Politické počítání
Nastal čas volebních kalkulaček. A to je neklamné znamení, že volby, tedy chvíle, kdy to všem politikům spočítáme, se opravdu blíží.
Volební kalkulačka prý původně vznikla jako pokus pomoct všem, kteří si nevědí rady s nepřehlednými volebními programy a zástupem politických stran. Je také symbolem přechodu od klasického informování do doby infotainmentu, kdy politika musí jako vše ostatní, co přichází v podobě informace hodné paměti, bavit.
To, že volební kalkulačka přežívá, je zároveň potvrzením, že politické strany zatím moc bavit neumějí, respektive že jejich volební programy jsou na svou dobu moc složité a nezajímavé.
Volební kalkulačky jsem zkusil už mnohokrát, takže mohu zodpovědně prohlásit, že jejich nastavení se v poslední době od konkrétního obsahu politických programů, jejichž osobní oblibu si máme srovnat či porovnat, stále častěji posouvá k hodnotovým otázkám, na nichž stojí. Jste pro manželství všech párů? Pro trest smrti? Pro omezování klimatické zátěže? A tak dále. Znamená to tedy, že stále častěji volíme podle vlastních hodnotových žebříčků, případně ideologicky, takže konkrétní programy jsou vlastně zbytečné? Pokud by tato pracovní hypotéza platila, znamenalo by to, že po „konci ideologií“, slavnostně vyhlášeném už v roce 1960 sociologem Danielem Bellem, kdy se politika, jak se zdá, blíží spíše dobrému manažerství věcí, opět platí – ať žijí ideologie.
Volit až po zjištění různých pro a proti v jakési
komplexní politické matrici, to už se dnes
evidentně nenosí.
Pak jsou ale volební kalkulátory vážně na nic, protože všichni sami od sebe přece víme, kde a s kým stojíme. Kdo je levičák, kdo pravičák, nebo dnes už spíše kdo je liberál a kdo konzervativec, kdo progresivní bojovník za lepší budoucnost, kdo je pro věčné uchování starého dobrého, protože přece přirozeného statu quo… Jenže potom by byla zbytečná i politika, neboť to, co rozhoduje o hlasování, není konkrétní snaha politických stran, ale výchova a osobní životní zkušenost. A na tu je každé kalkulačkové počítání krátké.
Volit až po zjištění různých pro a proti v jakési komplexní politické matrici, to už se dnes evidentně nenosí. Politika ale není matematika, správná volba se nedá vypočítat ani naprogramovat. Neumí to ani umělá inteligence, jak se před čtyřmi lety přesvědčili v Číně, když nabudili svou mimořádně silnou umělou inteligenci Siao Ping a BabyQ obrovským množstvím dat a pak nechali publikum, aby se ptalo. Jenže to se nemělo stát. Ukázalo se totiž, že stroj nemá moc rád komunistickou stranu, protože, jak usoudil stroj, „korupční a nekompetentní režim nemůže přece přežít věčně“.
Kdo moc počítá, ten se přepočítá, což neplatí jen pro čínské komunisty. Volební kalkulačku ale samozřejmě klidně zkuste, ať je před skutečnou volbou hlavou a srdcem nějaká zábava.
