
Největší omyl vlády
Těžko zastírat, že to byl šok, když se pražské Václavské náměstí první zářijovou sobotu zaplnilo 70 tisíci lidmi, kteří žádali demisi vlády, protože se neumí postarat o nižší ceny potravin a energií.
Všichni věděli, že nespokojenost ve společnosti roste, ale takovou sílu nikdo nečekal. Byla tak velká, že si jí všimla i zahraniční média. A německý deník FAZ, jenž demonstraci v Praze považuje za velké riziko, jí věnoval komentář, protože když se v Česku chodí tak masově do ulic, už se něco musí opravdu dít.
Premiér Petr Fiala odbyl celou věc tím, že pořadatelé a řečníci jsou známé proruské firmy, tudíž nelze jejich hlas vyslyšet. Vše je součástí dlouhodobé strategie ruské moci, která chce v Evropské unii vyvolávat chaos, což se jí hodí při otevřené energetické válce, kterou nyní Putin rozpoutal. V tom má Fiala jistě pravdu, vždyť podobně prorusky se demonstrovalo ve stejné době i v Lipsku. Jenže tam přišly do ulic jen dva tisíce lidí, převážně známých obličejů z extrémní pravice a levice. Praha byla v této věci dost výjimečná, nelze nad tím tedy bohorovně mávnout rukou a říct, že je to proputinovská pátá kolona.

Nejistota, nespokojenost, rozčilení v české společnosti rostou i ve vrstvách, které současnou garnituru volily a od počátku podporovaly. Nikdo nechce mít znehodnocené úspory a platit za energie pětkrát více. Příznivcům současné vlády, jež dostala podporu, aby porazila Andreje Babiše a odstavila ho od moci, nejvíce paradoxně vadí to, co vadilo i dříve. Malá schopnost srozumitelně komunikovat s těmi, kterým vláda vládne. Dnešní krize opět není primárně krizí energetickou, nýbrž komunikační a rozhodovací. Kabinet neumí efektivně včas rozhodovat a neumí svá rozhodnutí dobře vysvětlovat občanům.
Možná to vše vychází i ze základní strategické chyby, již si současný premiér přenesl z předvolební bitvy. V ní tvrdil, že neusiluje o hlasy voličů ANO, protože ty stejně nezíská. Nechtěl, pravil tehdy v rozhovoru pro týdeník Euro, získávat hlasy jinak přesvědčených, to by byla marná práce. Podobně to vypadá i dnes. Fiala – a tato nemoc postihla i řadu ministrů – jako by mluvil jen ke svým přesvědčeným, kde se porozumění a politická empatie jaksi předpokládá a z přesvědčení lze leccos odpustit.
To je asi největší politický omyl této vlády. Spoléhání na to, že protibabišovský tmel vydrží nejen vládnoucí koalici, ale i té části společnosti, která ji volila a jež jí znovu dá legitimitu vládnout. Ne, to už dávno není pravda. Petr Fiala je navíc premiérem České republiky, tedy všech občanů, i těch, již hlasitě nadávají a mají strach z budoucnosti. Strach, který využívají nejen proputinovští šašci na tribuně na Václaváku, ale skoro všichni na politické scéně.
Dokud se politici (alespoň po volbách) nebudou snažit přesvědčovat svými plány všechny občany, nemůže se v české politice nic změnit. Není to výzva k populismu, nýbrž k otevřené politické komunikaci. V ní se dá klidně občanům říct, že na něco nebude, někde se musíme všichni uskromnit, ale musí se jim to říkat přesvědčivě, jasně a sebevědomě. O to menší budou potom šoky z protestních davů v ulicích.


