Nebojme se fondů

Zhruba tři miliony Čechů investují část svých výdělků. S nynější rapidní inflací, ale také z důvodu letošního zrušení superhrubé mzdy tento počet citelně naroste. Díky snížení daně ze mzdy zůstává milionům Čechů v kapse více peněz, jimiž chtějí uchovat kupní sílu v čase poměrně rychlého inflačního znehodnocování měny a úspor – a tedy i bankovních vkladů. Jednou z nejvyhledávanějších cest jsou investiční fondy, za nejvhodnější způsob investování je považuje téměř milion Čechů.

Nepřekvapí tedy, že investice ve fondech v tuzemsku poměrně svižně narůstají. Ke konci letošního září spravovaly takzvané fondy kolektivního investování majetek v objemu takřka 675 miliard korun (viz infografika). Pro srovnání – ke konci září 2020 to bylo 559 miliard. Za dvanáct měsíců tedy objem investic v kolektivních fondech narostl o velice solidních 115 miliard. Nejde jen o důsledek toho, že se stále více lidí rozhoduje právě pro některý z investičních fondů, ale i toho, že vlivem růstu cen na trzích, třeba akciových, majetek spravovaný fondy už stávajícím investorům bobtná sám o sobě.

Od pětistovky měsíčně

Právě v akciích mají vedle dluhopisů Češi prostřednictvím kolektivních fondů nejvíce peněz. Kolektivní fondy jsou takové, v nichž lze investovat třeba už od pěti­stovky měsíčně. Protože v těchto fondech investuje zpravidla obrovský „kolektiv“ drobných investorů a „halíře dělají talíře“. Investovanou korunkou ke korunce a tisícikorunou k tisícikoruně se spravované investice fondů znatelně rozrůstají, k čemuž pak dále přispívá vzpomínané samotné vlastní zhodnocování vložených peněz.

Nemusíte tedy být multimilionářem, abyste s kolektivními fondy mohli začít. Největší investice – ke konci letošního září přes 274 miliard korun – jsou z tuzemských kolektivních fondů v těch, jimž se říká smíšené: kolektiv drobných investorů skrze ně vkládá peníze do akcií i dluhopisů. Smíšené fondy nejsou tedy vyhrazeny jedné konkrétní třídě aktiv, nýbrž sázejí na investice do jejich „mixu“.

Základní myšlenka „mixnutých fondů“ je taková, že v ekonomicky příznivém čase se vyplatí investovat spíše do akcií, vnímaných obecně jako rizikovější, zatímco když na trzích zavládne „blbá nálada“, je lepší uchýlit se spíše do dluho­pisů, třeba těch vydaných vládou některé z vyspělých ekonomik. Smíšené fondy tudíž umožňují přelévání vložených peněz mezi akciemi a dluhopisy podle toho, jaká nálada zrovna na trzích panuje. Vedle akcií či dluhopisů otevírají smíšené fondy cestu také k takzvaným nástrojům peněžního trhu. Což jsou ale v zásadě opět dluhopisy, zejména vysoce bezpečné, krátkodobé, označované někdy jako pokladniční poukázky.

Druhé největší peníze – ke konci září 178,5 miliardy korun – jsou z kolektivních fondů ve fondech ryze akciových, s více než 148 miliardami pak následují fondy ryze dluhopisové a s pouhými třemi miliardami ryzí fondy nástrojů peněžního trhu. Zvláštní „sortou“ jsou mezi kolektivními fondy takzvané strukturované nebo také garantované. Garantované proto, že příslib výnosu spojují s garancí navrácení investované částky, pokud investice jaksi „nedopadne“.

V těchto fondech bylo v Česku ke konci září zhruba 20 miliard korun.

Poslední velký okruh kolektivních fondů představují ty nemovitostní. Jejich prostřednictvím se může člověk svézt na vlně vývoje cen realit, aniž by jakoukoli nemovitost vlastnil. Místo něj ji má v majetku právě samotný fond. Drobný investor ale v rámci celého kolektivu investorů prostřednictvím třeba svého podílového listu vlastní odpovídající podíl – zpravidla zlomeček – nemovitostí ve fondu, což mu zejména umožňuje těžit z jejich cenového růstu, případně i z růstu nájmů, jsou-li dané reality pronajímány.

Kvalifikovaně jen s vyšší sumou

Kdo nechce investovat „kolektivně“, může investovat „kvalifikovaně“. České zákony vedle fondů kolektivního investování rozlišují fondy kvalifikovaných investorů. V nich už ale s investovanou pětistovkou měsíčně nepochodíte. Musíte se do takových fondů „kvalifikovat“. Což znamená, že musíte investovat alespoň milion korun a tyto peníze ve fondu či fondech držet. Pokud by se měl člověk zpeněžením investice dostat pod mi­lion korun držených prostředků, musí ji zpeněžit kompletně, tedy tak, že fakticky přestane být investorem daného fondu či fondů.

Milion nemusíte vložit nutně do jediného fondu – ani by to z hlediska diverzifikace nemuselo být rozumné –, ale do fondů jediného obhospodařovatele. Příslušné společnosti vždy na základě povolení České národní banky obhospodařovávají leckdy více fondů, což znamená, že spravují jejich majetek, investují na jejich účet a řídí rizika takového investování.

Nejde tedy nutně o to, že byste museli mít pro investování s kvalifikovaným fondem či fondy dostatečnou kvalifikaci ve smyslu vzdělání nebo úrovně finanční gramotnosti. Ačkoli nový investor podepisuje čestné prohlášení, že jeho znalosti jsou dostatečné, nebo někdy dokonce i skládá ověřovací test vědomostí, jeho skutečná investiční expertiza není určující kvalifikací. Ne. Tou se fakticky rozumí právě určitá minimální investovaná částka, která už ale pochopitelně není pro každého. Proto mají kvalifikované fondy punc určité exkluzivity. I tak však ke konci letošního září spravovaly investice za 241 miliard korun, tedy bezmála třetinový objem v porovnání s fondy kolektivními.

Kvalifikace ve smyslu dostatečné finanční a investiční gramotnosti je u kvalifikovaných fondů mnohem důležitější než u fondů kolektivních, ačkoli fakticky není nutnou podmínkou. Dostatečné investiční znalosti nejsou potřeba jen z důvodu vyšší vstupní částky, pročež je ve hře hned na startu více peněz, ale i proto, že fondy kvalifikovaných investorů investují do širší palety aktiv než fondy kolektivní, takže je vhodné mít obstojné povědomí o celém „investičním terénu“.

Prostřednictvím kvalifikovaných fondů lze totiž spekulovat třeba s termínovými kontrakty na ropu či jiné suroviny nebo „si hrát“ s měnovými kurzy, ale lze také skrze ně vložit peníze do umění, archivního vína, veteránů nebo nesplácených pohledávek, což už ale vesměs není investování pro úplného laika.

Investování skrze fondy – ať už kolektivní, nebo pro kvalifikované investory – je v dnešní době zkrátka jedním z nejrozumnějších způsobů, jak zhodnotit majetek či jak jej alespoň uchránit před inflací. Fondové investování často nabízejí největší tuzemské banky nebo mezinárodní renomované finanční společnosti.

Dnešní investiční fondy v žádném případě nejsou svým rázem čímkoli, co by se byť jen blížilo privatizačním fondům 90. let. Přesto spoustě pamětníků oživuje už samotné slovo „fond“ vzpomínku na zpronevěry, tunelování a krádeže majetku rané existence obnovené tržní ekonomiky v českých zemích. Není třeba se tolik bát. Naopak, větším nerozumem je dnes držet příliš moc peněz jen tak na účtu.