Nebezpečná polovičatost

Vláda Petra Fialy zatím ještě nepředělává systém zemědělských dotací, což by ubralo jisté státní podpory velkým firmám, jako je třeba Agrofert. Na takovou revoluci je potřeba víc rozmyslu, a tedy i času. Začíná se proto položkami menšími, bohužel však těmi sociálně a voličsky nejcitlivějšími.

Když před čtyřmi lety kabinet Andreje Babiše odsouhlasil rozsáhlé slevy na jízdné ve vlacích a autobusech pro důchodce a studenty, viděla to opozice jako přímo­čarý primitivní populismus. Vláda si za levné jízdenky kupuje hlasy penzis­tů, znělo tehdy z opozičních lavic. Dnes už je opozice u vlády a starý Babišův „vynález“ slev přesto přežije, i když v omezenější podobě, než v jaké byl schválen. Snížení jízdenkových slev, na něž si důchodci a stu­denti rychle zvykli, bude nepříjemné především pro dojíždějící studenty, kteří podle návrhu ministra dopravy zaplatí skoro dvojnásobek.

Z jedné strany přidávat pomoc, z druhé

strany ji kvůli snižování rozpočtového

schodku brát – to opravdu nedává

velký smysl.

Načasování této změny není z nejšťastnějších. Ekonomika se sice pomalu rozjíždí, ale tíží ji rostoucí ceny surovin a energií, což má přímé dopady na sociál­ní stabilitu země. Ministr práce a sociálních věcí, šéf lidovců Marian Jurečka, kvůli tomu připravuje rozsáhlý plán pomoci, který má nejslabší příjmové skupiny obyvatel dostat z nejhoršího a měl by jim umožnit v klidu pře­čkat letošní zimu. Ubírat z druhé strany sociální výhody na jízdném, jež se často do­tknou opět těch nejslabších vrstev, nedává teď moc smysl. Zejména když si uvědomíme, že z této nepopulární operace vláda do rozpočtu získá miliardu korun, tedy pouhou osmdesátinu toho, co si slíbila ušetřit. Z jedné strany přidávat pomoc, z druhé strany ji kvůli snižování rozpočtového schodku brát – to opravdu nedává velký smysl.

Vláda bude sociálně citlivá, bude šetřit na státu, ne na lidech, slíbil premiér Fiala, když ve sněmovně předkládal programové prohlášení vlády. Možná by si měl kabinet rychle vyjasnit, co přesně premiérovy sliby znamenají. A jakou míru populismu prakticky připustí. Je tu samozřejmě ještě jedna možnost, jak situaci řešit: místo malých škrtů, které snižují schodek po drobných, by bylo lepší plošné daňové řešení, jež v rozpočtu hýbne desítkami miliard. Do médií jen tak od stolu vystřelený návrh ministra Jurečky na zvýšení spotřební daně na cigarety či alkohol sice není ta nejpromyšlenější varianta, ale je to přece jen cesta správným směrem. Pro všechny by to bylo přehlednější a vláda by se vyhnula semi-populistické kritice, která dokáže do budoucna přímo brát volební hlasy: totiž že vláda znovu a zas neomylně bere těm, kteří nic nemají, a nutí je zase sedět doma. Proti návratu populismu pomůže jedině odvážná přímočará politika, nikoli řešení jen tak napůl.