krásný zážitek, ale tamní střediska procentuálně zvyšovala ceny přinejmenším jako česká, což je v absolutních hodnotách o mnoho víc. Když vezmeme drahé pohonné hmoty, rapidní nárůst cen jídla i ubytování v Rakousku, věřím, že mnoho lidí zvolí spíš tuzemské lyžování,“ odhaduje obchodní manažer Klínovce.

Při této příležitosti zdůrazní makroekonomický vliv lyžařského byznysu na českou ekonomiku. Lyžařská turistika totiž podle Asociace horských středisek přinese do veřejných rozpočtů asi 13 miliard ročně a dá práci 40 tisícům lidem. „Celý lyžařský byznys spotřebuje na zasněžování tolik energie jako deset zpátečních letů do Karibiku nebo jedna větší slévárna. Odměnou za to jsou živé horské regiony a možná poslední zimní venkovní sport, který jsou mladí lidé ochotni masově provozovat,“ říká Koky.

Ve stejném duchu hovoří i šéf TMR. „Někteří lidé nás kritizují kvůli technickému zasněžování, přitom je to čistá voda, která změní skupenství. Navíc si vše platíme sami z našich tržeb. Nemáme žádné dotace ani subvence, nemáme zastropovanou cenu energií.“ Podle Jílka je v Česku asi 150 skiareálů, které spotřebují zhruba 0,1 procenta elektrické energie země. „Sedm největších skiareálů spotřebuje tolik energie, co jedno středně velké obchodní centrum. Ale takových areálů je jen 7, zatímco obchodních center je v zemi 85. Kde je tedy úměra, co je neekologické či nehospodárné?“ ptá se Jílek.