Orbánova superbanka

Ulicemi Budapešti vanul chladný dubnový vítr, když na pódium stoupal neliberální vůdce Maďarska, aby pronesl vítěznou povolební řeč. Viktoru Orbánovi se počtvrté v řadě podařilo s přehledem ovládnout maďarské parlamentní volby. Když se obracel k menšímu davu svých věrných příznivců na náměstí nedaleko od Velryby, moderní budovy nákupního centra na břehu Dunaje, byl radostí bez sebe.

„Zdá se, že jsme celkem ve formě,“ řekl a vysloužil si smích a potlesk svých posluchačů. „Naše vítězství je tak velké, že byste ho viděli i z Měsíce.“

Ve stejný okamžik spadl kámen ze srdce skupině bankéřů napojených na elitní okruh premiérových spojenců. Orbán, který je dnes nejdéle působícím šéfem vlády v Evropě, už několik let podporuje jejich snahu o sloučení tří největších maďarských bank pod jednu střechu. Doufá, že nově vzniklá instituce bude sloužit nejen zákazníkům, ale i jeho politickým cílům. Jeho vítězství znamená, že se projekt Bankholding konečně uskuteční.

Ostatně k tomu vše už nějakou dobu směřovalo. Ještě ten večer se spustila první fáze slučovacího procesu a v den voleb mělo dojít k fúzi několika systémů prvních dvou institucí, Budapest Bank a MKB Bank. Třetí partnerská banka, Takarékbank, by se měla připojit v příštím roce.

Vše šlo snadno a systémy začaly hladce fungovat. A Orbán si zajistil mandát minimálně na příští čtyři roky, což by mělo stačit k tomu, aby projekt takzvané „superbanky“ dostatečně dozrál. Projekt Magyar Bankholding se tak dostal na nejlepší cestu k realizaci a Orbán se mohl začít těšit, že si pro svůj politický projekt zajistí i dostatečně stabilní finanční zázemí.

Když se v roce 2010 stal premiérem, oznámil, že v Maďarsku se svou stranou Fidesz zavede takzvaný „systém národní spolupráce“ (Nemzeti Együttműködés Nyilatkozata, tedy NER). Jeho cílem je dosáhnout toho, aby každý člen společnosti přispíval k dosažení společných cílů pro blaho národa. V praxi se však NER stal spíš záminkou pro vytvoření sítě státních institucí a vybraných soukromých firem, jež povětšinou řídí Orbánovi přátelé a spojenci a které si podle lidskoprávních organizací vzájemně přihrávají zakázky tak, aby mohly dotovat Orbánův neliberální režim.

Evropská unie Orbána opakovaně obvinila ze zneužívání evropských dotací a výběrových řízení ve prospěch těchto společností, aby si zajistil jejich loajalitu a upevnil svou moc. Maďarská vláda taková nařčení odmítá, ale zároveň zoufale postrádá finance, protože jí kvůli porušování zásad právního státu a podezření z korupce EU odmítá vyplatit celkem 7,2 miliardy eur z mimořádného postpandemického fondu obnovy.

Velká soukromá banka, jakou by se Magyar Bankholding stala, by maďarské ekonomice mohla poskytnout potřebnou finanční injekci. Vláda proto tvrdí, že cílem fúze je vytvořit banku se „strategickým významem“, aby se zvýšila bezpečnost a efektivita maďarského bankovnictví.

„Vedle přímých zisků a možnosti financovat spřízněné firmy jde Orbánovi a jeho vládě primárně o vliv,“ tvrdí jeden vedoucí pracovník banky, který si přál zůstat v anonymitě. „Chtějí tak velkou banku, protože pomůže firmám, ale také upevní jejich moc,“ souhlasí další vysoce postavený člověk z finančního sektoru. „Taková banka by jim poskytla dost peněz pro dotažení systému NER.“

Během tří funkčních období od roku 2010 se Orbánovi podařilo vybudovat v podstatě nezničitelný politický systém, který mu zaručuje popularitu u voličů. Teď se proto může zaměřit na další cíl, po němž podle bankéřů a dalších expertů už nějakou dobu touží: zajistit si v Maďarsku finanční a ideologickou nadvládu, která přetrvá, ať už bude oficiálně u moci kdokoli.

Podle lidí obeznámených s Orbáno­vými záměry mu Bankholding umožní si okolo sebe shromáždit elitu, která bude mít v Maďarsku ekonomickou i společenskou převahu. Navíc by tak mohl dostát svým nacionalistickým ideálům a ze země vytlačit nebo alespoň oslabit rivaly ze zahraničí a případně by mohl prostřednictvím banky finančně podpořit další spřízněné autokraty v cizině. Jedna ze sloučených institucí půjčila peníze francouzské ultrapravicové političce Marine Le Penové.

Na opakované žádosti o vyjádření odmítli zástupci Bankholding reagovat, ale maďarská vláda veškeré spekulace o tom, že má nová banka sloužit Orbánovým politickým cílům, kategoricky odmítá. Stát bude v bance vlastnit pouze podíl 30,35 procenta, a Orbán proto argumentuje, že na „každodenní chod instituce nemá a nebude moct mít žádný politický vliv“. Tvrdí, že instituce bude „podléhat stejně přísné legislativě a provozním standardům jako jakákoli jiná maďarská banka“.

Právě v tom ale spočívá největší riziko. Podle desítky odborníků z maďarského finančního sektoru, na které se redakce Financial Times v této souvislosti obrátila, je nejslabší stránkou projektu to, že valná většina úvěrů slučovaných bank už teď pochází od osob napojených na Orbánův režim. Pokud Orbán padne, řada těchto společností by mohla přijít o výnosné státní zakázky, čímž by mohly přestat zvládat půjčky splácet a bance by tak hrozil krach.

Nic z toho zároveň nutně neznamená, že založení superbanky v Maďarsku je ryze špatný nápad. Lidé, kteří se v situaci dobře vyznají a kteří s redakcí vzhledem k citlivosti tématu většinou hovořili pouze pod zárukou anonymity, tvrdí, že velká finanční instituce se širší nabídkou půjček by maďarské ekonomice jen prospěla – tedy pouze za předpokladu, že by nepodléhala politickému vlivu a dokázala by se vymanit z přílišné závislosti na firmách napojených na Orbána.

Takový scénář se ale aktuálně nejeví moc pravděpodobně. V bance má vedle státu asi 40procentní podíl Orbánův nejbližší spojenec a přítel z dětství Lőrinc Mészáros, dalším významným vlastníkem je investiční skupina navázaná na syna guvernéra maďarské centrální banky Györgyho Matolcsyho, jenž je rovněž Orbánovým blízkým přítelem.

Jak uvedl jeden z dotázaných – dokud se toto nezmění, Magyar Bankholding, jmění jejíž vlastníků za rok 2020 se v součtu rovná přibližně šestině HDP celého Maďarska, „se stane největším rizikem pro celou maďarskou ekonomiku“.

Jak se buduje superbanka

Orbán už dlouho ví, že pokud chce, aby jeho režim vydržel, politickou moc musí podpořit ekonomickým vlivem. To je ponaučení, jež si s sebou nese z roku 2002, kdy se mu nepodařilo obhájit premiérský post navzdory tomu, že ekonomicky zemi nevedl vůbec špatně. Když se do předsednického křesla v roce 2010 vrátil, rozhodl se, že si hospodářství ohlídá důsledněji.

Bankovní systém tehdy objektivně potřeboval reformu. Vůdčí roli v roztříštěném bankovnictví hrála domácí OTP Bank s více než 20procentním podílem na trhu. Pobočky zahraničních bank obsluhovaly každá asi deset procent trhu a jen hrstka institucí poskytovala mikropůjčky.

Většina z nich negenerovala žádné zázračné zisky, ale zahraniční mateřské společnosti si pobočky v Maďarsku i tak dál držely. „Banky v Maďarsku zůstávaly navzdory různým krizím a pomalému růstu,“ uvedl bankéř s desítkami let zkušeností v oboru. „Pak ale přišel Orbán.“

Ve svém politickém programu z roku 2010 mluvil o maďarských bankách jako o obětních beráncích a sliboval, že zakročí proti zahraničním institucím, které podle něj nabízely předražené služby.

„Aktuální systém se tváří jako otevřený volné soutěži, ale přitom je nastaven tak, aby konkurenci převálcoval,“ psalo se v dokumentu. „Stát musí proti takovým věcem zakročit. Takové kartelové systémy musíme potlačit, a to i za cenu, že na trh pomůžeme novým konkurentům.“

Obří díru v daňových příjmech státního rozpočtu Orbán zalátal uvalením mimořádně vysokých daní na velké firmy: převážně pobočky cizích korporací, včetně bank. Když se mu podařilo zabránit insolvenci, přísné kontrole postupně podrobil celý bankovní sektor. Zakročil především proti úvěrům v cizích měnách, na bankovní transakce uvalil další daně a vlastnictví řady bank dokázal převést do ověřených rukou svých důvěrníků z Maďarska.

„Vytyčili jsme si cíl vytvořit nový ekonomický systém,“ uvedl Orbán na jedné byznysové konferenci v létě 2012, kdy už bylo zřejmé, že jeho cílem je odklonit Maďarsko od západního modelu sociálně-tržního hospodářství. „Cílem tohoto systému je mimo jiné i to, aby bylo padesát procent maďarského bankovního sektoru v domácích rukou.“

A dlouze neotálel. Jen o několik měsíců později, ještě v roce 2012, stát odkoupil významný podíl v Takarékbank, síti pojišťoven a bank, již do té doby vlastnila německá DZ Bank. Následujícího roku vláda svůj podíl navýšila a stala se tak většinovým akcionářem. V roce 2014 se do státních rukou dostala MKB Bank, do té doby vlastněná německou BayernLB. Rok nato General Electric maďarské vládě prodala celý svůj podíl v Budapest Bank.

V roce 2016 vláda opětovně privatizovala MKB Bank a do dvanácti měsíců v ní většinový podíl odkoupil jeden z Orbánových nejbližších přátel. Lőrinc Mészáros vyrostl ve stejné vesnici jako maďarský premiér a začínal jako instalatér. Dnes se řadí mezi nejbohatší muže Maďarska, především proto, že jeho firmy vysoutěžily nespočet státních zakázek. Když byl tázán, komu vděčí za svůj raketový vzestup, vesele přiznal: „Bohu, štěstí a Viktoru Orbánovi.“

Mészáros, který se odmítl k tématu vyjádřit, získal velké podíly nejen v MKB, ale v roce 2019 mu do klína spadla i velká část Takarékbank. Důležité stavební kameny plánované superbanky tak byly v dobrých rukou a naplnění Orbánova plánu o dokončení systému NER tedy nic nebránilo.

„Pro dotažení systému NER byly změny ve vlastnických strukturách bankovnictví důležité hned z několika důvodů,“ vysvětlil Jószef Martin, ředitel maďarské pobočky Transparency International. „Potřebovali se zbavit kapitálu ze zahraničí a vlastnictví převést do rukou vládě oddaných podnikatelů, v nejlepším případě přímo Mészárosovi.“ Vše bylo připraveno a v prosinci 2020 – ještě před realizací plánované fúze – Magyar Bankholding zahájila svou činnost.

Tři sloučené subjekty mají velmi odlišný profil. Zatímco síla MKB historicky spočívala v poskytování firemních úvěrů a soukromém bankovnictví, Budapest Bank se prosadila jako moderní, univerzální banka s portfoliem služeb maloobchodního bankovnictví, firemních úvěrů a investičních produktů.

Naproti tomu Takarékbank fungovala jako směsice moderní banky a sítě starých spořitelních družstev, která se udržela zejména na venkově ještě z dob komunismu. Pro výpočty půjček si zde zaměstnanci ještě donedávna vystačili s tužkou a papírem a veškeré údaje o úvěrech zaznamenávali do čtverečkovaných sešitů. K integraci Takarékbank se přistoupí později, pravděpodobně v příštím roce.

Financování impéria

Fúze ještě není finalizována, ale úvěrové portfolio Bankholding už teď podle lidí obeznámených s jejím fungováním překypuje půjčkami Orbánových spojenců, přátel a členů rodiny zapojených do systému NER.

Přesné procento půjček sjednaných v prospěch NER není sice přesně známo, ale u některých projektů je tato informace veřejná. Loni v srpnu odkoupila energetická společnost Opus Energy – pobočka Mészárosova holdingu Opus Global – skupinu Titász specializující se na maloobchodní prodej elektřiny na východě Maďarska. Podle veřejně dostupných burzovních údajů společnost akvizici zafinancovala úvěrem na 130 milionů eur, který si sjednala u dvou členů nové superbanky, MKB Bank a Takarékbank.

Dalším příkladem je realitní developer BDPST, kterého řídí Orbánův zeť István Tiborcz. Ten si podle údajů z katastru nemovitostí loni v červenci od Takarékbank vypůjčil celkem 100 mi­lionů eur na výstavbu luxusního hotelu Dorothea v centru Budapešti.

Z katastru nemovitostí dále vyčteme, že další pobočka BDPST od Budapest Bank loni v září obdržela asi 14 milionů eur, které investovala do koupě přepychového hotelu Iberostar Grand, jenž se nachází rovněž v centru hlavního města naproti sídlu maďarské centrální banky.

Jen tyto tři půjčky v součtu znamenají, že celkový objem peněz poskytnutých Magyar Bankholding subjektům ze sítě NER se šplhá na téměř čtvrt miliardy eur – více než jedno procento veškerých jejích aktiv. Jak tvrdí lidé s přímým vhledem do situace, slučované banky zafinancovaly ještě řadu dalších velkých projektů vládního systému NER.

Podle mluvčího Maďarské národní banky (MNB), centrální banky zastávající roli hlavního regulátora trhu, nepředstavuje Magyar Bankholding žádná další podstatná rizika nebo důvody k obezřetnosti nad rámec běžných rizik takové instituce. „Jsme toho názoru, že fúze a plná integrace všech tří institucí posílí možnost případná rizika lépe regulovat.“

Politický vliv Bankholding přesahuje hranice Maďarska. V březnu, kdy už byla fúze na spadnutí, se z veřejných bankovních údajů ukázalo, že MKB Bank půjčila přes deset milionů eur nacionalistické kandidátce na prezidentku Francie Marine Le Penové.

Orbán patří mezi její politické spojence a v posledních letech se s ní opakovaně setkal. Na jednom z jejích předvolebních mítinků se dokonce objevil v předtočené zdravici. Le Penové se nedařilo na kampaň sehnat dostatečné prostředky, zejména kvůli neochotě řady francouzských bank poskytnout peníze krajně pravicové straně. Na pomoc jí proto přispěchala maďarská superbanka.

Tímto krokem Orbán v podstatě testoval loajalitu nové instituce. Podle dvou osob obeznámených se situací musel půjčku Le Penové nařídit přímo premiér, protože k takovému kroku v tak politicky citlivém kontextu se nemělo vedení banky ani sám Mészáros. Orbán si ale dokázal prosadit svou a Bankholding do Paříže vyslala jednoho z úředníků, který měl příslušné dokumenty podepsat přímo s Le Penovou. Testem tak banka prošla. Le Penová se i přes opakované žádosti zdržela komentáře.

Když se redakce Financial Times tázala maďarské centrální banky, zda půjčku francouzské extremistce nějak prověří, zástupci banky uvedli, že taková kontrola nespadá pod jejich pravomoc.

„Podle unijní legislativy nejsou tržní regulátoři oprávněni monitorovat či schvalovat udělování půjček jednotlivcům. MNB o takové transakce nebyla informována, a tudíž se jí nezabývá,“ uvedl mluvčí a dodal, že pokud za úvěr poskytne politická strana patřičné jištění a záruky, je stejně vhodným zákazníkem jako kdokoli jiný.

Existují však důkazy, že v souvislosti s novou superbankou se centrální banka ocitá ve střetu zájmů. Podle interních dokumentů vlastní 23 procent akcií Bankholding dvě společnosti, Blue Robin Investments a Magyar Takarék Holding. Obě z nich patří podílovým fondům, které řídí István Száraz, obchodní partner a blízký přítel Ádáma Matolcsyho, syna guvernéra centrální banky.

Mluvčí centrální banky k tomu v prohlášení uvedl: „Maďarská národní banka kategoricky odmítá, že by guvernéra banky nebo člena jeho rodiny s Magyar Bankholding spojovaly jakékoli vlastnické vztahy. Veškeré odlišné informace jsou záměrně šířené nepravdy a fámy, které mohou čtenáře pouze uvést v omyl.“

Systémové riziko

Celý bankovní sektor s napětím sledoval, jak se v dubnových volbách projeví, do jaké míry je superbanka napojená na vládní síť NER. I když fúze nebyla ještě kompletně dokončena, právně už Bankholding existuje a vzhledem ke svému podílu na trhu a velikosti aktiv ve výši 21,4 miliardy eur – druhé nejvyšší v Maďarsku – je příliš velká na to, aby se od projektu opustilo. Kdyby vyhrála opozice, mohla by Orbánovy spojence připravit o lukrativní státní zakázky, čímž by jim znemožnila půjčky splácet.

Orbán ale funkci pohodlně obhájil a proces fúze nerušeně pokračuje. „Aktuálně je proces už nezvratný. Ale to, jak k fúzi došlo – že se stát stal kanálem pro zprostředkování bankovních aktiv –, nemá v západním světě obdoby,“ tvrdí Martin z Transparency International. „Banka sehraje ústřední roli v ‚orbánomice‘ a stane se z ní primární zdroj kapitálu pro Orbánův systém.“

Oficiálně se k Bankholdingu nechtěl vyjádřit nikdo z maďarského bankovního sektoru ze strachu, že by si proti sobě poštval premiéra. Řada lidí ale mimo záznam přiznala, že je zneklidňuje systémové riziko, které projekt pro celý sektor představuje. Půjčky na vládu napojených lidí budou podle jednoho zkušeného bankéře pravděpodobně pokračovat, čímž se instituce dostane do situace, v níž budou Orbánovi stejně zavázáni její věřitelé i majitelé. K tomu dodal: „Svět se ale mění a jejich společnosti mohou zbankrotovat.“

Jiní situaci nevidí tak černě a tvrdí, že banka zvládne systému NER pumpovat peníze bez větších potíží. „Pokud budou mít dost času, tak čtyři až pět let, mohou to zvládnout a začnou vydělávat i bez vládní podpory,“ uvedl jeden z dotázaných.

Někteří zase mají pocit promarněné příležitosti s ohledem na možnosti, které superbanka mohla nabídnout celé zemi. Projekt má sám o sobě řadu logických prvků, tvrdí dlouholetý šéf nejmenované bankovní instituce. „Integrovat spořicí družstva je rozumné a sloučit portfolia služeb pro maloobchod, větší a menší firmy je chytré. Těžko se jim to ale bude dělat dobře, když budou mít plné ruce práce s financováním Orbánova impéria.“

Marton Dunai, FT