Pohonné hmoty zlevní

Cena pohonných hmot budí vášně. Je to logické. Jde o nezbytný ekonomický statek, který těžko nahrazujeme – na ceně benzinu, ale především motorové nafty jsme závislí všichni. I ti, kteří nemají auto. Dokonce i ti, kteří nepoužívají veřejnou dopravu. Firmy, které do obchodů zavážejí zboží, totiž auta mají. Stejně jako záchranáři nebo hasiči.

Ve veřejné debatě se však vyskytuje řada nepřesností a omylů, kterými jsou vášně rozdmýchávány ještě více. Přitom vysoké ceny, ale i jejich strnulost směrem dolů při jejich postupném poklesu u ropy, které momentálně vidíme, mají racionální vysvětlení. Podívejme se na ně.

Sedm faktorů

Cenu pohonných hmot, kterou vidíme na totemech čerpacích stanic, standardně určuje sedm zásadních faktorů. Prvním je cena ropy na světových trzích, druhým kurz dolaru vůči koruně, třetím nabídka (přesněji řečeno její plynulost), čtvrtým zdanění (spotřební daň plus DPH) a pátým poptávka. Po únorovém napadení Ukrajiny Ruskem se k nim přidaly další dva, tedy šestý panika spotřebitelů a sedmý nejistota jakéhokoliv budoucího vývoje.

Po ruské invazi se spustila takříkajíc „dokonalá bouře“. Cena ropy dramaticky vzrostla (první faktor), koruna začala mocně oslabovat vůči dolaru, což zdražovalo ceny v českých korunách (druhý faktor), nabídka začala drhnout (třetí faktor), a to i z důvodu, že poptávka poháněná panikou vystřelila do závratných výšek jak u velkoobchodníků (předzásobení v očekávání růstu cen), tak u spotřebitelů, v očekávání vyschnutí zdrojů u některých pump vzrostla výtoč o stovky procent (pátý, šestý a sedmý faktor).

Daně byly až do rozhodnutí vlády stejné (čtvrtý faktor), vinit ji z vysokých cen pohonných hmot je ale holý nesmysl – kvůli existenci minimální daně stanovené Evropskou unií je manévrovací prostor ke snížení daní velmi malý, na ostatní uvedené faktory nemají premiér ani ministr financí žádný vliv.

Čtenáře ale nejspíše zajímá slíbený pokles. Nyní jsme svědky toho, že navzdory silné letní poptávkové sezoně cena ropy Brent (složené z 15 druhů ropy těžených v ropných oblastech v Severním moři) klesá k magické hranici 100 dolarů za barel, což by se mělo (a také bude, pokud se trend stabilizuje) projevovat v poklesu ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích. Je ale třeba si uvědomit, že pokles bude pomalejší, než by se nám líbilo. Proč?

Šest důvodů

Nehledejme za tím spiknutí vlád ani hamižnost petrolejářů. Důvodů je šest.

1. V rafinériích se mění mix ve prospěch neruské (tedy dražší) ropy. A to zejména v zemích střední a východní Evropy. Připomeňme, že do Česka dlouhodobě teklo ropovodem Družba o trochu více než 50 procent ruské ropy. Silný (a správný) tlak na omezování této komodity si vyžádá investice i vyšší náklady. Neruská ropa se přepravuje tankery, což je logicky dražší než „trubka v zemi“.

2. Koruna významně oslabuje proti dolaru. Zatímco v letech 2011 až 2014, kdy cenovky u barelu ropy byly též vysoko nad 100 dolary, byl dolar k mání pod 20 korunami (obchodoval se i za 16,30!), dnes stojí více než 24 korun. Rozdíl desítek procent je významný. Vezměte si modelovou cenu 100 dolarů za barel a vynásobte si to.

3. Energeticky náročná výroba pohonných hmot v rafineriích, skladování, zásobování i provoz čerpacích stanic jsou pod stejným tlakem jako ostatní subjekty v ekonomice – růst nákladů od elektřiny až po mzdy se promítá do vyšší ceny finálního produktu. To je jednoduchá matematika.

4. Klíčoví hráči na trhu pohonných hmot nakupují za průměr měsíčních (nebo týdenních) cen, takže jejich pokles se bude projevovat se zpožděním.

5. Naskladněné zásoby byly pořízeny za vyšší ceny, než by se měly vyprodávat. Mezi nákupem ropy a prodejem pohonné hmoty totiž nastává zpoždění až několika měsíců. To vytváří ekonomickou motivaci opatrné cenotvorby, zejména když nevíme, co se bude dít příští týden.

6. Zelené politiky EU determinují požadavek na vysoké investice ve výrobě, dopravě, ale i na samotných prodejních místech (například přípravou na elektromobilitu). Vidina zvýšených nákladů, jakožto i zcela nových samozřejmě moc nejde ruku v ruce se snižováním marží a cen.

Podobná logika platí i pro obchodování ropných produktů.

Tři dobré zprávy

Skončeme ale třemi dobrými zprávami. Tou první je, že pohonné hmoty nedojdou – je jich dost pro všechny. Kapacita těžby je mocně využívaná a vyšší ceny motivují k přešlapování nad novými (či zakonzervovanými) nalezišti, což kapacitu zvýší. Tou druhou je, že ceny pohonných hmot budou klesat – zjednodušeně, globální světová poptávka po pohonných hmotách je stejná, jen se svět de facto rozdělil na dvě skupiny států. První ruská ropa nevadí, druhá ji nechce.

Než se obě zorientují, najdou si dodavatele a vytvoří si nové distribuční cesty, chvíli potrvá, ale nabídka s poptávkou se nakonec vždy potkají. Ropa navíc nemá čárový kód a peníze dokážou divy, proto si nedělejme iluze, že si části těchto dvou světů nenajdou formální či neformální způsoby kooperace. A cenová arbitráž bude rozdíly spíše vyrovnávat, než že by je prohlubovala.

Třetí dobrou zprávou je, že podobné „nákladové krize“ motivují k inovacím, vývoji a rozšiřování nových technologií, které… no, které petrolejářský průmysl děsí jako máloco jiného! Není nic horšího než vyměnit krátkodobý profit z krize za vyšoupnutí se na druhou kolej.

Ropný průmysl je silný, ale také chytrý. Náznaky snížení závislosti na ropě jsme v minulosti zažili několikrát, vždy to zafungovalo (ve smyslu poklesu cen a udržení si stálého byznysu) a není důvod, proč by to nemělo zafungovat i tentokrát. Chovejme se úsporně, přemýšlejme o nezbytnosti našich cest, vydržme. A zachovejme si při tom tvář. To je totiž nejlepší, jak energetické krizi čelit.

Autor je ekonom. Působí jako ředitel výzkumu CETA – Centra ekonomických a tržních analýz a je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV)