Moderní proměny českého Německa
Německo se v novodobé české politice mění z nebezpečného souseda v důležitého průzkumníka nového světa a jeho možností se všemi riziky, která to přináší.
V 90. letech minulého století se česká populace vážně bála výprodeje národního bohatství, zejména boleslavské Škody, dnes je většina Čechů hrdá na to, že v Německu jezdí tolik „českých“ škodovek, které se v Česku jenom nemontovaly, ale také poctivě vyvíjely. Německý kapitál tu odvedl svou kreativní práci velmi dobře, i proto není pochyb o tom, že by stejně dobře nezvládl už rozjetý přechod výroby na elektrická auta.
Ta se v Německu ostatně chytají stále častěji. Nejen proto, že víc a víc Němců chápe, že bez snižování emisí se ohřívání planety nezastaví, ale i proto, že německá vláda dotuje nákup elektrických vozů. Ekonomická podpora je motivace i pro ty, kteří se bojí zdlouhavého a nejistého nabíjení a na klima moc nemyslí. Německo je automobilová Amerika, auto tu má stejnou osobní i společenskou důležitost jako za oceánem, a když se Němci rozhodli pro elektrická auta, budou v Evropě lídrem. Má k tomu pomoci i Gigafactory Elona Muska kousek od Berlína. Fabrika Tesly v Grünheide vyrobí půl milionu nových aut za rok, což ještě dál urychlí už tak rozjetý vlak s elektrickými auty.
Německo neexperimentuje, ale cíleně jedná. Ne vždy to vyjde, jak ukazuje současný spor o energetickou závislost na Rusku, ale i to patří k modernímu světu rizika. Lekce je to mimořádně důležitá také v tom, že šlo o hru vypočítavého, sebevědomého, až domýšlivého politického rozumu, který najednou narazil na své morální meze a teď překvapeně zjišťuje, že všechno nejde přepočítávat na peníze. Že se hraje i s jinou měnou…
Němci tak musejí přiznat, že jejich verze „politiky všech azimutů“ byla dost naivní a že s některými zeměmi se v obchodu do budoucna zkrátka počítat nedá, ba nesmí. Obchod mění svět, takže slavné „Handel ist Wandel“ ještě není třeba definitivně zavrhovat. Jen se do budoucna musí dát vždy přednost vlastní bezpečnosti před vidinou velkých peněz.
Německá lekce z ukrajinské krize má však i druhou stranu: vláda Olafa Scholze může podobně jako v časech covidu-19 čerpat z jistých rezerv z dobrých časů. Výdajová opatrnost v době, kdy se ekonomice daří, se nakonec vyplatila. Jak moc by něco takového právě dnes potřeboval český státní rozpočet.
Pro českou politiku je ovšem nejdůležitější civilizační proměna Německa. Nejen ta od válečné diktatury k největší demokracii Evropské unie (ano, jde to, nakonec to jde), ale i ta dnešní, mířící od ryze evropských domácích zájmů ke globální perspektivě. Běží pomalu, skřípe to, ale stále více lidí snad už pochopilo, že jedinou cestou k obraně jejich domu je udržování vlivu v globální politické aréně. Německa se už dnes v Česku nemusí nikdo bát, jeho bolestné zkušenosti pozdní modernity se navíc budou velmi dobře hodit.
