Naši Ukrajinci – zůstat, nebo jít?

Všechny průzkumy, jež se mezi ukrajinskými utečenci v posledních dvou letech dělaly, mluví o tom, že jich tu velká část chce zůstat i po válce. Celkově dnes české úřady evidují 389 tisíc Ukrajinců, kteří požívají takzvané dočasné ochrany (v celé Evropě je jich 4,2 milionu, viz graf). Skoro sto tisíc z nich jsou děti nebo starší nezletilí.

Za tu dobu, co tu jsou, si tito lidé ve většině našli práci, jejich potomci chodí do školy, jsou tu vlastně už doma. Sociální podporu podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobíralo loni asi 51 tisíc z nich, tři čtvrtiny jsou děti nebo lidé v důchodovém věku. Humanitární dávku, na niž mají utečenci ze zákona nárok, na což si stěžují čeští populisté, pobírala pouhá čtvrtina. Za každého takového člověka z Ukrajiny stát průměrně vyplatil necelých osm tisíc korun měsíčně. Výdaje v tomto směru od prvního roku války, kdy Česko vyplatilo 8,7 miliardy korun, neustále klesají. V roce 2023 to bylo necelých sedm miliard, loni se částka jen přiblížila šesti miliardám.

Celkové součty nákladů a příjmů – oblíbená pragmatická disciplína při posuzování dopadů uprchlické vlny na hospodaření státu – vycházejí pozitivně ve prospěch ekonomických přínosů ukrajinských běženců. Ke konci loňského roku MPSV uvádělo, že na odvodech do veřejných rozpočtů a na daních zaplatili Ukrajinci v Česku o 5,7 miliard korun více, než kolik ze státní pokladny dostali. Podle odhadů sociologů, ministerstev pro místní rozvoj, práce a sociálních věcí i vnitra by tady chtělo natrvalo i po válce zůstat zhruba 150 až 180 tisíc lidí. Ministerstvo práce a sociálních věcí vykazuje právě oněch 150 tisíc pracovních smluv, 90 procent těchto lidí platí daně a sociální a zdravotní pojištění. Ukrajinců, kteří uvažují o prodloužení pobytu, je však daleko více.

Přijde vlna sem i tam?

Až do loňských amerických prezidentských voleb se zdálo, že konec války na Ukrajině je v nedohlednu. Pak ale vítěz voleb Donald Trump slíbil rychlé dojednání míru. To se pohnulo kupředu v polovině února po setkání amerického a ruského ministra zahraničí v saúdskoarabském Rijádu. Příměří, nebo dokonce úplný konec bojů a mír jistě není otázka dne, jednání teprve začala, od začátku války jsou však zmíněné varianty potenciálně nejblíž.

Ať už se na navrhované podmínky, které jsou více ruské než ukrajinské, díváme jakkoli, ať už kriticky hodnotíme neúčast samotných Ukrajinců na jednáních v Rijádu nebo nepřítomnost Evropanů, kteří však mají podle amerických plánů zabezpečovat novou rusko-ukrajinskou hranici, je více než jasné, že všichni, včetně českých úřadů, musejí být připraveni na to, že velmi brzy může dojít k dalšímu utečeneckému pohybu. A to jak směrem z Ukrajiny, tak směrem opačným.

Ani 150 tisíc Ukrajinců, kteří mají momentálně v Česku pracovní smlouvu evidovanou na ministerstvu práce a sociálních věcí, ale nemá jisté, že tu po uzavření příměří a míru budou moct zůstat. Naopak. Ministerstvo vnitra už zapracovalo na novém vládním nařízení, v němž se reguluje pobyt těchto lidí na území českého státu. Nová úprava by měla platit od začátku dubna, reaguje tak na aktuální politický a diplomatický vývoj.

Jsou tu jako doma

Celý text vládního nařízení je velmi zajímavé čtení, které odhaluje i způsob přemýšlení zástupců státu o ukrajinské menšině, jež během tří let pobytu nových uprchlíků výrazně posílila. Celkově je totiž na českém území Ukrajinců až o dvě stě tisíc více. Oficiální úřední údaje přitom mluví o 570 tisících osob ukrajinské národnosti. Konflikt na Ukrajině již trvá téměř tři roky, což znamená jisté usazení a zdomácnění velké části lidí, kteří se velmi dobře přizpůsobili novému prostředí.

„Řada osob, zejména těch, které přišly v počátku konfliktu, se na území České republiky dobře etablovala,“ píše se ve zprávě k novému nařízení vlády. Tito lidé si „našli zaměstnání, stabilní bydlení, naučili se český jazyk, zajistili si uznání diplomů či kvalifikací a vedou zde plnohodnotný soběstačný život,“ shrnuje vnitro poněkud idealisticky, protože kupříkladu v otázce uznávání ukrajinských diplomů to stále není tak hladké, jak to z citované pasáže vyznívá. Například ukrajinští lékaři nedostanou povolení samostatně léčit, dokud neudělají odbornou zkoušku z češtiny, a tak by se dalo pokračovat v dalších oborech, snad s výjimkou akademického prostředí.

Pro všechny lidi z Ukrajiny, o nichž zpráva tak hezky píše a dává je za příklad ideální integrace migrantů do společnosti, nebude rozhodně jednoduché zůstat jen tak v Česku i po konci války. Ministr vnitra, vicepremiér a předseda STAN Vít Rakušan už oznámil, že příměří a mír znamená pro uprchlíky ztrátu dočasné ochrany. Budou se tedy muset vrátit nebo splnit nové podmínky pro pobyt, jež jsou v novém vládním opatření navrženy velmi přesně – a nutno dodat, že jsou poměrně přísné už dnes.

Jen pro bonitní uprchlíky

Ukrajinci, kteří budou mít po posledním březnu letošního roku zájem zažádat si o zvláštní dlouhodobý pobyt, aby mohli více plánovat svůj život, budou muset prokázat, že vydělávají za rok minimálně 440 tisíc korun nebo mají minimální základ daně z příjmu v Česku na této úrovni. Tím ovšem omezení nekončí. Za každou další osobu, která s takovými lidmi pobývá ve společné domácnosti, se započítá dalších 110 tisíc korun k již uvedenému minimu 440 tisíc. Jinak řečeno: čtyřčlenná ukrajinská rodina, která bude chtít fungovat v režimu zvláštního dlouhodobého pobytu, bude muset mít roční příjem 770 tisíc korun. Žádosti o nový statut zvláštního dlouhodobého pobytu se musí vyřídit rychle – během měsíce dubna.

Není od věci uvést vše v přepočtu na měsíční mzdu, aby představa o ekonomických nárocích českého státu vůči pracujícím Ukrajincům – které, jak tvrdí sám stát, Česko potřebuje a chce na českém území udržet – byla kompletní. Nárok na zvláštní trvalý pobyt by tedy měli utečenci pobírající více než 36 667 korun hrubého za měsíc, není přitom specifikováno, z kolika příjmů má tato částka být složena. Vzhledem k nízkým mzdám u některých nekvalifikovaných prací se dá očekávat, že řada ukrajinských pracujících bude tuto sumu skládat z více pracovních úvazků. U čtyřčlenné rodiny jde už o měsíční výdělek ve výši 64 167 korun. Chudší rodiny, jež na takový výdělek nedosáhnou, budou muset po uzavření míru buď zažádat o standardní dlouhodobý pobyt, nebo rovnou odejít domů.

Čechům práci neberou

Ministerstvo vnitra tvrdí, že k takovému předběžnému opatření muselo přistoupit už dnes, protože po něm byla poptávka z mnoha různých stran. Samozřejmě nejvíce od samotných pracujících Ukrajinců, ale i od jejich zaměstnavatelů, kteří by nechtěli ze dne na den přijít o pracovní sílu na řadě postů, kde by českou náhradu za stejnou cenu nesehnali. Dodejme, že 80 procent Ukrajinců pracuje v Česku mimo svůj původní obor, a to za nižší mzdy, než za jaké by pracovali čeští zaměstnanci.

Stali se stabilizujícím prvkem české ekonomiky, o čemž pro týdeník Euro hovořil i stínový premiér Karel Havlíček (ANO): „Ukrajinci se snadno zapojují a jsou dnes pro českou ekonomiku nezbytná pracovní síla. Ostatně byli jsme to my, tedy naše vláda ANO, kdo ještě před válkou v roce 2019 zvýšil kvótu pro přijímání lidí z Ukrajiny do českého průmyslu z deseti na čtyřicet tisíc,“ připomněl. Na tom, že tito lidé by z Česka neměli odejít, je tedy nečekaně široká politická shoda. Argument SPD, že pracující Ukrajinci berou Čechům práci například v maloobchodě nebo v restauračních službách, ale i v továrnách, je tedy stejně lichý, jako zveličované údaje o rostoucí ukrajinské kriminalitě, která je zhruba na stejné úrovni jako kriminalita lidí se slovenským nebo českých pasem.

Podmínek k udělení nového statutu, který Ukrajincům usnadní běžný život v Česku, je ještě daleko víc. Bonita uprchlíka, jenž se úředním aktem změní z běžence z válečného konfliktu v cizince dlouhodobě pracujícího v ČR, se zvyšuje dalšími požadavky státu. Takový člověk totiž nesmí pobírat žádné dávky, ani humanitární, je nahlášen ve svém bydlišti k trvalému pobytu, platí si zdravotní pojištění, na němž navíc nemá žádný dluh, děti žadatelů musí pravidelně chodit do školy atd.

Co s Ukrajinci, pane Babiši?

Nová nabídka státu, kterou pečlivě vymezuje aktuálně připravené vládní nařízení, je směřovaná výhradně na soběstačné a relativně ekonomicky i sociálně zajištěné Ukrajince. Dá se to říct i méně kulantně: chudí Ukrajinci nemají na získání zvláštního dlouhodobého pobytu prakticky žádnou šanci, protože přísné podmínky nemohou splnit. Legenda k nachystanému nařízení vlády si v této věci vystačí s větou, že „sociálně slabším držitelům dočasné ochrany, kteří nenaplní podmínky pro zvláštní dlouhodobý pobyt, zůstává zachována dočasná ochrana jako ochranný statut“. Konec bojů na frontě však pro ně samozřejmě znamená okamžitý konec ochrany a cestu domů či velmi složité získávání normálního dlouhodobého pobytu.

Za pozornost stojí, že důvodová zpráva k vládnímu opatření není ani v náznacích schopna odhadnout, kolik žádostí o zvláštní dlouhodobý pobyt od Ukrajinců očekává. Stát nemá přehled o příjmech uprchlíků a není ani s to odhadnout, kolik lidí přijde z podnikatelské a kolik ze zaměstnanecké sféry. V důvodové správě se pouze počítá s 15–20 procenty ekonomicky aktivních lidí, které stát bude v první vlně žádostí schopen obsloužit. Jenom při 150 tisících ministerstvem registrovaných pracovních smluv jde o 20 až 30 tisíc lidí z Ukrajiny, kteří by mohli o nové občanské zařazení během letošního dubna usilovat.

Stát se tedy na novou situaci, kterou dnes akcelerují rusko-americká jednání, připravuje poměrně důkladně. Jisté je, že „až to přijde“, nebude to stačit. A minimálně příští kabinet by už dnes měl mít připravenou strategii rozvoje pracovního trhu, jinak řečeno: jaké uplatnění Ukrajincům po konci války v Česku nabídnout. Musí jít o komplexní promyšlený plán, jenž kromě pracovních míst či bydlení musí počítat s dostatečnými vzdělávacími a školními kapacitami. Tak dopředu ale lídr opozice ANO, které po podzimních volbách nejspíš povládne, zatím nemyslí. Jisté je jen to, že migrace – i ta ukrajinská – se pro Andreje Babiše po vytvoření populistické frakce Patrioti pro Evropu stala vedle Green Dealu tématem číslo jedna a že se na tuto strunu bude silně brnkat dál. I lídr ANO tak překvapivě zintenzivňuje rétoriku kritizující údajně přemrštěnou starost státu o ukrajinské běžence, zejména ve srovnání k vlastním českým občanům. Babiš zvyšuje napětí mezi ukrajinskou menšinou a většinovou společnosti. Napětí, které však bude muset sám nejspíš už na podzim řešit. Stejně jako otázku, kdo bude pracovat na dnes zaplněných 150 tisících pracovních místech, až se část Ukrajinců vrátí obnovovat svou rozbitou zemi.