Máme se tu dobře, lidi

Během adventu je čas bilancovat a setkávat se s přáteli. S jedním z nich, s Romanem, jsme zaskočili aspoň na kafe, protože jsme se „dlouho neviděli“, jak se říká. „Řekni mi, proč jsou ti Češi vlastně pořád s něčím tak nespokojení – to jsem snad nikde jinde neviděl,“ nadhodil téma dávný spolužák, který už žil všude možně (a který se zase vydá na štaci do Kanady). A shodli jsme se, kolik našich přátel má třeba tristní zkušenost s veřejným zdravotnictvím v Irsku nebo ve Velké Británii, kde se běžně řeší katastrofální dojezdy sanitek a podobně.

V minulém týdnu se objevily hned dvě zprávy, které ukazují, že se máme v této zemi objektivně velmi dobře. V prvním rankingu, který sestavil týdeník The Economist, obsadilo Česko šestou pozici ze 36 států v rámci OECD, což zahrnulo inflaci, růst HDP, zaměstnanost či výkonnost akciových trhů. První v indexu je Portugalsko, druhé Irsko, třetí Izrael, osmá Kanada, desáté Polsko a třeba 27. Velká Británie, 35. Finsko a poslední Slovensko. „Kdo ví, jak to ti pisálkové zase počítali,“ shodil by data typický Čech a hudral na své živobytí. Zpráva druhá: životní úroveň v českých zemích se mírně zlepšila na 91 procent průměru Evropské unie (měřeno výší HDP ve standardech kupní síly), takže se máme asi tak jako ve Slovinsku a lépe než v Polsku (79 procent průměru EU), v Maďarsku (77), Slovensku (75), a opravdu o hodně líp než v Bulharsku (66). Zemí, kde se mají, statisticky vzato, nejlíp, a která by pro nás měla být inspirací i aspirací, je Lucembursko – na 242 procentech průměru.

Před koncem roku stojí za připomenutí, v čem Česko vyniká, ať již tu vládne Sobotka, Fiala, či nejnověji Babiš… Zde nabízím deset důvodů, proč se na svět přestat mračit. Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa podle řady rankingů, běžně jsme v top 10. Zdravotnictví nabízí kvalitní péči, onkologickou léčbu i transplantační programy. Veřejné školství – ač lze jistě dál zlepšovat – je široce dostupné a „zdarma“. Životní úroveň je velmi slušná i s ohledem na relativně nízké náklady. Máme značné kulturní a přírodní bohatství se sedmnácti památkami UNESCO, což je jedna z nejvyšších koncentrací na světě.

Ve městech se dobře žije; občané jsou nadprůměrně spokojení. Přírodu máme „na dosah“ – každé místo v Česku je dopravně vzdáleno maximálně dvě hodiny cesty do hor či národního parku. Hromadná doprava – ať vezmete Prahu, Brno, Olomouc, či Ostravu – je skvělá i levná. Věda, výzkum a inovace jsou vzhledem ke zdrojům efektivní i objevné. A konečně: máme poměrně kompaktní, stabilní, zaměstnanou společnost s pevným demokratickým řádem. Pečujme o to i v příštích letech.