Milionářské soutěže UEFA: záchrana českých klubů

Z evropských fotbalových pohárů plynou do českého nejpopulárnějšího sportu tolik potřebné finance a hlavně díky nim se prodávají nejlepší hráči do fotbalově vyspělejší ciziny. Na konci srpna dokonce postup do Ligy mistrů zachránil těžce zadluženého českého mistra – Viktorii Plzeň, patřící bývalému provoznímu ze sokolovské diskotéky Adolfu Šádkovi, nyní podle Seznamu Zprávy nejvlivnějšímu muži českého fotbalu.

Ten ji loni v březnu „zdědil“ coby dlou­ho­letý klubový ředitel od někdejšího zástupce Veolie v Česku Tomáše Paclíka. Šádek, mimo jiné přítel bývalého místopředsedy Fotbalové asociace ČR (FAČR) Romana Berbra obviněného ze zpronevěry, je navzdory své rozporuplné pověsti dnes také členem výkonného výboru FAČR a místopředsedou Ligové fotbalové asociace, jež u nás profesionální soutěže řídí.

Licence, titul i Liga mistrů

„Oslavuje se tu majitel klubu, který podle informací Deníku Sport byl ještě v únoru kolem 200 milionů korun v dluhu, a přesto dostal v klidu licenci na další ročník,“ kritizoval v médiích Šádkovu mediální adoraci bývalý československý internacionál Milan Luhový. „Víte, já to umělé nafukování schopností trenéra národního týmu Jaroslava Šilhavého nebo plzeňského majitele Adolfa Šádka přirovnávám k holkám s push-upkami. Vypadá to krásně, když se ale holka svlékne, už je vidět realita,“ dodal Luhový.

Jenže Šádkův klub licenci pro českou nejvyšší soutěž dostal a v květnu vyhrál po nečekaném zakolísání pražské Slavie, vítěze základní části ligy, senzačně mistrovský titul. V létě se i zásluhou celkem příznivého kvalifikačního losu dostal se zkušeným trenérem Michalem Bílkem přes finské HJK Helsinky, moldavský Šeriff Tiraspol a ázerbájdžánský FK Karabach počtvrté v historii do vy­sněné milionářské Ligy mistrů. Přesto to bylo mnohem těžší než naposledy v roce 2018, kdy se z české nejvyšší soutěže díky lepšímu národnímu koeficientu postupovalo do Champions League přímo, bez náročné a zrádné červencové a srpnové kvalifikace.

Sázka na jednu kartu

Adolf Šádek vsadil na jednu kartu. Přes­tože dluhy jeho klubu vzrůstaly a nový reálný kupec na obzoru stále nebyl, nakoupil před kvalifikací Ligy mistrů nové posily. „V životě jsem zažil taky velká dobrodružství, ale na jízdu Adolfa Šádka ani já nemám. Přeji mu ji, a to hodně, ale kdyby letos nevyšla, byla by poslední,“ vzkázal přes Twitter Šádkovi jeho konkurent, šéf pražské Slavie Jaroslav Tvrdík.

„Tenhle náš postup do Ligy mistrů je ze všech čtyř nejcennější. Fungujeme jinak než ostatní kluby, není u nás všechno jen o penězích,“ tvrdil Šádek koncem srpna bezprostředně po vysněném plzeňském postupu do základní části Champions League.

Nebyla to ale pravda, šlo především o peníze. Jak naznačil i Tvrdík, celou minulou sezonu 2021/2022 jel Šádek na dluh, na absolutní riziko. A po postupu do Ligy mistrů měla Viktoria Plzeň rázem jistotu téměř 400 milionů korun, které UEFA vyplácí 32 evropským klubům jen za účast v hlavní fázi Ligy mistrů.

„V podstatě se nic nezměnilo. Dál prodávám klub, nicméně teď mám víc času a možností. Mohu s větší rozvahou vybírat strategického a silného partnera, který by chtěl Viktorii Plzeň rozvíjet a měl podobné záměry jako já. To znamená upřednostnit blaho klubu, nikoli jednotlivců nebo nějakých společností. Zda tu pak budu působit nadále i já, to bude záležet na lidech, kteří do Plzně přijdou. Není podmínkou, že tady musí nutně sedět Šádek. Tím neříkám, že bych u toho nechtěl být, Viktorka je klub mého srdce,“ tvrdí Šádek.

„Od září jsme v Plzni ve skvělé finanční kondici. Ale to nic nezmění na způsobu práce, té mojí i mých kolegů. Díky tomu, že jsme se dostali do Ligy mistrů, máme větší klid na práci. Ale určitě ze svých požadavků nebudu nic slevovat, žádná party se tady nekoná. Ono jde vždycky o to, jak se rozdovádím. Dá se to dělat nehospodárně, vyhazovat peníze oknem, dělat hloupé přestupy. Ovšem ani jedno z toho se nestane. Klub se stabilizoval natolik, že ve výhledu několika let máme klid na práci,“ optimisticky dodává Šádek.

UEFA rozdá 50 miliard

Mezi účastníky Ligy mistrů v této sezoně UEFA rozdělí celkem dvě miliardy eur (tedy asi 50 miliard korun). Největší část za výhry a remízy v jednotlivých zápasech (třicet procent) a za takzvaný desetiletý koeficient (třicet procent). Čtvrtinu za účast v základních skupinách a zbylých patnáct procent všem klubům podle velikosti televizního trhu v jejich zemi.

A co z toho plyne pro Viktorii Plzeň? Že v sezoně 2022/2023 v Lize mistrů získá minimálně 19 milionů eur (asi 475 milionů korun). To by mělo být přibližně 133 procent jejího klubového ročního rozpočtu.

Vzhledem k tomu, že za každou výhru klub v Lize mistrů inkasuje závratných 70 milionů korun a za remízu něco přes 23 milionů korun, je s podivem, že v Plzni tak jásali, když jim istanbulský los koncem srpna přidělil „skupinu smrti“ ve složení Bayern Mnichov, FC Barcelona a Inter Milán. Po pěti utkáních skupiny pak měli Západočeši po porážkách  :  v Barceloně,  :  doma s Interem Milán,  :  v Mnichově, doma s Bayernem  :  a  :  na Interu skóre 3:20, nezískali jediný bod, a byli tak v té době nejhorší ze všech 32 klubů v Champions League.

Je těžké odpustit si v této souvislosti komentář: Co bylo snového na zápasech typu Arsenal–Slavia  :  (2007), Barcelo­na–Sparta  :  (1999) či Plzeň–Real Madrid  :  (2018, 4 góly za 20 minut a dost). To je lepší se raději nudit s nadějí na nějaký ten bod, či dokonce postup. Už kvůli té ekonomické stránce věci. Nebyla by lepší „nudná“ skupina s Portem, Lipskem a Doněckem, v níž by šlo i něco vydělat?

Po jasných prohrách Plzně na to pak navázal i redaktor deníku Sport Michal Koštuřík: „Přemýšlím, jaký smysl, kromě ekonomického, má účast Plzně v Lize mistrů? Od prestiže jsme se rychle dostali k ostudě. A že plzeňští hráči získají v Champions League cenné zkušenosti? Opravdu si myslíte, že se hráči individuálně zlepší tím, že budou šestkrát za podzim devadesát minut posouvat balon zprava doleva? Já si na to nemyslím.“

Sportovní stránka věci jde v tomto směru stranou. Postupem do základní části Ligy mistrů jako by bylo vše splněno a na další úspěchy či body se tu už ani nepomýšlí. Teď je hlavní soustředit se zase na nový domácí ligový ročník a na další případný postup do milio­nářské soutěže. Ostatně v české lize se Viktorii Plzeň opět daří až nečekaně dobře, po první třetině základní části za sebou jasně nechává jak Slavii, tak Spartu.

Vydělat se dá i jinde

Milionářskou soutěží už dnes ovšem není pouze Liga mistrů, ale v podstatě všechny tři současné evropské poháry. V ročníku 2022/2023 má na nich UEFA vygenerovat tržby ve výši tří a půl miliar­dy eur, půl procenta z toho (zhruba půl miliardy korun) si nechá na provoz a zbytek rozdělí mezi kluby, které se probojovaly do základních skupin nebo skončily těsně před jejich branami.

Soutěž číslo dvě, Evropská liga (EL), někdejší Pohár UEFA, do níž se v současném ročníku nikdo z Česka nedostal (vítěz Českého poháru 1. FC Slovácko ve 3. předkole neuspěl, ale postoupil potom alespoň do Evropské konferenční ligy), byla dlouhá léta v pozadí a přední evropské kluby ji poněkud podceňovaly. Některé z nich, třeba italské nebo anglické týmy, dávaly spíše přednost domácí nejvyšší soutěži. Zájem diváků, médií a samotných klubů o EL však za poslední roky výrazně vzrostl. I proto v ní v posledních letech došlo k značnému navýšení odměn.

Od sezony 2021/2022 má Evropská liga nový herní systém, který se zavedl se vznikem nové Evropské konferenční ligy. V základní skupině je místo původních 48 jen 32 týmů, rozdílnou podobu má i vyřazovací část, kombinovaná a navzájem propojená jak s Ligou mistrů, tak s Evropskou konferenční ligou.

Příjmy Slavie a Slovácka

Účastníci druhého ročníku Evropské konferenční ligy (EKL), mezi nimiž jsou v ročníku 2022/2023 i český vicemistr Slavia Praha a vítěz Českého poháru 1. FC Slovácko, si rozdělí celkem 235 milionů eur (viz tabulka 3). Po čtyřiceti procentech je to za účast v základní skupině a za uhrané výsledky a po deseti procentech za desetiletý koeficient a televizní práva.

Slavia Praha tak získá minimálně pět milionů eur (125 milionů korun), což je zhruba 13 procent jejího ročního klubového rozpočtu. Slovácko může čekat minimálně 3,8 milionu eur (95 milionů korun) – v jeho případě asi 93 procent ročního rozpočtu. Není to tak špatné, ale i když klub v EKL vyhraje všechny své zápasy včetně finále, vydělá si méně než ten, který v LM vše prohraje.

I tak je 12,5 milionu korun za každou výhru v EKL pro české kluby částka, o niž se stojí za to poprat. Proto byl slávistický šéf Jaroslav Tvrdík po úvodní remíze  :  na půdě tureckého Sivassporu, kde mimo jiné Lukáš Provod v samotném závěru neproměnil penaltu, tak rozčílený. „Klub jména Slavie si tohle nemůže dovolit. Omlouvám se,“ napsal po tomto utkání Tvrdík na Twitter. Dobře věděl, že tím slávisté rázem přišli o více než osm milionů korun, které byly na dosah.

Sparta se solidární platbou

UEFA ovšem odměňuje i kluby, které se z předkol nekvalifikují do žádné z jejích soutěží. Odměny za vypadnutí začínají na 150 tisících eurech v prvním předkole a jsou odstupňované po 200 tisících až do čtvrtého předkola. Za každé odehrané předkolo navíc kluby získají sto tisíc eur.

Pro pražskou Spartu, která s norským Vikingem Stavanger vypadla v EKL hned v červenci (šlo o 2. předkolo), to znamená sto tisíc eur za odehrané předkolo plus 350 tisíc eur za vypadnutí v něm. Sparta Praha si tedy za sezonu 2022/2023 v EKL vydělala 450 tisíc eur (11,25 milionu korun), což činí asi 1,3 procenta jejího klubového ročního rozpočtu.

Autor je šéfredaktorem fotbalového magazínu Hattrick