Milion odborářů a jeden disident

Školské odbory svolaly na pondělí jednodenní výstražnou stávku na protest proti „nekoncepčním zásahům“ do vzdělávací soustavy, škrtům v rozpočtu a nízkým platům nepedagogických pracovníků. Výuku měla v pondělí zrušit až polovina mateřských, základních a středních škol v Česku, mělo by jít o vůbec největší školský protest v dějinách země. Do stávky se měli symbolicky zapojit i zaměstnanci zhruba stovky strojírenských, stavebních a dopravních firem i odboráři ve zdravotnictví, potravinářství a dalších oborech, kterým vadí vládní konsolidační balíček, zvyšování věku pro odchod do důchodu i vysoká inflace.

Fialova vláda je pro ně snadný terč. Slíbila, že nebude zvyšovat daně, ale kvůli rostoucímu rozpočtovému deficitu slib porušila. Chtěla podporovat vzdělávání, vědu a výzkum, reálně ale financování těchto oborů spíše klesá. Dlouho se jí nedařilo zkrotit inflaci ani vysoké ceny energií a premiérův listopadový nákup v Německu odhalil jen to, co všichni dávno ví: potraviny v Česku jsou drahé a nekvalitní.

Dosud čelil vládní kabinet hlavně protestům různých radikálních skupin. Z těch premiér Fiala se svými ministry těžkou hlavu mít nemusel, protože jejich nerealistické požadavky typu demise vlády, konec podpory napadené Ukrajině či vystoupení z EU a NATO sice rezonovaly v nejfrustrovanějších vrstvách společnosti, ale reálnou politickou sílu zatím neukázaly.

Odborářské protesty nejsou neobvyklé  a vláda je s trochou diplomacie a mediální obratnosti ustojí. Její voliči jistě pochopí, že odbory se rozhodly stávkovat i přes relativně významné navýšení rozpočtových kapitol školství a zdravotnictví, jak je na poslední chvíli slíbili resortní ministři Mikuláš Bek a Vlastimil Válek.

Největší hrozbu pro Fialu a spol., konkrétně pro jednoho jejího člena, tak možná představuje nenápadný protest jednoho muže. Před Strakovou akademií drží od 17. listopadu hladovku jedenasedmdesátiletý chartista Jiří Gruntorád, jenž poukazuje na nedůstojně nízké důchody některých disidentů, především těch, které tehdejší komunistická moc vyštvala za hranice. Za jediné možné řešení nepovažuje Gruntorád nic menšího než odchod ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Na rozdíl od odborářské stávky jde o protest takříkajíc z vlastních řad, protože Gruntorád a jeho příznivci patří k voličům vládních stran.

I proto se na úřadu vlády ke Gruntorá­dovi chovají hezky, hladovějícímu muži suší deky a pouštějí jej na toaletu. Setkal se s ním ministr Jurečka i premiér Fiala, ale Gruntorád zatím před Strakovkou zůstává, i když minulý týden nabídl premiérovi kompromis. Hladovku ukončí, pokud vláda veřejně odvolá své přihlášení se k odkazu Charty 77. To ale Fiala odmítl. Pokud Gruntorád v hladovce skutečně vytrvá, dostane Jurečku do těžko řešitelné situace. Demise vlivného lidoveckého politika, který přežil masové protesty, ale musel ustoupit jednomu muži, by jistě patřila k nejpozoruhodnějším momentům české politiky posledních let.