Politický hedging
Jsem podnikatel, který dává práci třiceti tisícům lidí, vždy se chlubil odcházející premiér Andrej Babiš.
Dával tím najevo, že se o republiku zasloužil dávno před tím, než vstoupil do politiky, takže ho jen těžko může někdo napadat ze zištnosti nebo podezřívat z toho, že si přišel do politiky vydělat. Do politického prostředí šel Babiš přece proto, že už se nemohl dívat na to, jak se rozkrádá země a nikdo neřeší problémy lidí.
Po mnohaletém pobytu ve vysoké politice se ovšem ukazuje, že bez dlouhodobě udržitelného politického zázemí by premiérovo podnikání tak úplně fungovat nemuselo. Jako byznysmenovi se mu podařilo dobře lobbovat v parlamentu a zajistit si rozsáhlé dotace na „ekologickou chemii“, ale dobře si kočíroval i dotace zemědělské, vycházející z evropského rámce společné zemědělské politiky. Babiš si v roli ministra financí i premiéra pečlivě hlídal své dotační zájmy, což je – jak se potvrzuje – pro konglomerát Agrofert odeslaný do premiérova svěřenského fondu důležité přímo životně.
Náhled do účetnictví Babišových firem odhaluje, že bez dotačních příjmů by jeho podnikatelské impérium mířilo ke ztrátám, nikoli k ziskům. Politická angažovanost, chápaná jako cesta k vlivu a zdrojům, se tak vyjevuje v novém světle. Tedy spíše jako zajišťující aktivita, politický hedging, stabilizující dotační toky, které by jiný styl politiky mohl rozvrátit, jak naznačuje například plán budoucí vlády zastropovat dotace pro velké zemědělské společnosti, jako jsou ty Babišovy.
Ve firmě, jež je také dlouho velmi zadlužená a jen pomalu a složitě by při větší náhlé nestabilitě převáděla svá aktiva na likviditu, jsou takové dotační záruky něco jako podnikatelská záchranná kotva. Jak ukazují různé kauzy Agrofertu, nejen Čapí hnízdo, společnosti kolem Babiše měly vždy čich na to, když se někde něco dotovalo. Někteří ekonomičtí analytici dokonce tvrdí, že je to modus operandi i vivendi celého Babišova impéria.
Andrej Babiš se pevné kotvy svého podnikání v roli premiéra moc nedotýkal, ale také nijak nepracoval na jejím radikálním zpevnění. Zajišťoval jen to, co měl do té doby jisté. Udržet dobytá území, nepustit, co máme, to byl podnikatelský smysl Babišova pobytu v politice, kromě toho společenského, který byl zjevně pro něj mnohem zásadnější – totiž stát se důležitou, veřejně známou postavou, která získává významný kulturní či sociální, nikoli finanční kapitál.
Politický hedging probíhá obvykle jinak. Podnikatel se ze strategických důvodů přimkne k politikům, kteří mu otevírají cestu k podnikatelským aktivitám, jež politici regulují. Tak bývá kriticky popisováno například podnikání PPF v Rusku nebo v Číně. Andrej Babiš si pro jistotu šel rovnou do vlády, protože rád podniká bez rizika. Po osmi letech si jeho společnosti musejí zvykat na to, že vítr se otočil a bude časem foukat i proti nim.
Dotační kotva ještě chvíli vydrží a Babiš se také může vrátit zpátky k moci ať už jako premiér, či prezident a znovu hedgovat to, co drží. Nikdo už ale jeho podnikání nebude brát tak jako dříve. Ti úplně nejkritičtější budou čekat, až Babiš začne podnikat bez podpory státu. A pak se konečně ukáže, jak moc se odcházející premiér skutečně zasloužil o stát, nebo platí více opak, tedy že stát se mimořádně zasloužil o Andreje Babiše a jeho podnikatelské jmění.
