Nerostné české bohatství

Ať se nám to líbí nebo ne, elektromobilita je unijními špičkami tlačena tak silným způsobem, že už asi ne­existuje žádná síla, která by zastavila rozjetou transformaci autoprůmyslu.

Ponechme stranou smutný fakt, že si tímto netržním rozhodnutím celá Evropa podvazuje dosud velmi dobře šlapající a ekonomicky klíčový sektor, a podívejme se na surovinovou stránku elektro­mobility. Tento ekologičtější pohon aut totiž neznamená jen dramatický nárůst spotřeby elektřiny (v energeticky značně nestabilní době), ale také násobný nárůst poptávky po některých kovech. Průměr­ná baterie elektroauta jich potřebuje téměř dva metráky. Z dat Evropské federace pro dopravu a životní prostředí (tato bruselská neziskovka je také známá jako Transport & Environment) vyplývá, že průměrná baterie elektromobilu s kapacitou 60 kilowatthodin obsahuje 185 kilo­gramů nerostných surovin (bez obalu, separátoru a elektrolytu).

Překvapivě nejméně je tam železa: pět kilogramů. Naopak největší podíl, více než čtvrtinový, má grafit, kterého je v baterii průměrného elektromobilu 52 kilogramů. Následuje 35 kilogramů hliníku, 29 niklu. Vedle mědi a oceli také každá autobaterie spotřebuje deset kilogramů manganu, osm kilogramů kobaltu a šest kilogramů lithia. Zmíněné statistiky se týkají lithium-iontových baterií, které v poslední době vládnou elektromobilům, ale i levnější (a s menší kapacitou) lithium-železofosfátové baterie obsahují stovky kilogramů drahých kovů. Sice se obejdou bez niklu, ale zase mají větší potřebu uhličitanu lithného, tedy jinou formou lithia. Ne náhodou vystoupala jeho cena v posledních letech do násobků.

A nikoli náhodou se o české lithium, jehož největší zdroj leží poblíž Cínovce v Krušných horách, strhla v roce 2017 velká řežba mezi ANO a ČSSD. Ačkoli za sebou politici měli čtyři roky společného vládnutí, Andrej Babiš se nerozpakoval obvinit sociální demokraty, že chtějí „novodobé české zlato“ ukrást za pomoci zahraničních investorů. Hodnotná ložiska (hovoří se o zhruba 2,5 bilionu korun) nakonec skončila v majetku firmy, kde drží většinový podíl ČEZ. A právě rozhodnutí národního energetického gigantu – zda na Cínovci těžit, nebo ne – bude klíčové pro další potenciální investory lithiové těžby v Česku, mezi které patří třeba společnost RSJ.

Rudná horečka se netýká jen Krušno­hoří, ale také Polabí. Ve Chvaleticích, zhruba na půli cesty mezi Kolínem a Pardubicemi, se ukrývá jediné ložisko manganu v celé Evropské unii. V haldách poblíž velké elektrárny leží mangan za téměř 300 miliard korun. Samozřejmě, těžba a chemická úprava suroviny jsou nákladné, ale i tak počítají kanadští investoři se zhruba 30miliardovým ziskem. V redakci Eura si uvědomujeme, že lithium, mangan a další nerostné suroviny nejsou až tak sexy jako řada čtenářsky bližších témat, ale z hlediska budoucnosti Česka je nerostné bohatství skutečným potenciálním zlatým dolem. Proto jsme se na téma podívali podrobně.

Přeji vám inspirativní čtení a pohodový máj.