Nejdražší je chyba, kterou management neřeší

Většina těchto případů totiž není důsledkem špatného rozhodnutí, ale dlouhodobého selhání řízení, kontroly a odpovědnosti managementu a podceňování fair play v podnikání: „compliance“ a „good governance“. Odpovědnost vedení nekončí podpisem smlouvy či schválením strategie. Manažeři odpovídají nejen za to, co udělali, ale i za to, co neudělali.

Právě odpovědnost za nekonání je jedním z nejpřehlíženějších rizik. Mediální kauzy často ukazují, že varovné signály existovaly dávno předtím, než se tyto kauzy dostaly na titulní strany. Rizika přitom nejsou jen na straně státních podniků nebo nemocnic a netýkají se jen společností, pro které je veřejná sféra důležitým zákazníkem, ale i těch, které s ní nepracují. Odpovědnost neleží na právním nebo compliance oddělení, ale na vedení společnosti. Z právního pohledu je situace o to citlivější, že se prolíná občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost a nesení důkazního břemene.

V civilní rovině musí management prokazovat, že jednal s péčí řádného hospodáře, tedy informovaně, loajálně a v zájmu společnosti. V trestním řízení dokazování primárně leží na orgánech činných v trestním řízení. V obou případech je ale bez dokumentace, zápisů a podkladů obrana managementu a firmy extrémně slabá, tedy bez kvalitních a fungujících governance a compliance procesů a dokumentace o rozhodování prakticky nemožná.

V trestní rovině může selhání řízení vést nejen k osobní odpovědnosti jednotlivců, ale i k trestní odpovědnosti celé právnické osoby. Řešení spočívá ve změně přístupu, tedy mít nastavené jasné procesy rozhodování, funkční kontrolní mechanismy a kulturu, která podporuje otevřenou diskusi i zodpovězení nepohodlných otázek. Přitom tato změna trvá měsíce až roky a často na jejím začátku stojí výměna managementu.

Zápisy z jednání, podkladové materiály či stanoviska expertů jsou nástrojem ochrany jak organizace, tak manažerů. Jasně nastavené rozhodovací procesy, zdokumentovaná pravidla a mantinely pro zaměstnance i obchodní partnery a funkční kontrolní mechanismy jsou ekonomickou pojistkou, která chrání hodnotu firmy i osobní odpovědnost členů vedení a jejíž dostatečnost se ukáže, když „už se to stalo“. Zametání problémů pod koberec bývá nejrychlejším způsobem, jak z interní chyby vytvořit mediální kauzu.

Dostatečná připravenost, rychlé prověření podstaty incidentu, neunáhlená a promyšlená komunikace, přijetí nápravných opatření a transparentní přístup jsou pak základním předpokladem pro zvládnutí krize.

Pokud zaměstnanci vidí, že nekalé jednání je tolerováno, vysílá to do organizace signál, že pravidla jsou flexibilní a podvody „normou“. Tehdy přichází ke slovu nejen právní, ale i politická odpovědnost – odvolání z postu akcionáři nebo mateřskou společností. Mediální kauzy proto nejsou jen příběhem o selhání jednotlivců, ale i zrcadlem, jak management řídí rizika a jak vážně bere reputaci vlastní i firmy. A v tom se liší organizace, které takovou krizi ustojí nejen v médiích, od těch, které se nechají semlít i s ekonomickými následky. Compliance mechanismy a dobré řízení je potřeba vnímat jako součást kultury a ochrany firmy. V době, kdy se odpovědnost managementu posuzuje přísněji než dřív, platí jednoduché pravidlo: mlčení a vyčkávání nejsou neutrální volbou, ale aktivním a často největším rizikem.

Autorka je advokátka a partnerka Deloitte Legal