Vrtulníkový dar nedar

S plochou zabírající pětačtyřicet kilometrů čtverečních je fotogenický Kāne’ohe Bay největším zálivem Pacifiku na Havajských ostrovech. I jeho nezanedbatelná rozloha představuje jeden z řady důvodů, proč tu má americká námořní pěchota Marine Corps strategickou základnu. Kromě jiných složek tam sídlí i několik vrtulníkových letek určených prioritně pro zámořské operace. Některé z nich využívají také víceúčelové stroje UH-1Y Venom a útočné AH-1Z Viper pocházející z texaské linky společnosti Bell Helicopter.

A právě z havajské báze americké námořní pěchoty bylo vybráno osm těchto starších a už nepotřebných strojů, které se mají stát posilou českých ozbrojených sil. Díky nim letectvo bude mít dohromady dvacet helikoptér amerického systému H-1 a definitivně se tím zbaví závislosti na sovětské platformě Mi-24/35, na níž bojová část vrtulníkových sil stála posledního půlstoletí.

„Jsem ráda, že jsem včera mohla oznámit, že se nám podařilo se Spojenými státy americkými vyjednat, že kromě osmi nových víceúčelových vrtulníků Venom a čtyř útočných vrtulníků Viper od USA dostaneme darem dalších šest útočných vrtulníků Viper a dva víceúčelové stroje Venom,“ prohlásila ministryně obrany Jana Černochová (ODS) už 19. srpna 2022. A doplnila: „Půjde o dar, zaplatíme pouze cenu opravy, přestavby podle našich požadavků, dopravu do ČR a další související náklady. Ty v tuto chvíli nejde přesně vyčíslit, ale oproti ceně za nové vrtulníky jde o nesrovnatelné částky.“ To byl moment, kdy se příběh začal psát. Pak bylo téměř dva roky ticho, obrana oficiálně ani neoficiálně proces „darování“ starších havajských helikoptér nekomentovala. Prosakovaly pouze kusé úlomky informací mluvící o tom, že všechno bude trochu jinak a dráž, než se veřejně počítalo a plánovalo. Až se před několika týdny věc konečně dostala na jednání české vlády.

Obchod za 10,35 miliardy

Z dokumentu ministerstva obrany je definitivně zřejmé, jak to s oním prezentem bude. A jak to tak bývá, opět na těch prosakujících informacích bylo něco pravdy. USA totiž k Praze nebudou zdaleka tak štědré, jak se ministerstvo obrany od začátku snažilo přesvědčovat. Ale abychom byli féroví – v Česku se prostě jen opakuje model, na jehož základě Washington spolupracuje také s dalšími aliančními spojenci v evropském regionu.

Své technologie do otevřených výběrových řízení americký obranný průmysl téměř nepřihlašuje, ve většině případů volí cestu takzvané pomoci, v jejímž rámci potom vznikají další – a zpoplatněné – kontrakty a kooperace. Tedy zjednodušeně tak, že spojenci dodá zdarma některé technologie, ale všechny související služby jako údržbu, logistiku či náhradní díly už si musí obdarovaný od Američanů nakupovat.

A jak to probíhalo v Česku? Praha se nejdřív pochválila tím, že za svou pomoc Ukrajině, kdy Kyjevu ve velkém a mezi prvními předávala vlastní nepotřebnou vojenskou techniku včetně bojových vozidel i vrtulníků, dostane od Američanů finanční dar ve výši několika miliard korun na modernizaci armády. V létě 2022 pak Praha oznámila, že jako podporu od Spojených států získá „zdarma“ i osm starších helikoptér H-1.

Ve skutečnosti však jde pořád o jeden a ten samý balík, jak před pár týdny odpověděla Simona Cigánková, mluvčí obrany, na dotazy týdeníku Euro: „Většinu z nákladů (z celkových 8,1 miliardy asi 6,7 miliardy korun) zaplatí USA jako kompenzaci za Českem darovaný materiál Ukrajině. Česko pak doplatí zhruba 1,4 miliardy. Celkem má ČR vyčleněno na tuto dodávku vrtulníků 3,65 miliardy korun. V částce je kromě doplatku technického zhodnocení zahrnuta také platba za DPH, kurzová rezerva, náklady s celním a licenčním řízením nebo s dopravou. Předmětem zakázky je rovněž pořízení příslušenství, leteckého simulátoru a náhradních dílů.“

Zprovoznění a modernizace osmi starších vrtulníků z Havaje tak spolkne celkově 10,4 miliardy korun, z českého rozpočtu půjde zhruba třetina sumy. Není bez zajímavosti, že už na jaře 2023 začalo být jasné, že cena obchodu nebude nijak nízká. Na začátku loňského května Pentagon, přesněji jeho Agentura pro obrannou a bezpečnostní spolupráci (DSCA), oznámil, že americké ministerstvo zahraničí schválilo soukromým firmám prodej materiálu včetně nových motorů nebo kulometů M240 pro modernizaci osmi helikoptér pro české vzdušné síly.

Hodnota tohoto kontraktu tehdy činila v přepočtu 13,8 miliardy korun. Jen pro srovnání: když Praha nakupovala tucet zbrusu nových vrtulníků H-1, to bylo ještě v době před začátkem ruské agrese na Ukrajině, kdy ceny obranných technologií příliš nestoupaly a nabídka převyšovala poptávku, vyšel obchod podepsaný na sklonku roku 2019 „pouze“ na 14,6 miliardy korun bez DPH. Jak loni v květnu citovala agentura ČTK tehdejšího mluvčího ministerstva obrany Jiřího Táborského, oněch zhruba 13,8 miliardy by prý mělo jít nejen na modernizaci, ale také na pořízení dalšího ovládacího simulátoru pro vrtulníky UH-1Y Venom, simulátoru na údržbu vrtulníků, dalších náhradních dílů a nezbytného vybavení.

Především přesně naváděná munice Přestože dodávka starších helikoptér bude stát víc, než se původně počítalo, pro všechny strany je to win-win řešení. Spojené státy se tak elegantně zbaví několika nepotřebných vrtulníků, a navíc z obchodu vychází jako vzorový spojenec, Česko zase s opravdu nízkou vstupní investicí získá dost strojů. „Systém H-1 zásadně zvýší palebné schopnosti vrtulníkového letectva české armády, a to především s přesně naváděnou municí, kterou mohou používat oba vrtulníky systému,“ prohlásil už dříve Karel Řehka, náčelník Generálního štábu Armády ČR. Petr Čepelka, velitel vzdušných sil, k tomu pak při předání prvních dvou nových strojů doplnil: „Armáda ČR dostane dva výkonově podobné vrtulníky, které dokážou společně plnit operační úkoly. Vipery zajišťují ofenzivní leteckou podporu. Venomy samostatně nebo ve spolupráci s Vipery zabezpečují blízkou palebnou podporu a logistiku.“

Faktem je, že moc variant, na co jiného použít slíbené peníze od USA, Praha neměla. Na rozdíl od jiných evropských členů Severoatlantické aliance totiž české ozbrojené síly příliš technologií – a navíc už zavedených – s nálepkou „Made in USA“, na jejichž další nákup by se daly darované dolary použít, nemá. V minulosti se sice mluvilo o možnosti pořízení amerických mobilních radarů, protiletadlových raketových systémů, houfnic, tanků či obrněných vozidel, ale tyhle vize zůstaly jen na papíře nebo v hlavách stratégů. V současnosti mají ozbrojené síly jen několik malých bezpilotních prostředků a právě helikoptéry. A ten opravdu zásadní kontrakt – pořízení 24 nadzvukových letounů F-35 Lightning II – je ještě dost daleko. Jako nejspokojenější z toho vychází české letectvo. To totiž ještě před podpisem nákupu dvanácti nových bellů upozorňovalo, že tucet helikoptér je pouze minimum. Aby dokázalo plnit stanovené úkoly a systém H-1 dával v tuzemských podmínkách smysl, musí jich být víc. A právě počet dvaceti kusů vojáci uváděli jako minimální rozumné číslo.

Je tam zpoždění

Co oba kontrakty, tedy nákup nových i pořízení starších bellů, spojuje, je zpoždění, do kterého se dodávky dostaly. V prvním případě byl skluz zhruba půl roku. Vedení českého generálního štábu to vysvětlilo „aktuálním nedostatkem avionického vybavení, způsobeným pandemií covidu-19“. U osmi havajských vrtulníků se termíny posouvají ještě citelněji. Předloni v létě totiž ministerstvo obrany počítalo s tím, že první z nich dorazí do Česka do konce roku 2023. A to se nestalo. Teď se mluví o letech 2025 a 2026. „Předpokládáme, že tyto vrtulníky tady budou 24 měsíců po podpisu smlouvy na modernizaci těchto strojů, protože našim cílem je, abychom i těch zbývajících osm měli ve stejné konfiguraci, jako je prvních dvanáct,“ sesumíroval to velitel Petr Čepelka.

Tímto kontraktem by mělo být české vrtulníkové letectvo, alespoň tedy jeho bojová část, pro nejbližší budoucnost vyřešeno. Otazníky visí nad transportní sekcí, jež je nyní v režii celkově dvacítky strojů sovětské výroby Mi-17 a Mi-171š. Právě tuto platformu by výhledově mohly nahradit nové či starší americké stroje UH-60 Black Hawk, které už párkrát o pozornost české armády usilovaly, zatím ale pokaždé bez úspěchu. A další otázkou je, co nastane, až v českých barvách přestane létat deset helikoptér W-3A Sokol, na nichž stojí záchranná a pátrací služba. Nahradit tuto hmotnostní kategorii tak, aby zvládla všechny úkoly, jež musí plnit nyní, nebude nic jednoduchého. A ostatně ani rychlého, jak už jsme si v případě českých obranných zakázek zvykli.

Autor je editorem České televize