Zachránce Cameron

David Cameron se vrací do politiky. Bývalý britský premiér, který před sedmi lety prohrál svůj boj proti brexitu a musel z politického kolbiště odejít, má pomáhat hasit požáry v zahraničí. Jmenování lorda Camerona však výrazně posiluje krizi domácí, pokračující napětí v Konzervativní straně, která marně hledá důvěru veřejnosti.

Je to taková pěkná britská politická tradice, často parodovaná i v politických sitcomech. „Když si nevíš rady, udělej změny ve vládě.“ Takzvaný reshuffle, volně přeloženo „škatulata, hejbejte se“, vždycky přitáhne pozornost, zatímco na skutečně krizové věci voliči a komentátoři na chvíli zapomenou. I tentokrát se to premiérovi Rishimu Sunakovi vyplatilo. Probírá se Cameron a vyhazov ministryně vnitra Suelly Bravermanové, jenž stál na začátku výměny, méně už chybějící britská strategie při řešení migrační politiky a dalších konfliktů.

Odchod Bravermanové je pikantní, a to nejen proto, že oživuje spory o postoj vlády v izraelsko-palestinském konfliktu. Bravermanová oficiálně letěla kvůli článku, v němž si stěžuje na příliš laxní přístup metropolitní policie při propalestinských demonstracích v Londýně, což je dnes skandál mezinárodního rozměru. Její aktivity po propuštění z funkce však potvrzují, že konflikt mezi ní a premiérem byl hlubší. Bravermanová totiž nenechala věci jen tak a zveřejnila dopis, v němž obviňuje Sunaka z nedodržování dohod a chybějící schopnosti vést stranu v těžkých dobách. A důvěra v torye, kteří, jak se zdá, rádi perou špinavé prádlo na veřejnosti, se dál v přímém přenosu rozpadá. Může tento rozpad alespoň částečně zastavit David Cameron?

Zlaté časy jsou pryč

Sedmapadesátiletému expremiérovi by se to mohlo podařit, ale bude to mít zatraceně těžké. Jako odpůrce brexitu nemá v dnešní Konzervativní straně euroskeptiků dobrou pozici. Jeho vize strany, která se otevírá moderním proudům zelené a jiné budoucnosti, je pryč. Navíc se Cameronovi připomíná finanční skandál Greensill, v němž šlo o miliardy dolarů, jež stejnojmenný investor a blízký Cameronův spolupracovník zpronevěřil. Nový šéf britské diplomacie má ale ještě větší „škraloup“ v tom, jakou zahraniční politiku v minulosti dělal. A Britové si minulost pamatují a rádi ji připomínají, zejména když se vrací premiér do funkce ministra zahraničí, což kupodivu není novinka – v dějinách Velké Británie se přihodila už čtyřikrát. Jako by právě tento návrat byl neomylným znamením, že časy jsou opravdu zlé, když se musí z politického důchodu vracet bývalý premiér.

Za vlády Davida Camerona Británie vyvažovala svou pozici v Evropské unii, proto byl také jako tehdejší šéf vládního kabinetu přesvědčen, že voliči potvrdí setrvání v EU, kde se Britové angažují strategicky jen tak, kolik musejí. Sázka mu nevyšla. Když naopak Cameron spolu s Francií vsadil na bombardování Libye, což byl základ rychlého odstranění diktátora Muammara Kaddáfího, byl úspěšný. Komentátoři mu naopak kladou za vinu, že otevřel cestu k širokému angažmá Ruska ve válce v Sýrii, když se Cameronovi nepodařilo přesvědčit parlament o dalších leteckých útocích britských sil v Sýrii. A tak když Britové opustili syrské nebe, obsadily ho ruské letecké síly. Expremiér – tvrdí jeho političtí kritici – tak fakticky pomohl k syrské migrační krizi.

Cameron se během svého působení v Downing Street 10 dopustil ještě jednoho kroku, který je z dnešního hlediska považován za problematický. Prosazoval oteplení vztahů s Čínou, mluvilo se tehdy o „zlaté éře“, o novém věku britsko-čínské spolupráce. Byly to opravdu „zlaté časy“: vzpomeňme na podzim roku 2015, čínský vůdce jede po londýnském Mallu plném čínských praporů s královnou Alžbětou ve zlatém kočáře, země se těší na desítky miliard čínských investic. To by dnes, kdy je Čína západními zeměmi chápána jako soupeř a největší mocensko-ekonomický konkurent, už zcela jistě nebylo možné.

David Cameron má ale obrovskou výhodu v tom, že je mezinárodně zkušený. Naskakuje do vládního vlaku jako protřelý diplomat, který se takzvaně vyzná a nemusí se ve svém ranku nic učit. Snad kromě toho, jak překrýt minulé stíny zářivější současností. Už do konce roku se uvidí, zda se mu to může podařit.