Polibek smrti?
Vládní koalice pěti stran se vzdala možnosti nabídnout v blížících se prezidentských volbách společného kandidáta. Trojkoalice Spolu, která stále častěji vystupuje opravdu jako samostatný a ucelený politický blok, se v této věci rozjela po vlastní koleji a nechává dvě zbylé strany vlastnímu prezidentskému osudu.
Fakt, že Spolu označila tři jména – Danuše Nerudová, Pavel Fischer, Petr Pavel – za volitelné kandidáty, není zase tak málo. Je to vlastně pokus o vytvoření solidního prostoru pro výběr hlavy státu, za niž by se většina obyvatel nemusela stydět. Prezidenta či prezidentky, kteří nebudou mít na prvním místě politickou škodolibost a zájmy vlastního narcistního ega.
Podpora generála ve výslužbě Petra Pavla je v mnoha ohledech dost překvapivá. Pavel se už řadu měsíců musí na sociálních sítích bránit nařčení ze spolupráce s komunistickými tajnými vojenskými službami, jeho kredit je zpochybňován lidmi blízkými názorově i personálně ODS. Když jeho jméno vyslovil premiér Petr Fiala mezi těmi, kteří stojí za zvážení podpory, bylo to velké překvapení. Fiala překračuje názorové rozpory v zájmu budoucího systémového klidu ve státě, a to si zasluhuje uznání. O to víc, že to premiér a předseda ODS udělal navzdory tomu, že v jeho straně a mezi jejími veřejně aktivnímu podporovateli vládne vůči Pavlovi spíše negativní naladění.
Pavel Fischer není jen kandidátem lidoveckým, jak by se vzhledem k jeho silné katolické víře mohlo zdát. Většina lidoveckých senátorů Fischera podpořila svými podpisy i pro jeho konzervativní přístup k diplomacii, který je prakticky ověřenou zárukou, že český stát by se pod jeho prezidentskou rukou rozhodně nepřikláněl k nějaké alternativní demokracii, ale držel by se ověřených minulých modelů.
Danuše Nerudová se do prezidentského výběru Spolu dostala díky svému liberálnímu ekonomickému smýšlení, ale hlavně jako genderová protiváha Fischerovy konzervativnosti. Koalice Spolu dobře cítí, že společenská poptávka po ženské prezidentce roste a Nerudová je vlastně jediná, o níž lze v přemíře deklarovaných kandidátek reálně uvažovat jako o prezidentce.
Veřejná neformální podpora od koalice Spolu je zatím jediným znamením, že vláda bere volbu budoucí hlavy státu vážně. Podpora Spolu je však pro řadu váhajících voličů něco jako polibek smrti, a to zejména kvůli nepřesvědčivému postupu v boji s energetickou krizí. Efekt polibku smrti bude ale jen tak velký, jak malý bude hlavní soupeř této trojice, která má v předvolebních průzkumech slušná čísla. Bude-li soupeřem šéf ANO Andrej Babiš, může být podpora Spolu naopak motivačním faktorem vybírat kandidáty, kteří mají objektivně šanci Babiše porazit.
Šéfka TOP 09 a předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová označila doporučení koalice Spolu za výzvu k tomu, aby voliči netříštili síly. Jistě by v takovém případě bylo vhodné navrhnout jednoho kandidáta. Tříštění sil, jak už bylo naznačeno, zabrání až silný soupeř. Nebude-li to Babiš, budou volby konečně otevřeným soubojem, v němž na podpoře vlády či opozice bude pramálo záležet. Místo polibku smrti luxus zcela svobodné volby – kdo by si to nepřál.
