Novodobí veksláci

Když během svých cest po Česku, ale i po Evropě narazím na nemovitost s cedulí „Na prodej“, hledám na internetu detailnější informace k nabízeným bytům, domům, pozemkům či rekreačním objektům. A poslední dobou mám čím dál intenzivnější pocit, že realitní makléři v Česku se museli zbláznit. Nikoli majitelé, kteří dané nemovitosti nabízejí, ale „realiťáci“, kteří nemají problém svým klien­tům s vizí vyšší provize nabulíkovat cokoli.

Ceny nemovitostí jsou urvané z řetězu v celé zemi, nejen v metropoli. Rád bych se s vámi podělil o jednu z největších realit­ních bizarností současnosti, na niž jsem nedávno narazil v Rakovníku. Místní realit­ka prodává penzion sídlící nedaleko centrál­ního náměstí. Již při první, základní informaci musí případný zájemce zbystřit: 44 milionů korun, 18 pokojů, 35 lůžek. Při této příležitosti vzpomenu slova kamaráda, který provozuje penzion v Jizerských horách: „Dát spoustu milionů za to, aby sis koupil práci a byl napořád uvázaný k penzionu či hospodě? To fakt nechceš.“

Při přetlaku peněz na trhu, kombinovaného s nedostatkem nemovitostí se najde dost investorů, kteří i za současných šílených podmínek reality kupují.

Pojďme ale zpět do Rakovníka. Stačí pár kliků a případný zájemce zjistí, že spíš než o penzion jde o ubytovnu, kde se víc než na komfort dbá na nákladovou racionalitu. Nemám nic proti ubytovnám, občas v nich sám přespím. A rakovnický penzion za 350 korun na noc za dvoulůžkový pokoj je férová nabídka. Snídani si koupím v bufetu na náměstí. A kdybychom jeli s kamarády na cyklovýlet, čtyřlůžák za 550 korun je vyloženě atraktivní cena za ubytování v teple.

Nicméně pohled potenciálního investora je úplně jinde: jak dlouho by musel člověk, jenž zainvestuje takový balík peněz, pronajímat 18 pokojů po stokorunových cenách, aby se mu aspoň vrátila ona 44milionová investice? Velmi hrubým výpočtem to vychází na 15 až 18 let. A to při plné obsazenosti. Už vůbec nemluvím o dani z převodu i dani z nemovitosti, o nákladech na topení, na údržbu, na personál. A nepočítám ani korunu zisku.

Samozřejmě celé to je totální blbost. Ale chyba není na straně prodávajícího – každý chce prodávat za maximum a nakupovat co nejvýhodněji –, zásadní problém je v práci realitního makléře. Ten má být v pozici profíka, racionálního rádce, jenž zhodnotí situaci a nadsadí cenu o pár procent či desítek procent. Rozhodně ne mnohonásobně.

Bohužel takových realitních „vykuků“ je na trhu čím dál víc. Jsou to novodobí veksláci, kteří kšeftují s touhou lidí vlastnit kus svého bytu, domu, pozemku. Slibují prodávajícím stále víc a ti na to, logicky, slyší. Při přetlaku peněz na trhu, kombinovaného s nedostatkem nemovitostí se najde dost investorů, kteří i za těchto podmínek kupují. Trh si to časem vyřeší, ale mrzí mě, že finanční spirála, kterou realitní veksláci svým jednáním roztáčejí, může řadu rodin stát jejich pracně splácené obydlí.