Nealko na vzestupu

Sedmadvacetiletý Artur Ország z Prahy je spoluzakladatelem běžeckého Rannø clubu, který pořádá v metropoli společné běhy. Těch se účastní většinou zástupci generace Z a mileniálové. Po sportovním výkonu si mohou jít ještě společně zatančit na hudbu DJ a místo alkoholu si dát elektrolyty na doplnění minerálů. „Mně nikdy moc pivo nechutnalo, ale ty nealko varianty jsou teď určitě super. Zvlášť když jsou v nich navíc třeba elektrolyty nebo nějaké vitaminy,” říká Ország.

Právě nastupující generace potenciálních konzumentů přidává vrásky českým pivovarům. Vnímají, že mladí chtějí mít jiný životní styl než jejich rodiče, a to se podepsalo i na celkové spotřebě v minulém roce. Loni se v Česku uvařilo necelých 20 milionů hektolitrů piva. To je skoro o milion hektolitrů méně než v roce 2024 a dokonce o 1,6 milionu hektolitrů méně než v roce 2019.

„Celoevropským trendem je obecně nižší konzumace piva. Mění se preference spotřebitelů, sílí důraz na zdravý životní styl i vědomé omezování konzumace alkoholu,” vysvětluje důvody poklesu výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko. Méně vody, ječmene a sladu přeměnila ve zlatavý mok i česká jednička. Plzeňský Prazdroj ale za nižší konzumací vidí i chladnější počasí minulý rok v létě. „Loni jsme v Česku prodali celkem 7,17 milionu hektolitrů piva, což je o dvě procenta méně než v předcházejícím roce,” říká obchodní ředitel Prazdroje Jan Krafka.

Nealko na vzestupu

Naopak stále sílí poptávka po nealko variantách. Ty jsou dlouhodobě jedinou rostoucí kategorií. Loni se jich uvařilo 1,68 milionu hektolitrů, tedy o čtyři procenta více než v roce 2024. Za posledních deset let se jejich tuzemská spotřeba zvýšila více než dvojnásobně. Roste jak kategorie klasického nealka, tak i ochucených variant. „Segment nealkoholických pivních mixů dlouhodobě roste a potvrzuje to i značka Cool, která meziročně zvýšila objem o 14 procent,“ líčí za Staropramen manažerka komunikace Alena Váchová.

Pivovar, který je dvojkou na českém trhu, také nabízí nealko provedení oblíbeného irského stoutu Guinness. I z Plzeňského Prazdroje, do jehož stáje patří piva jako Gambrinus, Radegast nebo Kozel, hlásí, že vnímají zvýšený zájem o nealko. Jen pro představu – ještě před 20 lety tvořilo nealko pivo jen procento prodejů Prazdroje v Česku. V současnosti to je už 11 procent a do několika let by měl celkový výstav tvořit čtvrtinu celé produkce největšího pivovaru. Do ovocné nealko varianty se letos přeměnil třeba i typicky ležákový Kozel.

Podle dat supermarketů jdou nejrychleji na odbyt právě ovocné nealko mixy. „Současně roste zájem i o klasické nealkoholické ležáky, jejichž kvalita se v posledních letech výrazně posunula. Stabilní oblibu si udržují rovněž radlery, a to jak nealkoholické, tak nízkoalkoholické,” tvrdí Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Dobývá i minipivovary

Ještě v roce 2013 tvořilo nealko jen čtyři procenta celkového výstavu pivovarů pro českého spotřebitele. Loni podíl přesáhl desetinu. Na každých deset piv určených pro český trh tedy připadá zhruba jedno nealkoholické pivo nebo pivní mix.

„Nemyslím si, že by nealko třeba do deseti let dorovnalo alko. Je tam ještě velký prostor pro růst, ale dojde pak k nějaké hladině nasycení. Pořád ty nealko varianty nejsou tak chuťově dobré jako klasické pivo,“ míní agrární ekonom Tomáš Maier z Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze. Podle něj za deset let budou nealko variace tvořit 15 až 20 procent celkového výstavu. Trend se pak prý zastaví podobně jako u počtu minipivovarů. „Teď už ten jejich nárůst ustal, byla to spíše módní vlna,“ dodává Maier.

Právě minipivovary také chtě nechtě musí hledět na aktuální trendy. Nejprve se přizpůsobily tomu, že klesá poptávka po pivech s vyššími stupni, a tedy i vyšším obsahem alkoholu. Na jejich místo se začaly více tlačit lehčí varianty s nižší stupňovitostí. „Trend nealko piv pak začal před několika lety, což pro nás bylo velké překvapení, protože výroba nealka je pro minipivovary celkem náročná záležitost. Podle průzkumu ale už 15 procent našich členů dělá nějakou nealko variantu,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich, který dodává, že rostou jak klasická pivní nealka, tak i ovocné mixy.

Taková výroba je pro menší výrobce náročná hlavně proto, že většina prodává pivo nefiltrované, nepasterované a s relativně krátkou trvanlivostí. „Jenže toto je u nealko piv poměrně náročné, protože my, když nezastavíme ten proces fermentace, tak nám ten alkohol vznikne. Takže pak potřebujeme speciální vybavení, a to nealko už musíme dělat v nějakém množství, aby se nám to vůbec vyplatilo,“ tvrdí Voldřich.

Přestalo mladým chutnat pivo?

Rovněž data supermarketů hovoří jasně. Mladí i v obchodech sahají méně po alkoholu. Ovšem ze všech kategorií takových nápojů chutná mladým nejméně právě pivo. Zejména generace Z pak méně vysedává v hospodě, a když už se schází, tak u aktivit, kde alkohol nehraje prim. „Mají sociální sítě, nechodí tolik na pivo, nedruží se, prostě nestudují po těch hospodách, jako jsme to dělávali my,“ popisuje generaci mileniálů a také dnešních dvacátníků Tomáš Maier z ČZÚ, který díky práci na univerzitě změnu životního stylu „študáků“ pozoruje z první ruky.

Sociolog Vojtěch Bednář si změnu chování vysvětluje tím, že obecně lidé napodobují to, co vidí u svých bližních nebo ve svém okolí. V případě generace Z je to ještě umocněno sociálními sítěmi. Řada influencerů na nich radí, jaké potraviny jíst, kolik hodin spát a také to, že alkohol jako takový nic dobrého nepřináší. „Ten největší vliv pak na ně mohou mít právě influenceři, které oni považují za svoje virtuální vzory,“ říká Bednář.

Průzkum společnosti STEM/MARK z letošního května ukazuje, že generace Z nemá slovo hospoda spojené hlavně s pivem, ale více jí záleží na kvalitní nabídce jídla a nealko nápojů. „Když už mladí pijí, sahají po inovacích, nealku, radlerech nebo pivních speciálech. Není to ale jen věc mladých – podíl konzumentů piva klesá napříč všemi věkovými kategoriemi, mladí pouze tento posun táhnou nejvýrazněji,“ konstatuje restauratér Luboš Kastner.

Klasický štamgast mizí

Spotřeba piva neklesá jen v Česku. Propad na historická minima evidují i na Slovensku nebo v Německu. Tam dokonce letos končí jeden z nejznámějších pivovarů Eichbaum v Mannheimu. Jeho brány se v září zavřou po téměř 350 letech. Vedle finančních problémů se firma nedokázala popasovat právě s měnícím se životním stylem Němců. „Lidé se stále více zaměřují na zdraví. Alkohol už není samozřejmou součástí každodenního života. Dobře je to vidět na růstu počtu posiloven a fitness center, která často přibývají rychleji než nové hospody. Ty naopak ubývají rychlým tempem zejména v regionech, menších městech a vesnicích,“ tvrdí hlavní ekonom Argos Capital Kryštof Míšek.

Klesající „on trade“, tedy prodej piv v podnicích, je trend, který pivovarníky čím dál více trápí. Zatímco v roce 2005 byl podíl prodaných zlatavých moků v hospodách a restauracích 53 procent, o dvacet let později to bylo už jen 28 procent. Naopak piva vypitá doma v roce 2025 tvořila 72 procent prodejů.

„Kvantitativní model – hodně piv, levná značka – u mladších ročníků mizí. Nahrazuje ho model kvality: míň kusů, ale lepší pivo nebo jídlo k tomu. Hospody, které na to zareagovaly zlepšením kuchyně a péčí o čep, si hosty udrží. Ty, co spoléhaly jen na výtoč, to pocítí nejvíc,” říká restauratér Kastner.

I svaz pivovarů a sladoven přiznává, že typický štamgast, který za večer dá deset „kousků“, je ohroženým druhem. Klasický host si nyní dá třeba tři piva, ale k nim chce sníst hlavně dobré jídlo. „Restaurace se musí více specializovat a stavět svůj podnikatelský model na kvalitní gastronomii a servisu. Roste tak důraz na kvalitu před kvantitou,“ myslí si ekonom Míšek. Na fenomén nejvíce dojíždí podniky na vesnicích a v menších městech. Změnu výrazně podpořila covidová pandemie, po níž se už štamgasti do hospod nevrátili v takovém počtu jako před ní.

Jak říkají zástupci velkých i malých pivovarů: lidé se nám během covidu-19 odstěhovali do garáží. To potvrzují už zmiňovaná data, která říkají, že skoro tři čtvrtiny piv se vypily v „domácnostech“. Průzkum Plzeňského Prazdroje zase hovoří o tom, že od roku 2019 do roku 2023 nepřežilo 15 procent vesnických hospod.

„Společenský život tím celkem trpí a ta změna je opravdu skoková,“ stěžuje si Michal Voldřich za minipivovary, kterých se trend dotýká nejvíc, protože 85 procent jejich produkce se prodává v hospodách či restauracích. Navíc zaměstnavatelé vytváří větší tlak na výkon, což lidem nedává prostor, aby vypili za večer zmiňovaných deset piv. „Musí makat a nemůžou si dovolit mít kocovinu. Možná i proto roste nealko. Navíc je společnost vůči alkoholu prudérnější. Liberalismus alkoholu v devadesátkách už je na pravdě boží,“ říká agrární ekonom Maier.

Růst DPH jako nůž do zad

Někteří podnikatelé v gastronomii zase nemohou odpustit vládě Petra Fialy zvýšení DPH u čepovaného piva z 10 procent na 21. Tehdejší kabinet se k tomu rozhodl v rámci takzvaného konsolidačního balíčku. Nárůst DPH začal platit od roku 2024.

Luboš Kastner tvrdí, že tehdejší ministr financí Zbyněk Stanjura vyhnal lidi z hospod, což vedlo k menšímu výběru daně: „Restauratéři to promítli do cen. V levnějších podnicích o pár korun, v centru Prahy klidně o osm až devět korun na půllitr. A přesně to urychlilo přesun spotřebitelů od čepovaného k balenému pivu z obchodu a zavírání vesnických hospod.“

I proto Český svaz pivovarů a sladoven tlačí na vládu pod taktovkou Andreje Babiše, aby výrazně snížila DPH u čepovaného piva, a navíc aby uznala jejich odvětví za strategický obor. Pivovarnický výrobní řetězec prý každoročně odvádí na daních 29 miliard korun a vytváří pracovní příležitosti pro více než 60 tisíc lidí.

„Zavřená hospoda nepřináší žádné daně do státního rozpočtu,“ podotýká výkonný ředitel svazu Slunečko. Kdyby svazu vláda naslouchala, nejednalo by se podle něj o podporu alkoholismu, ale o podporu ekonomiky. Pomoc gastro sektoru v programovém prohlášení vláda má. Slibuje sjednocení DPH na stravovací služby a již schválila osvobození dobrovolného spropitného zaměstnancům od odvodů na sociální a zdravotní pojištění a od daně z příjmů.

Plechovkový boom

Kvůli většímu počtu vypitých piv v domácnostech se jako obal více a více využívají plechovky. Jejich růst na celkovém podílu používaných obalů je v posledních letech výrazný. Zatímco v roce 2017 do nich pivovary stáčely jen devět procent celkového výstavu, v současnosti to je už 23 procent. Zákazník si podle pivovarníků zvykl na to, že národní nápoj je z plechovky stejně dobrý jako z lahve. Dalším benefitem je skladovatelnost a to, že za plechovku – alespoň zatím – není potřeba platit zálohu.

I z pohledu výrobců jsou plechovky výhrou. Pivovary nemusí řešit složitý svoz, vymývání a další složité úkony. Navíc plechovka váží jen 15 až 20 gramů, zatímco lahev 300 gramů, což v případě logistiky znamená mnohem větší zátěž pro kamion.

I přes raketový růst plechových obalů zůstává jedničkou právě klasická skleněná lahev. Do ní se stáčí 40 procent výstavu. Češi jsou zkrátka konzervativním národem, a proto se řada z nich stále drží tradičního obalu. Sudy pak tvoří 28 procent podílu. Dlouhodobě klesají PET lahve, které byly v minulosti poměrně populární. Ještě před deseti lety se do nich stáčelo 11 procent zlatavého moku, v současnosti je to šest procent. Třeba Prazdroj skončil s PETkami úplně v roce 2022 s tím, že obal je drahý, protože ho nejde používat opakovaně. Hlavní překážkou recyklace je vnitřní membrána, která ale v plastové lahvi musí být kvůli zachování kvality piva. Nejmenší podíl v obalech mají cisterny, a to tři procenta.

Autor je reportérem CNN Prima News