Politika silných

Snad ještě nikdy nebyly dva měsíce běžící od voleb hlavy státu k její inauguraci ve Spojených státech tak dlouhé jako teď. Návrat Donalda Trumpa do úřadu prezidenta se obecně považuje za zlomovou událost, která může ještě více rozhýbat už tak křehkou geopolitickou stabilitu současného světa. A Trump se v mezidobí čekání na vstup do Bílého domu velmi snaží, aby udržel napětí i ta nejpodivnější očekávání.

Nejde ani tak o konkrétní návrhy zvoleného prezidenta jako o styl, kterým nejen veřejně vystupuje, ale také přemýšlí. Ideologie „Amerika na prvním místě“ může mít mnoho mírnějších i drsnějších podob, ta, již před nástupem do funkce prezentuje zvolený prezident, možná až příliš připomíná darwinistické období světové politiky někdy z konce 19. století, v němž byla síla a velikost argumentem pro cokoli. Až Trump zasedne v oválné pracovně, bude vše jiné, říkalo se po první volbě a byla to pravda. I tentokrát jistě dojde k nějakému posunu, ale způsob prezidentova přemýšlení o světě a roli ostatních v něm se změní jen těžko.

Mnoho lidí si už všimlo, jak se Trumpovo mocenské uvažování blíží tomu Putinovu, v náhledu na služebnou roli všech ostatních kolem se překrývají vcelku dokonale. Nemá však cenu věnovat čas na porovnávání velikosti eg a míry psychopatie světových lídrů. Pro Česko i pro celou Evropu je důležité, že světová scéna začíná být přeplněna velkými siláckými muži, kteří budou dělat politiku jako zcela otevřené a přímočaré uplatňování osobní vůle k moci. Donald Trump nastupuje s nárokem na pozici samce s označením alfa a tohoto nároku se nebude chtít zbavit, má k tomu přece všechny prostředky síly – politické, ekonomické, vojenské.

S hodnocením Trumpova sociálního darwinismu prosazovaného hlavně ekonomicky bude dobré ještě nějakou dobu počkat, přece jen pořád se neví, do jaké míry naplní výhrůžky o zavedení cel prakticky na veškerou světovou konkurenci. Až první půlrok jeho působení ukáže, jak silná, a hlavně jak perverzní ona vůle k moci bude a s jak velkým odporem ostatních se taková razantní politika setká. Evropa na to čekat nemusí. Podobně jako na trzích i na politickém poli jsou než absolutní výstupy a čísla podstatnější celkové trendy, jež rozhodují o nastavení aktérů trhu a jejich budoucím chování. Evropa se proto musí soustředit na zvyšování vlastní síly ve všech směrech, protože to bude minimálně v dalším desetiletí ta hlavní světová měna, s níž se bude v geopolitické hře platit a počítat. Výrazně posílit, ale nevracet se myšlením do 19. století, to je skutečná trumpovská výzva pro dnešní Evropu. Pokud to nezvládne, dříve či později si ji vezme nějaký silnější darwinista z Východu či Západu.