Moldavský strach z Putina má jméno Podněstří

Střílelo se vedle, ale v Kišiněvě tuto střelbu slyšeli. Když ruská artilerie na konci února spustila „dělostřeleckou symfonii“, její granáty sice dopadaly mezi jiným na Oděsu, ale v hlavním městě Moldavska, vzdáleném 170 kilometrů vzdušnou čarou, si ji mohli poslechnout také. Záhy se přidal veletok uprchlíků, který se začal valit přes ukrajinsko-moldavskou hranici – podle Světové zdravotnické organizace jich zatím přes ni přešlo více než 300 tisíc.

Pak přišel televizní projev běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, ve kterém Putinův spojenec prezentoval svému národu záměry „speciální vojenské operace“ na Ukrajině. Nevybral si však správnou mapu. Na té, již ukázal, mělo být v rámci „denacifikace“ Ukrajiny okupované i Moldavsko. Běloruský velvyslanec celou věc odmítl jako nedorozumění.„Nepovažujeme to za zcela uspokojivé vysvětlení,“ citoval časopis Time moldavskou premiérku Natalii Gavrilitaovou.

Její země byla v minulosti součástí Vladimirem Putinem vzývaného/oplakávaného Sovětského svazu, přičemž stejně jako v Luhansku či Doněcku v Moldavsku působí separatisté s podporou Moskvy a vojensky by 2,5milionový národ s osmitisícovou armádou a nejslabší ekonomikou v Evropě neměl proti Rusku žádnou šanci. Navíc dal prezident USA Joe Biden jasně najevo, že NATO za nečlenské země do přímého konfliktu nepůjde. Řečeno jinak, pokud je Evropa z ruské invaze na Ukrajinu nervózní, Moldavsko má právo být hysterické.

Vyděšení Moldavané

Proto začal Kišiněv v reakci na válku na Ukrajině jednat. Moldavská prezidentka Maia Sanduová vyzvala Rusko, aby stáhlo své ozbrojené síly ze separatistického Podněstří. Moskva její žádost odmítla. Už nyní tam však má podle odhadů až 1 500 vojáků, což vzhledem ke zmíněné „velikosti“ moldavské armády s ročním rozpočtem zhruba 30 milionů dolarů není málo.

Moldavsko také na začátku března podalo oficiální přihlášku do Evropské unie (na vojenské úrovni chce zůstat neutrální a o vstup do NATO nežádá), přičemž připouští, že jde pouze o symbolické gesto, protože není na vstup připravené. Invaze na sousední Ukrajinu nicméně urychlila všechna dlouhodobě plánovaná opatření. Pokud se však Ukrajincům nepodaří Putina odrazit, přicházejí zřejmě pozdě.

Experti se totiž obávají, že dalším Putinovým krokem (po ovládnutí jihu Ukrajiny) by mohlo být uznání Podněstří jako nezávislého státu. V podstatě by se tím zopakoval scénář s Doněckou a Luhanskou lidovou republikou, po jejichž uznání následovala invaze. O tom, že by Moldavsko bylo další na řadě, bezpečnostní komunita příliš nepochybuje. „Pokud se konflikt rozšíří i za hranice Ukrajiny, Moldavsko je prvním z cílů na ruském seznamu,“ komentoval „moldavské privilegium“ pro americkou televizní stanici CNBC Adriano Bosoni, hlavní analytik společnosti Rane, která se specializuje na řízení rizik.

Ani o obraně po eventuálním pádu Oděsy si experti nedělají iluze. „Odpor by byl zanedbatelný, ne-li žádný,“ předestřel pro televizní stanici CNN scénář moldavské „speciální vojenské operace“ Oliver Watts z amerického think-tanku Foreign Policy Research Institute. Podobně smýšlejí i Moldavané. Aktuálně sice obrovsky pomáhají ukrajinským uprchlíkům, kteří zahltili jejich zemi, ale brzy by se mohli ocitnout ve stejné situaci.

„Lidé jsou vyděšení, totálně vyděšení,“ popsal pro list The New York Times náladu moldavské společnosti Alexandru Flenchea, bývalý vicepremiér, který dohlížel na snahy o reintegraci Podněstří. A dodal, že mnozí jeho krajané spíše uvažují o emigraci, než aby se z nich stali uprchlíci.

Ekonomika a separatistické tendence

Ekonomicky je Moldavsko kouskem Evropy, na nějž by nejraději zapomněla. Sovětské dědictví, které zemědělskou svazovou republiku zanechalo napospas kapitalismu, přičemž Moskva se zvnějšku (a její stoupenci zevnitř) snažila, aby se transformace příliš rychle neposunovala, dlouhou dobu zemi spíš rozvracelo a ponechalo ji bez zdrojů.

Problémem je energetická závislost na Rusku, obrovská korupce a separatistické Podněstří (jeho fotbalový klub Šerif Tiraspol v letošním ročníku Ligy mistrů udělal Moldavsku asi největší mezinárodní reklamu za uplynulé roky). Oproti sousednímu Rumunsku má Moldavsko v přepočtu na hlavu pouze 40procentní hospodářský růst. Proto až čtvrt milionu Moldavanů pracuje v zahraničí (Rusko, Izrael, na rumunské pasy i v EU) a sedminu hrubého domácího produktu tvoří remitenda moldavských gastarbeiterů. Podle analytiků se však v poslední době ekonomická situace začala zlepšovat.

Jednak díky rozšíření zóny volného obchodu z roku 2014, která snižuje cla a usnadňuje celní procedury s EU, jednak díky proevropské vládě premiérky Gavrilitaové a prezidentky Sanduo­vé sázejících na umírněný odklon od Moskvy a modernizujících ekonomiku, jejíž těžiště exportu dlouho spočívalo ve vinicích a vinařských sklepech. Moldavsko navíc v uplynulých letech získalo několik významných investic do výroby zajišťující subdodávky rumunskému automobilovému průmyslu a roste i moldavské IT odvětví. Před dvěma roky toto zlepšení poškodila pandemie, pak rostoucí ceny energií a nyní válka v sousední Ukrajině.

Válka na Ukrajině znovu osvítila světem či Evropou zapomenuté Moldavsko a jeho problém s Podněstřím. A Kišiněv zažívá nebývalý zájem – 6. března do Moldavska například přijel ministr zahraničí USA Anthony Blinken, aby zemi podpořil a slíbil 18 milionů dolarů v příštích letech na „posílení a diverzifikaci“ její energetiky. „Energetická bezpečnost je zásadní pro zachování suverenity a nezávislosti země,“ řekl. Podobně se vyjadřuje i EU a její lídři.

Pro Sanduovou, Gavrilitaovou a spol. je však možná ještě důležitější, že ukrajinská armáda drží ruské jednotky na Ukrajině a nálada v Podněstří. Tam separatistické tendence existují od „války za nezávislost“ v roce 1992, například v roce 2014 po Donbase a Krymu někteří představitelé separatistů žádali Moskvu o anexi. Podle reportáže listu The New York Times tyto tendence sice přetrvávají, ale možnost Ruskem vyvolaného válečného konfliktu a riziko verbování místních mužů do něj je tlumí.

Další otázkou je, jak separatistické tendence ovlivní vysychání penězo­vodů z Ruska kvůli mezinárodním ekonomickým sankcím. Moskva 30 let Podněstří intenzivně ekonomicky podporovala a místní vládci vytvořili ekonomiku, jež na této pomoci zcela závisí. Budou mít obyvatelé Podněstří nadále zájem vstoupit do Putinova projektu nového Ruska?