Mravenčí práce na všech úrovních

Už téměř půl roku Česko předsedá Radě Evropské unie. To je všeobecně známý fakt, možná ale ne každý ví, co přesně si pod tím představit. V maximální zkratce jde o to, že je chvíli na nás Češích takzvaně „udržet Evropu v chodu“. A to nejen na politicích, ale také – anebo možná především – na diplomatech a úřednících v Praze a Bruselu, kteří stojí za velkou většinou technické i obsahové práce.  Té s předsednictvím samozřejmě přibylo, a přibylo tedy i lidí, kteří ho zajišťují.

Přímo v Bruselu se týdeník Euro zeptal dvou vysoce postavených úředníků, jed­noho stálého a jednoho vyslaného právě na tento půlrok, jak se jejich práce během předsednictví liší od běžného provozu.

V Bruselu to běží rychle

Jiří Palán je v evropské metropoli doma, v současnosti vede na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii oddělení koordinace Rady pro hospodářskou a finanční politiku (Ecofin). Michal Sedláček je naopak doma tam, kam ho vyšle ministerstvo zahraničních věcí, naposledy působil jako velvyslanec v Peru. Do Bruselu přijel do prosince řídit výbor IPCR (Integrated Political Crisis Response), tedy krizový mechanismus Evropské unie pro vypořádání se s ne­očekávanými problémy.

Normální úřednická práce v Bruselu obnáší zodpovědnost za škálu projednávaných návrhů a detailních příprav pro ministry. Změna během předsednictví je však zásadní. „Najednou nesedíte na židli běžného účastníka, zástupce členského státu, sedíte na předsednické židli. A to znamená, že na jednání, které budete mít zítra, se musíte připravovat už týden, zkrátka proto, že ho povedete. Musíte přesně vědět, co chcete vyjednat, kam chcete ta jednání posunout, čeho dosáhnout,“ vysvětluje Palán.

Potkali jsme se na začátku listopadu na letišti Abelag nedaleko Bruselu, kam přilétají vládní speciály. Palán jako vrchní koordinátor všeho, co se příslušného výboru týče, si ministra financí Zbyňka Stanjuru (který přiletěl právě na zasedání Ecofinu) se všemi jeho spolupracovníky „převzal“ přímo z útrob vládního vrtulového letadla Casa C 295M. Let s nutností užití špuntů do uší byl rozhodně zážitek.

„Je to obrovská interakce s ostatními kolegy z jiných členských zemí. Musíte pochopit jejich pohled, jejich cíle a limity,“ pokračuje Palán. Předsednická země se vždy stává epicentrem a musí zohledňovat požadavky ze všech stran, aby výsledek vyhovoval většině, respektive více či méně všem členským státům. Dále je to komunikace s Evropskou komisí, která většinu návrhů předkládá. Jde o mravenčí úřednickou práci na různých úrovních, jsou tu pracovní skupiny, Výbor stálých zástupců (Coreper), samotná Rada EU.

Kdyby vše nebylo připravené před tím, než vůbec přijedou ministři, bylo by to podle Palána obrovsky neefektivní. „Frekvence většiny rad je jednou za měsíc. Hned další den po skončení zasedání, tiskových konferencích a odletu ministrů sedáme za stůl s Generálním sekretariátem Rady EU a řešíme, jak bude vypadat to další. Musíme dát dohromady zájmy všech sedmadvaceti členských států a všech institucí, a to za měsíc,“ popisuje.

Podobně důležitá jako obsahová stránka je také stránka procesní. Aby všichni věděli, kdy se sejdou a proč, co tam budou řešit a případně schvalovat. „Když tohle všichni vědí, mohou se ministři na zasedání posunout i v pěti nebo šesti tématech během jednoho dne. Jinak bychom tu seděli týden,“ směje se Palán. Myslí si, že to pravděpodobně není doma v Česku vidět, ale jednání na celoevropské úrovni běží poměrně rychle: „Čas strávený na jednáních v Bruselu vůči tomu, co se podaří dohodnout a co má velký dopad na občany i firmy, je vlastně relativně krátký. Na listopadovém Ecofinu jsme schvalovali regulaci bankovnictví, tzv. Basel III, čili Basilejskou dohodu o kapitálové přiměřenosti. To je legislativa o rozsahu asi sedm set stran, která bude určovat stabilitu bankovnictví v celé Evropě. Kdyby ti ministři měli bez přípravy těch sedm set stran textu projednávat, tak by tu nejspíš seděli tak dlouho, jako když se ve středověku schvalovala Basilejská kompaktáta,“ žertuje Palán.

Věc tak velkého významu se nakonec dohodla během půl hodiny. Palán dále připomíná, že funkce Stálé zastoupení znamená opravdu zastupování, má obavu, aby to nevypadalo, že o všem ve výsledku rozhodují úředníci a politici to jen opatří podpisem: „Každý ministr má právo vystoupit, pokud by to bylo proti politice jeho národní vlády. My mu se znalostí historie a všech procedur nabídneme varianty a může se samozřejmě stát, že se ministr se svou politickou zkušeností z vyjednávání doma rozhodne pro úplně jinou cestu.“

RePower EU bude úspěch pro Česko

Jednou ze zásadních věcí, kterou se českému předsednictví podařilo dotáhnout a která bude pravděpodobně schválena ještě letos, je RePower EU. Plán pomoci občanům a firmám zbavit se závislosti na ruských fosilních palivech byl vydán v květnu, takže poslední dva měsíce ho mělo v gesci francouzské předsednictví. „Francouzi dotáhli technickou stránku, my jsme to přebrali během června a července, kdy proběhlo asi osm technických jednání mimo jiné s právním servisem a Evropskou komisí a nespočet jednání bilaterálního charakteru s ostatními členskými státy,“ popisuje Palán. V poslední fázi do jednání vstupuje politika a schůzky na ministerské úrovni. Samotná dohoda pak netrvala dlouho, protože technická stránka věci byla připravena a všichni ministři se už domluvili na kompromisech.

Proces projednávání v Evropském parlamentu nebyl tak rychlý, s výsledkem přišlo plénum europarlamentu až měsíc po Radě EU. Každopádně v této fázi přichází na řadu takzvaný trialog, tedy jednání mezi Radou EU, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Palán věří, že se RePower EU podaří uzavřít do konce českého předsednictví. Schvalovací proces se u takového návrhu neliší od domácího legislativního procesu. Vládu, jež předkládá návrhy, reprezentuje na evropské úrovni Evropská komise. Její návrh se pak v rámci spolurozhodování projednává v Evropském parlamentu a také v Radě EU, kde jde přes úřednickou úroveň a velvyslance na stůl ministrům, kteří o něm nakonec rozhodují.

„Tento návrh má širokou mediální sledovanost a pro nás tedy bude to dotažení velkým úspěchem, jemuž se navíc dostane i patřičné pozornosti. Z hlediska Rady Ecofinu, kterou mám tady na starost, je to jeden z klíčových návrhů; stejně jako zmiňovaná Basilejská úmluva. Pak jsou to ještě návrhy z oblasti daní, regulace finančních služeb nebo schvalování plánu obnovy pro Maďarsko.“

Další důležitý zákon představuje ko­ordinace fiskální politiky, tedy jak mají vypadat evropské veřejné finance. V prosinci by měl být na Radě Ecofinu projednán návrh Evropské komise. Jeho obsahem je podoba veřejných financí v Evropě v příštích dvou až pěti letech a prevence problémů podobných dluhové krizi Řecka. Podle Palána jde ve zkratce říct, že během lepších let se bude šetřit na horší časy. A dodává, že ty ještě nenastaly, ačkoli by se to tak mohlo zdát. „Na jedné straně je dobře, že vlády i Evropská unie se snaží pomáhat a mírnit dopady energetické krize a inflace, ale nemělo by to být vytloukání klínu klínem, abychom se za deset let nemuseli potýkat s kolapsem veřejných financí členských států.“

Komise je vstřícný partner

Rada Evropské unie se ve formacích, jako je hospodářský Ecofin, kde jednají ministři financí, schází v deseti různých složeních podle projednávaných témat. Za členskou zemi se tak pokaždé účastní ministr zodpovědný za danou oblast. Mezi těmito radami není určena žádná hierarchie, snad s výjimkou Rady pro obecné záležitosti, která má jednak koordinační roli a zodpovídá také za administrativní a institucionální záležitosti.

Česko během druhé poloviny roku 2022 předsedá Radě EU ve všech jejích složeních. Ale vede také mnoho různých pracovních skupin, a to i v oblasti zahraniční politiky. „Regionálním skupinám předsedá Evropská služba pro vnější činnost (ESVA), ale například už skupiny pro humanitární a potravinovou pomoc, regionální rozvoj nebo skupiny z oblasti justice vedeme my,“ popisuje Michal Sedláček, který do prosince předsedá výboru IPCR, mechanismu Evropské unie, který vznikl v roce 2015 během migrační krize a který má za úkol dát odpověď na jakoukoli krizi ve světě.

Během covidových let výbor řešil například objednávání a distribuci vakcín a dodnes má jednou za měsíc „covidové“ zasedání. Podle Sedláčka však tohle jednání už bývá více odlehčené. „Řešíme takzvanou záchrannou brzdu, kdyby se objevila nová varianta, nebo úpravu pravidel pro cestování. Zrušil se pověstný semafor zemí a riziko se posuzuje už jen na bázi jednotlivců, jedno, z které země pocházejí,“ doplňuje.

S Michalem Sedláčkem jsme se seznámili už v letadle. Stejně jako několik dalších diplomatů využil pravidelný ministerský let, aby se „dostal do práce“ v Bruselu. Tou je pro předsedajícího výboru IPCR v současnosti především spolupráce EU–Ukrajina. Všechno, co si pod tím lze představit kromě zbraní, sankcí a financí. Je to tedy například mechanismus civilní obrany, kdy Ukrajina spolupracuje přímo s Evropskou komisí a posílá požadavky, co by aktuálně nejvíce potřebovala.

„Teď jsou to třeba generátory, transformátory a vše, co se týká energetické infrastruktury. Členské státy na našich jednáních samy přicházejí s návrhy, co je kdo schopen zajistit. Francouzi například nedávno poslali loď s humanitární pomocí. Zároveň řešíme ona takzvaná úzká hrdla,“ popisuje Sedláček a vysvětluje, že tento termín se týká hlavně dlouho skloňovaného problému ukrajinského obilí a jeho vývozu ze země.

„Na začátku začal celý svět šílet, že bude hladomor v Africe a podobně, vcelku brzy jsme ale vymysleli koridory, kterými může všechna ta pšenice a kukuřice putovat z Ukrajiny ven. Máme adriatický koridor přes Maďarsko do Chorvatska, pak rumunský zvaný také dunajský a poslední je polský, který vede na sever k Baltu. Ukázalo se to jako velmi úspěšný projekt,“ soudí Sedláček. Ukrajina před válkou vyvážela pět milio­nů tun obilí měsíčně, v únoru pak byla schopna vyvézt pouhou pětinu tohoto objemu, v srpnu a září už bylo vyvezeno opět pět milionů tun.

Podle Sedláčka jde ale skutečně pouze o krizové řešení: „Lodě jsou samozřejmě větší, tedy se tam vejde víc nákladu. A především jde o zavedený proces i co se týká obchodníků. Nejde jen o to dostat něco ze země, musí se k tomu především dostat firmy, které obilí nakoupí a distribuují zákazníkům.“ Krizové řešení ovšem Sedláček považuje za obrovský úspěch. „Především je to zásluha Evropské komise, ale i francouzského a českého předsednictví, které EK v jednáních takzvaně popohání,“ říká Sedláček a dodává, že Evropská komise tyto výzvy skoro ve všech případech skutečně vyslyší. „Jednání jsou vstřícná, jsme přece na jedné lodi. Nikdo primárně nic neblokuje.“

Předsednictví Česka Evropské unii míří do finále. Nějaký čas tak již probíhá předávání agendy nastupujícímu Švédsku, jež po Česku evropské otěže převezme. Spolupracují na předávce legislativy, kterou se ještě nepodařilo schválit. Švédové dostanou připravený například Pakt o migraci, mediální zákon nebo Akt o datech. Z obecné nálady v bruselských kuloárech lze vyčíst, že Češi předsednictví zvládli s grácií.