Měnoví vítězové: dolar a rubl

Minulý čtvrtek došlo k optickému „smazání“ efektu týden starého snížení spotřební daně v případě benzinu. Vláda Petra Fialy (ODS) rozhodla s platností od začátku června o snížení daně z pohonných hmot o 1,50 koruny na litr. Předpokládala, že pohonné hmoty v důsledku zavedení tohoto opatření zlevní o 1,80 koruny na litr, protože se bude platit i nižší daň z přidané hodnoty, jež se vypočítává právě až po zohlednění spotřební daně. Jenže benzin byl právě už ve čtvrtek 9. června podle dat společnosti CCS o 29 haléřů na litr dražší než poslední den před snížením daně, tedy 31. května.

Co víc, benzin už koncem minulého týdne atakoval svoji historicky abso­lutně rekordní cenu. Tu z letošního března, která podle CCS činila 47,26 koruny za litr. Vládní snížení spotřební daně tak alespoň z hlediska politického PR zaznamenává fiasko. Opozice si jistě „smlsne“ na tom, že hned první týden po snížení spotřební daně z benzinu se jeho cena dostala na absolutní historický rekord…

Vláda má jednoduše smůlu. Spotřební daň snížila zrovna v době, kdy cena ropy i velkoobchodně prodávaných paliv na burze v Rotterdamu jde nahoru. Jenže to by samo o sobě nestačilo. Třeba cena ropy byla v roce 2008 ještě citelně vyšší než nyní. Pohonné hmoty však tehdy tak drahé jako dnes nebyly. Klíčovým důvodem toho je slabá koruna, respektive silný dolar.

Když posílí dolar

V polovině roku 2008 se ropa Brent prodávala až za bezmála 150 dolarů za barel. Tedy ještě zhruba o 25 dolarů na barel dráže než nyní. V korunách však tehdy barel vyšel maximálně na nějakých 2 200 korun, zatímco nyní stojí 2 850 korun. V polovině roku 2008 totiž byla koruna nebývale silná. Například 21. července 2008 se dolar prodával jen za méně než 14,50 koruny. Zaletět si tehdy na víkend do New Yorku na nákupy oblečení do outletů za městem dávalo i pro Čecha docela smysl.

Jenže dnes vyjde dolar na 23 korun. Což je poněkud frustrující. Čtrnáct let je pryč a česká měna proti té americké skoro o deset korun slabší. Jako kdyby k té takzvané reálné konvergenci, tedy dohánění vyspělejších ekonomik, v Česku vůbec nedocházelo. Spíše naopak. Místo kurzového dohánění čelíme zaostávání.

Silný dolar však kazí náladu nejen těm z Čechů, kteří by se rádi vydali na nákupy do New Yorku. V Asii hrozí vyvolat další finanční krizi, podobnou té z konce devadesátých let. Soudí tak alespoň Jim O’Neill, někdejší ekonom banky Goldman Sachs, jenž vymyslel a popularizoval termín BRIC – jak svého času označoval on a po něm i celý svět dravě rostoucí, významné rozvíjející se trhy – Brazílii, Rusko, Indii a Čínu.

Právě Čína nyní jen nerada vidí slábnutí japonského jenu vůči dolaru. Japon­sko nadále provozuje extrémně uvolněnou měnovou politiku. Ve spojení s nyní tak silným dolarem tudíž zadělává na pád jenu na nejnižší úroveň vůči dolaru od roku 1990. V Pekingu by to vnímali jako až nebezpečné zvýhodnění japonského exportu a jali by se oslabit jüan. Asii tak v důsledku hrozí kompetitivní devalvace. Podobné těm, které v létě 1997 zažehly asijskou finanční krizi.

Rekordní rubl

Tato krize, jak známo, otřásla celým světem. I Ruskem, které v roce 1998 dokonce muselo vyhlásit platební neschopnost. V současnosti je však ruský rubl nebývale silný. Za posledních dvanáct měsíců zpevnil vůči koruně o více než 35 procent. To se žádné jiné měně světa za dané období nepovedlo. Dokonce ani dolaru ne. Dolar vůči koruně zpevnil za stejnou dobu „jen“ o jedenáct procent a nějaké drobné.

Rubl i dolar, společně s měnami Peru, Brazílie a Mexika, patří mezi pětici měn, které v uplynulých dvanácti měsících vůči koruně zpevnily ve světě vůbec nejvíce. Je to od nich dobrý výkon, když uvážíme, že Česká národní banka zvedá úrokové sazby jedním z nejagresivnějších temp na světě. Příští týden by mohla základní sazbu zvednout na 7,25 procenta, protože v Česku se roztočila inflační spirála – květnová inflace opět všechny zaskočila svojí šestnáctiprocentní hodnotou. Inflace je v Česku skoro tak vysoká jako v Rusku, kde se pohybuje kolem úrovně sedmnácti procent.

Rubl minulý týden zpevnil na více než pětileté maximum vůči koruně. Trh s ruskou měnou sice Kreml zmanipuloval, ne-li přímo znásilnil, to však neznamená, že kurz rublu neposkytuje vůbec žádný signál.

Ruské měně prostě svědčí, že Západ sice sankcionuje dovoz do Ruska, ale nikoli vývoz z něj. Západní firmy sice přestávají s Ruskem ve velkém obchodovat, stahují se odtamtud, ovšem Západ, zejména Evropská unie, nadále ve velkém nakupuje ruské energie, hlavně plyn a ropu. Dochází tak k historicky rekordnímu navyšování přebytku běžného účtu ruské platební bilance. Rusko inkasuje za ropu a plyn devizy, které si ruští vývozci směňují za rubly, což podporuje poptávku po ruské měně. Přitom za rubly se nakupuje méně deviz než v minulosti. Kdo by ostatně devizy poptával, když za ně nelze nic moc koupit. Rozuměj: nic moc z dovozu. Takže devizy exportéři směňují za rubly, ale rubly už se nesměňují za devizy, protože dovoz do země je omezen, ne-li znemožněn. Prostě ruští dovozci, kteří před válkou nakupovali v zahraničí, i na Západě, takže své rubly museli směňovat do deviz, teď nakoupí maximálně v Číně, pokud vůbec. Poptávka po ruském rublu je tak silná, protože i vývoz je silný, také díky růstu cen energií, avšak ruská poptávka po devizách je slabá – a slabá je tedy rovněž i míra, v jaké se Rusové rublu zbavují.

Patrné to bylo i z reakce trhů na květnové schválení embarga Evropské unie na dovoz ruské ropy. Mezinárodní investoři čekali větší jednotu a rozhodnost zemí Unie při uvádění ropného embarga. Rubl tak v reakci na schválení embarga posílil, což je neintuitivní. Investoři ale evidentně „započítali“ embargo s méně výjimkami a možná i s dřívějším termínem zahájení. Embargo připraví Kreml jen o 3,7 procenta příjmů z vývozu energií. Evropská unie rovněž není ve věci embarga jednotná, platí výjimka na ropu z ropovodu Družba. Kreml také letos počítal s cenou ropy 62 dolarů za barel ropy. Při embargu ji bude Asii prodávat za současnou cenu 124 minus slevu 34 dolarů – tedy ve výsledku 90 dolarů za barel. To vše dále rubl zpevňuje.

Rusko kvůli embargu EU na ropu dodávanou po moři přijde v přepočtu o 230 miliard korun ročně, spočítala agentura Bloomberg. Jen letos utrží za vývoz energií 6,2 bilionu korun ročně, tedy sedmadvacetkrát více. Pro srovnání, schodek českého státního rozpočtu bude letos činit přes 300 miliard korun. Rusko tedy nakonec embargo tolik zabolet nemusí, záleží, za kolik a v jakém objemu se mu bude dařit prodávat ropu zemím typu Indie či Číny.