Po exitu: Miliarda na účtu ještě není plán

Jan Sušánka pomáhá podnikatelským rodinám řídit kapitál, který vznikal desítky let. Často se setkává s lidmi, kteří stojí před jedním z nejtěžších rozhodnutí své kariéry – prodat vlastní firmu. Pro většinu podnikatelů je to vrchol celoživotní práce. Zároveň je to ale okamžik, kdy musí přijmout novou roli. Z člověka, který roky budoval a řídil, se stává správce. A pravidla, která fungovala při podnikání, už při správě rodinného majetku fungovat nemusí.

„Podnikatelé jsou zvyklí rozhodovat rychle, nést riziko a hledat příležitosti. To jsou vlastnosti, které je dovedly k úspěchu. Správa velkého likvidního majetku má ale jinou logiku. Najednou nejde o to, kam vložit všechnu energii a jak růst rychleji. Jde o to, jak kapitál dlouhodobě chránit, rozvíjet a nastavit tak, aby sloužil rodině,“ říká Jan Sušánka, zakladatel Multi Family Office Sušánka & partneři, která propojuje správu investic na soukromých i veřejných trzích, globální private banking, majetkové struktury a mezigenerační plánování.

Zakladatel prodá firmu a na účtu má miliardu korun. Kdy se podle vás musí začít připravovat na tento okamžik?

Minimálně rok předem. Pro nás je to ideální období, kdy s rodinou začít pracovat. Řešíme nejen praktické otázky, jako je struktura vlastnictví, bankovní zázemí, právní a daňové nastavení, ale především otázky, které určují další směr. Jaký život chce zakladatel po prodeji vést? Kolik času chce věnovat rodině a jiným projektům? Jakou roli má mít kapitál pro další generace?

Každý člen rodiny na to má určitě svůj názor. Na čem se musí rodina shodnout, aby vše fungovalo?

Nejdříve je potřeba pochopit, co má kapitál v životě rodiny představovat. Ač to zní jednoduše, v praxi je to jedna z nejtěžších debat. Někteří zakladatelé chtějí mít svobodu a užívat si života. Někteří chtějí dál podnikat. Pro jiné je priorita ochránit majetek pro další generaci. Na tu se ale v rozhodování někdy zapomíná. My se proto ptáme i na to, zda děti chtějí jednou společný majetek spravovat, nebo chtějí jít vlastní cestou a kapitál jim má sloužit jen jako podpora. Důležité je, aby zakladatel svůj pohled automaticky nepovažoval za jediný správný. S rodinami hledáme principy, na kterých se dokážou shodnout všichni.

Jak zajistit, aby dohoda v rodině nezůstala jen u slov a promítla se do skutečného fungování majetku?

Zažil jsem rodiny, které měly technicky perfektně nastavený majetek, ale chyběla jim dohoda uvnitř. A potom rodiny, které neměly od začátku všechno dokonale vyřešené, ale dokázaly spolu otevřeně mluvit a vytvořit společný směr. Ten je velmi důležitý, a proto ho hledáme dřív než právní formu. Teprve když máme jasno, kdo bude o majetku rozhodovat, jaká část majetku se bude investovat a jaká zůstane likvidní, navrhujeme strukturu – holding, nadaci, svěřenský fond nebo jiné uspořádání. Důležité je, že tato debata nekončí jedním rozhodnutím. Rodiny se vyvíjejí. Proto se k nastaveným pravidlům po čase vracíme a ověřujeme, zda stále odpovídají tomu, jak chce rodina svůj majetek spravovat.

Kdy by měl zakladatel řídit majetek sám a kdy dává smysl využít externího partnera?

Záleží na velikosti majetku, jeho složitosti, času, který mu chce rodina věnovat, a především na míře odpovědnosti, kterou chce převzít. Někteří zakladatelé si investice chtějí řídit sami. A daří se jim to. Jiní však po prodeji firmy nechtějí budovat další „firmu“ kolem vlastního kapitálu. Pak dává smysl zapojit externího partnera, například multi family office, která rodinám nabízí sdílené odborné zázemí. Většinou se jedná o službu pro velmi bohaté rodiny, v zahraničí jsou tito lidé označováni jako VHNWI a UHNWI, s minimálním investovaným kapitálem v řádu stovek milionů korun.

V Multi Family Office Sušánka & partneři pracujeme primárně s investory, kteří mají větší toleranci k riziku a nechtějí za každou cenu majetek ochraňovat. Jsme pro ně nezávislým partnerem, vytváříme strategii, koordinujeme banky, investiční správce i další specialisty a zajišťujeme, že jednotlivá rozhodnutí dávají smysl jako celek. Rodina si přitom zachovává to nejdůležitější – vizi, kontrolu a finální slovo.

Peníze z prodeje právě dorazily. Jaká rozhodnutí by měla rodina udělat jako první?

U investorů, kteří se připravují s předstihem, jednotlivé kroky nastavujeme ještě před dokončením transakce. V první fázi jde o získání kontroly. Řešíme, zda jsou vypořádané všechny závazky z prodeje, jaké budou daňové povinnosti, jaký kapitál bude rodina potřebovat pro běžný život a jaká část prostředků má zůstat krátkodobě dostupná. Potom připravujeme dočasné umístění kapitálu tak, aby byl bezpečný a likvidní, zatímco společně nastavujeme dlouhodobou strategii. S investory vstupujeme na veřejné i soukromé trhy. A pokud mají větší toleranci k riziku, tak i do přímých investic v podobě direct investmentů.

Sám investujete po boku klientů. Co pro vás princip skin in the game znamená?

Skin in the game je moje DNA. Je to přístup, který mě naplňuje. Dnes už se totiž nepovažuji za poradce, ale za podnikatele. A jsem ochotný riskovat. S investory jsme tak na stejné lodi, sdílíme výnosy i rizika. Debaty o konkrétních investicích pak získávají úplně jiný rozměr.

Jak zakladatel za deset let od prodeje firmy pozná, že mu nabytý kapitál skutečně zlepšil život?

Myslím, že o tom by měl každý zakladatel přemýšlet ještě před exitem. Prodat firmu a získat kapitál je obrovský úspěch, ale samo o sobě to člověku neřekne, čemu se má věnovat další roky. Za dobrý výsledek považuji stav, kdy člověk nemusí svůj majetek řešit každý den, nepřináší mu neustálý stres a naopak mu dává svobodu věnovat se tomu, co ho baví. Může si díky němu kupovat služby, které mu usnadňují život a výrazně zvyšují jeho kvalitu.

Sám jsem si v posledních měsících uvědomil, že úspěch není jen o velikosti firmy, objemu kapitálu nebo počtu dosažených cílů. Důležitější je, s kým svou cestu sdílíte, jaké vztahy rozvíjíte a zda můžete žít podle vlastních hodnot. Peníze mají být nástrojem, který člověku rozšiřuje možnosti, ne další závazek, který musí neustále spravovat.