Penze budou! Možná…

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová našla chybějící volební téma sociální demokracie. Je jím důchodová reforma, kterou však koaliční partner ČSSD, hnutí ANO, shodilo před časem ve vládě ze stolu. Ministryně financí Alena Schillerová na takovou reformu prý nemá peníze. Ve skutečnosti ji nikdo z ANO před volbami nechce, protože by to znamenalo všem říct, že se musejí zvedat daně a omezit jiné výdaje, a na to voliče nikdo nenaláká.

Maláčová v tomto rozporu mezi sliby a realitou našla jistou politickou sílu, její snaha udělat z důchodové reformy hlavní volební téma se ovšem poněkud míjí s reálnou potřebou voličů. „Největší téma současných dní jsou určitě důchody,“ napsala ministryně na svůj facebookový profil, kde později už detailně rozvíjela koncept chystané penzijní reformy, kterou teď na poslední chvíli prosazuje, ačkoli ji mohla tlačit už v polovině volebního období. Politička ČSSD téma nakonec prosadila i do České televize, kde v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo opět hodinu a půl bránila svůj koncept reformy, která ale pomůže a zajistí až důchodce budoucí, tedy generaci padesátníků, ne-li dnešních čtyřicátníků. Pokud tedy politicky projde, samozřejmě.

Premiér raději rozdává

Ministryně Maláčová mluvila více o reformě než o důchodech, o nichž naopak hodně mluví premiér Andrej Babiš. Ten o reformě pro změnu nemluví vůbec, protože ví, že voliče-důchodce zajímají peníze, ne nějaké koncepty, které už na jejich penze nebudou mít vliv. „Průměrný důchod je už 16 195 korun,“ napsal předseda vlády před týdnem triumfálně na Twitteru i ve svém evergreenu Čau lidi. V květnu se chlubil, že během jeho vládnutí se důchody zvedly o více než pět tisíc korun. Důchodci tedy za jeho vlády bohatnou, to je pro politika Babiše podstatná a snadno masově komunikovatelná zpráva, a to také rádi slyší penzisté, kteří Babišovo ANO ze čtyř pětin dál volí, ať se děje, co se děje.

Že je zvýšení důchodů z 90 procent dáno povinnou zákonnou valorizací a vyšší inflací, to už příjemce penzí nezajímá. Sledují svou peněženku, nikoli systémové souvislosti veřejných financí a jejich neudržitelnost, kde hraje přetížený důchodový systém klíčovou roli kamene, který táhne celou státní finanční loď pomalu, ale jistě dolů.

„No ano, pan premiér o důchodové reformě nechce mluvit a raději rozdává peníze, to máte pravdu, to je pro něj jednodušší,“ reaguje na předvolební koaliční penzijní tanec Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity v Brně a předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody, z jejichž výstupů vychází i koncept reformy důchodů Jany Maláčové. „Má to svůj důvod: důchodová reforma je systémové řešení, kde je v každém pilíři také třeba možný jiný princip valorizace, a ten systém je tak provázaný, velmi komplexní, takže celkově znemožňuje, aby politici využívali důchody k populismu, jako se to děje teď,“ vysvětluje Nerudová. Právě vytvoření autonomního a robustního důchodového systému bylo hlavní motivací práce Komise pro spravedlivé důchody, kde nakonec vznikl i nadstranický konsensus, bohužel s výjimkou momentálně nejsilnější vládní strany, hnutí ANO.

Covid zastíní vše

Nemluvit o reformě důchodů a místo toho zveličovat účelové volební přídavky má svůj hluboký politický smysl. Babiš by se totiž nevyhnul otázce, proč reformu neudělal už dávno, když na ni měl dost času a byla hlavní prioritou jeho vlády. Přesně na tom také staví svou argumentaci ministryně Maláčová: ČSSD reformu chce, ale bohužel, ANO ji zabrzdilo, aby mohlo přímo uplácet voliče. Ministryně si ovšem neuvědomuje, že její současná hektická snaha ve prospěch penzijní reformy na poslední chvíli – Maláčová chce svou verzi předložit i jako poslanecký návrh ČSSD – vyvolává stejné pochybnosti jako Babišův útěk k důchodovým volebním úplatkům. Nemůže to vypadat jinak než jako alibi za nesplnění volebních slibů, za něž je ČSSD odpovědná stejně jako ANO.

Z důchodové reformy se přes veškerou snahu velké volební téma nestane, starším voličům stačí jistota, že jejich důchody reálně nepoklesnou a spíše se udrží na svém, ti mladší mají teď největší starosti s tím, zda očkování skutečně zažene novou nemoc, zda se v nové pocovidové normalitě neztratí na trhu práce a zda se udrží jejich minulá životní úroveň. „Ano, je to tak, covid a očkování teď zastiňují úplně všechno,“ říká s jistým povzdechem Nerudová, které však předvolební čas přináší přece jen určitou útěchu a naději, že práce Komise pro spravedlivé důchody nepřijde nazmar, jako se to stalo takzvané Bezděkově komisi, jež na reformě důchodů pracovala od roku 2004.

Její jediný praktický výstup – zavedení druhého pilíře fondového pojištění podporovaného státem s vyvedením části peněz z průběžného systému (takzvaný opt-out) – po krachu Nečasovy vlády rychle zrušil nastupující kabinet Bohuslava Sobotky, v němž vládla ČSSD s ANO a lidovci. Nerudová se nicméně domnívá, že z důchodové reformy nakonec nějaké volební téma přece jen bude, protože se objevuje prakticky ve všech dosud zveřejněných volebních programech, které snad občas lidé ještě čtou.

„Když se do těchto programů podíváte, všechny staví na konsensu, který vznikl v naší komisi. Takže ten předvolební boj o toto téma vlastně probíhá, i když méně viditelně. Dává to velkou naději, že po volbách je možné nějaké shody dosáhnout. Jsou to všude úplně stejné základy, koncepce je stejná, jakkoli konkrétní důrazy a provedení se podle politických seskupení liší,“ domnívá se Danuše Nerudová.

Při pohledu na program volební koalice SPOLU, v níž se propojily politické síly ODS, KDU-ČSL a TOP 09, to platí více méně stoprocentně. Základ důchodové reformy tvoří základní zaručený důchod, který by měl být vázaný na průměrnou mzdu, jak přesně, koalice zatím neříká. Bez čísel je i návrh druhé opoziční volební koalice Piráti/STAN. „Ty konkrétní částky se jistě ještě budou hýbat, ale pro nás je důležité, aby minimální základní důchod zajišťoval lidskou důstojnost a celá reforma aby byla finančně udržitelná, což zatím rozhodně neplatí,“ říká pirátský poslanec Tomáš Martínek, který se jednání Komise pro spravedlivé důchody také účastnil.

„Určitě budeme z materiálů komise vycházet, parametry reformy se však ještě budou hodně posouvat včetně výše minimálního důchodu a toho, zda bude vázán na mediánovou, nebo průměrnou mzdu nebo podle podmínek spoření ve třetím pilíři, kterým by bylo vedle druhého pilíře soukromého spoření také státem garantované fondové spoření. Pro nás je zatím třeba velmi důležité, že jsme do oficiálních výstupů komise dostali můj návrh na přehlednost důchodů,“ pokračuje poslanec Martínek.

Co tato přehlednost znamená, si lze opět přečíst ve všech programech, včetně toho pirátsko-starostovského: „Každý občan by se mohl online podívat, na jaký důchod a kdy by měl nárok, jaké má možnosti dalšího spoření a podobně,“ shrnu­je Martínek. Lidé by tak mohli do jisté míry alespoň strategicky rámcově kontrolovat svou cestu do důchodu i hlídat částku, kterou by jako důchodci pobírali, což by byl proti současné praxi obrovský informační i motivační posun. A hlavně − lidé by se mohli rozhodnout, kdy do jakého důchodové pilíře definitivně vstoupí, a kombinovat tak pružně různé možnosti systému, jak je na západ od nás už dnes dost běžné.

Bude stačit 25 let?

Dnes to vypadá tak, že budoucí důchodce až těsně před ochodem na penzi zjistí, jak velký důchod vlastně dostane, což v mnoha případech, zejména u samostatně výdělečných osob, za něž do důchodové pokladny nepřispívá také zaměstnavatel, může být vcelku nepříjemné překvapení. Naplní se tím i slib současného kabinetu, jež ve svém programovém prohlášení píše, že „veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity“.

Sociálnědemokratická ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která o minimálním zaručeném důchodu po vzoru návrhu Komise pro spravedlivé důchody také intenzivně hovoří, má trochu jasněji než její opoziční konkurenti.

„Mělo to být deset tisíc korun, které by každý důchodce měl mít jisté bez ohledu na to, jak přesně se vyvíjela jeho kariéra. Je to určité sociální minimum, z něhož by měl každý vyžít. Pro představu − je to asi 28 procent průměrné mzdy,“ vysvětlila Maláčová. Zatím nemluví o systému valorizace této částky, která by dříve nebo později musela zohlednit průměrný růst cen. Podle ní by se také měl zásadně změnit počet odpracovaných let, která má k uplatnění důchodu člověk za sebou. Místo dosavadních 35 let je to pouhé čtvrtstoletí. Zní to poněkud zvláštně zejména u lidí, kteří by pracovali kupříkladu od šestnácti, a mohli by tak do důchodu s minimálním příjmem už v jednačtyřiceti letech.

Na tak brzký odchod do penze by si ale troufnul asi málokdo, každý si raději počká na zásluhovou druhou složku, které komise a její političtí následovníci říkají první pilíř (minimální důchod je pilíř nultý). Zcela zásadní, a v tom se shodnou strany odprava doleva, STAN a Piráti, SPOLU i ČSSD, je ocenění zásluhovosti i v případě, že člověk nepracuje celou dobu, ale věnuje se například péči o blízkého člověka, dítě nebo dlouhodobě nemocného rodiče. Jak přesně by taková zásluhová kvóta nakonec byla složena (pět set, tři sta korun za dítě, za péči o blízkou osobu pět set korun apod.), by bylo otázkou konkrétního jednání v Poslanecké sněmovně.

Na rozcestí

Když už se ale před volbami tolik stran shodne na principu, je v tom jistá naděje na úspěšnou dohodu po volbách. Za zcela zásadní to označuje i Danuše Nerudová. Demografický problém se stárnutím obyvatel se totiž netýká jen nároků na důchody, ale také nároku na zdravotní péči a zajištění její slušné kvality. Při narůstajícím počtu starobních důchodců v populaci by to prudce zvýšilo nároky na sociální a zdravotní systém. Stačí se podívat do zemí, které mají mnohem starší populaci než Česko, jako je třeba Itálie (věkový me­dián je tu 46,7 roku, tedy 50 procent obyvatel je starších; v ČR je to méně než věkový medián EU, který dosahuje 43,7 roku). Italové dnes na důchody vydávají 13 procent svého hrubého domácího produktu, Česko prozatím jen osm. O jak velký problém jde, si můžeme dnes představit i díky pandemii a očkování proti covidu-19. Lidí starších osmdesáti let, kteří šli na očkování jako první, bylo v české populaci na 400 tisíc a jejich počet v dalších deseti dvaceti letech díky dobré zdravotní péči určitě ještě výrazně poroste.

„Je potřeba si uvědomit, že je tu i další tikající bomba, a to je zdravotnictví, kde dojde k úplně stejné situaci jako v oblasti důchodů. Stárnutí obyvatelstva způsobí, že za dvacet třicet let bude chybět 160 tisíc míst, kde se mísí sociální a zdravotní péče,“ předpovídá Nerudová, která doporučuje, aby se do budoucna o všech sociálních systémech přemýšlelo ve vzájemné propojenosti. „Důchodová reforma je potřeba i proto, aby byla konečně oceněna péče nejen o děti, ale i o blízké starší a nemocné lidi, protože stát se sám opravdu nebude schopen o stárnoucí populaci postarat a zcela jistě o ni budou muset pečovat příbuzní. Proto je potřeba, aby tito lidé nebyli za svou takzvanou nevýdělečnou kariéru trestáni, naopak aby tato aktivita byla zohledněna při výpočtu důchodu – to, že o někoho pečují a že v podstatě suplují stát.“

Česko jako už tolikrát v minulosti stojí na rozcestí mezi komplexní proměnou sociálního systému, jenž bude stát stále více peněz, které budeme muset také na daních někde vybrat, a ad hoc přídavky důchodcům, jež z dlouhodobého hlediska nic neřeší a jsou odkládáním nepříjemných problémů na ty, co přijdou po nás. Jsme tedy čtvrtstoletí po sociální reformě Klausovy vlády a jeho ministra Jindřicha Vodičky opět tam, kde jsme už byli? Oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, které slibovala Babišova vláda ve svém programovém prohlášení hned na prvním místě, slibovala přece ODS před volbami už v roce 1992 (!), jen k tomu tehdy ani nikdy potom nenašla nikoho, kdo by takový návrh podpořil.

Situace je tentokrát snad přece jen v něčem jiná a lepší. Existuje vcelku obecně respektovaný základ budoucí reformy přijímaný demokratickou opozicí i částí dnešní vládní koalice. Nechává ho tu po sobě vláda, která slibovala, že provede „konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí“. S klidným svědomím si ho do programového prohlášení může vepsat i příští vláda. Diskuse v principu i v řadě detailů proběhly, stačí už jen jednat. Konečně jednou v zájmu všech důchodců, současných i těch, již přijdou s nárokem na penzi po nich.