Na samotě v Pytlorce

Pytlorku najdete uprostřed beskydských lesů v unikátním trojmezí, kde se setkávají tři státy – Česko, Slovensko a Polsko. Také proto má chata za sebou výjimečný příběh, který by směle mohl začínat pohádkovými slovy „bylo nebylo“. Vyprávět ho však necháme přímo její majitele: Lenku a Petra Lukovy.

„Objevili jsme ji náhodou při projížďkách na elektrokolech. Je asi osm kilometrů nad naším domem. Vždycky spíš ale říkáme, že chata objevila nás, protože my jsme cíleně žádnou nemovitost nehledali a cesta k její koupi byla velká náhoda. Prošli jsme se okolo, prohlédli si stavbu zvenku; bylo evidentní, že tam dlouho nikdo nebyl,“ říká Lenka Luková. Přilehlé okolí bylo zarostlé, zpustošené, okenice zavřené…

„Přemýšleli jsme, že nezávazně kontaktujeme majitele, zda by ji třeba nechtěli prodat. Odpověď přišla od dětí majitelů, protože sami majitelé už byli staršího věku. O prodeji sice neuvažovali, ale když jsme je takhle oslovili, řekli si, proč ne. Vysvětlovali jsme jim, že bydlíme nedaleko a že máme k tomu místu vztah. Báli jsme se, jakou částku budou chtít, ale nabídli nám slušnou cenu. V neděli jsme s nimi byli na prohlídce a ve čtvrtek už jsme podepsali smlouvu,“ usmívá se vzpomínkám na začátky nové kapitoly životního příběhu chaty Pytlorka Lenka Luková.

S respektem k historii

Covid-19 dal novým majitelům dostatek času v klidu zahájit rekonstrukci a také důkladně promyslet, jakým stylem ji pojmout a jak chatě vdechnout staronovou podobu. Začátek byl ve znamení důkladného úklidu a vyčištění celého okolí. Následně přišla na řadu výměna prken a trámů. Protože Lukovi chtěli ctít ráz více než stoletého stavení, nepoužívali nové dřevo, ale po okolí hledali staré chalupy a stodoly, z nichž využili dřevo na obnovu všeho, co bylo třeba. „Dřevu jsme opravdu věnovali péči i za cenu náročnější práce. Chtěli jsme zachovat atmosféru starého domu,“ vysvětluje Luková. Ruku v ruce s rekonstrukcí se Lukovi začali více zajímat o stavbu i o místo samotné. „Zjistili jsme, že tam byla ještě v 70. letech minulého století osada asi deseti domů. Postupně ale lidé z hor utekli a ta naše chata měla štěstí, že ji měl vždycky nějaký chatař, takže sice nebyla úplně udržovaná, ale zůstala stát. Ostatní stavení spadla,“ vypráví. Když se místní z řad starší generace dozvěděli, že Lukovi mají chatu a na jakém místě, čím dál častěji se v reakcích objevovala postava jménem Pytlorka.

„Postupně jsme začali odhalovat historii naší chaty i Pytlorky samotné. Dva kilometry od nás už jsou hranice s Polskem a ona tahala přes hranice všechno možné. Schovávala i partyzány. Ten dům všichni označovali jako ,tam u Pytlorky‘, až jsme k tomu přešli přirozeně i my,“ říká Luková. A tak chata nese jméno Pytlorka na počest místní legendě, ženě jménem Szolona. V regionu byla vyhlášená díky svým pašeráckým aktivitám během meziválečného období a druhé světové války. Těšínské Slezsko a Jablunkovsko, proslulé svým komplikovaným terénem a strategickou polohou na hranicích, poskytovaly ideální podmínky pro pašování. Pytlorka toho dokázala využít a zásobovala pašovaným lihem široké okolí. Její osud však nebyl jednoduchý. Během německé okupace byla zatčena a deportována do vězení ve Varšavě. Pytlorka zůstává pro místní obyvatele symbolem odvahy a odhodlání v těžkých dobách a její příběh dodnes v oblasti rezonuje a možná zůstane zachován i pro další generace díky manželům Lukovým a jimi zachráněné chatě.

Netradiční ubytování s podkrovím

Dnes je chata perfektním útočištěm pro všechny, kteří potřebují chvilku vypnout. Pohodlné ubytování, sauna, venkovní koupací sud, ochlazovací jezírko, vše si budete moct užívat od rána do večera dle libosti. Majitelé se snažili skloubit moderní vymoženosti s horskou realitou a důkladně zvažovali, jak zajistit hostům pohodlí. Elektřina tu totiž není a sloupy pro její zavedení byste hledali marně. Lukovi se pustili do pátrání, jak a co by šlo vyřešit, a tak si tu můžete bez obav rozsvítit, uvařit dobrou kávu a v teple a pohodlí pozorovat šum okolní přírody.

„Elektřinu jsme vyřešili panely a bateriemi, je tu koupelna, toaleta, plně vybavená kuchyň s plynovým sporákem, ale většina hostů si vaří na kamnech, která celou chatu vytápějí. Navíc když na nich necháte třeba polévku nebo čaj, vydrží vám krásně teplé,“ říká Lenka Luková. Ubytuje se tu až deset hostů. Chata má dvě proti sobě orientované ložnice, ovšem nečekejte oddělené místnosti. Právě kvůli kamnům, která jsou centrálním zdrojem tepla, jsou prostory otevřené.

V podkroví naleznete další místo pro sladké usínání; obrovská postel pohodlně pojme čtyři dospělé spáče nebo na ni můžete uložit třeba děti. „Samozřejmě záleží, jaké kdo preferuje pohodlí,“ připomíná majitelka. Právě pro děti staršího věku je chata perfektním místem: „Je tu dost slabý signál a žádný internet, takže když se tu sejde víc dětí, najednou zjistíte, že si celý den hrají v lese, staví bunkry nebo bobují. I dospělí zjistí, že mít mobil stále u ruky vlastně nepotřebují.“

Absolutní dovolená beze spěchu

Většina z hostů nakonec chatu ani neopustí. „Lidé si u nás nejvíc pochvalují místo jako takové. Nádhernou atmosféru v zimě i v létě. Zima je na Pytlorce úplně jiná a stačí se hodiny dívat z tepla od krbu velkým oknem ven. Jde o relax, skutečné zpomalení; než si rozpálíte kamna, ohřejete koupací sud… saunu si také musíte vyhřát. Vše tu má svůj čas, není kam spěchat,“ říká Luková.

Hosté si tu chválí i skutečnou tmu a ničím nerušený klid. „Naší výhodou je, že nejsme přímo na turistické stezce. Okolo mohou projít leda místní, když jdou přes les na Stožek, nebo někdo zabloudí. Jinak tady lidé nechodí,“ potvrzuje. Pokud byste však přece jen zatoužili po nějakém výletu, tři kilometry od Pytlorky najdete zmíněný polský Stožek, kde si můžete zalyžovat nebo si užít pěší turistiku. V okolních lesích nasbíráte houby a borůvky nebo se můžete věnovat cyklistice. A pokud byste cokoli potřebovali, Lukovi vám rádi pomohou, budou od vás jen kousek. V zimních měsících třeba s cestou nahoru, přece jenom ne každý vůz zvládne opravdový kopec! Co dodat? Užijte si Pytlorku dostatečně dlouho! Jak říká Lenka Luková, u nich je potřeba pobýt minimálně tři noci, i když i ty vám budou málo.