Porsche 911 Carrera: Nic nechybí, nic nepřebývá
Všechny 911 Carrery nejsou stejné. Někdo nedá dopustit na generaci 930, jiní brání vlažně přijatou 964, ale většina se shodne na tom, že 993 je pomyslným vrcholem celé modelové řady.
Jan Plecháč, umělecký ředitel Moseru a absolutní vítěz loňského ročníku Czech Grand Design, na tu správnou 993 čekal několik let. „K autům mě asi přivedl dědeček, který kdysi pořádal Cenu Prachovských skal, což byly motocyklové závody s mezinárodní účastí. Před padesáti lety se na Jičínsku pár nadšenců takhle spojilo a založilo klub automobilových veteránů, který byl první v Česku. Ty závody se mimochodem stále jezdí. Děda zemřel, když mi byly čtyři roky, ale pamatuju si, jak mě na klíně vždycky vyvezl po městě s Pragou Piccolo, kterou máme v rodině dodnes,“ pátrá Jan po kořenech své vášně pro auta. „Tátu to bláznovství do aut trochu přeskočilo, hnal se jen po motorkách, ale jeden náš známý žil v Německu, kde pro Porsche nějakou dobu pracoval. A jezdil k nám tu s BMW, tu s Porsche, což pro mě jako pro malýho kluka bylo totální UFO. Od tý doby mi srdce bilo pro Porsche, což se ještě utvrdilo, když mi táta odněkud přivezl kompletní kolekci autíček, kde byly všechny do té doby vyráběné poršáky,“ doplňuje.
911 Carrera čtvrté generace ale nebyla jeho prvním vozem značky Porsche. „Nejdřív jsem měl štěstí na základní 911 z roku 1978, verze SC. To byl ten klasický tvar s třílitrem, opravdu parádní auto. Tím jsem si začal plnit Porsche sen, kdy jsem přešel z 959 na dálkové ovládání k velkému autu. Na vlajkovou 959 jsem samozřejmě nikdy neměl, ale vždycky mě fascinovala. Technicky i designově. A když si to tak vezmete, tak 993 k ní má asi nejblíž,“ rozebírá Jan Plecháč do podrobností svou cestu za aktuálním vozem. V garáži mu ale dělá společnost ještě jedno Porsche. „Ano, já jsem pověstný tím, že neustále projíždím inzeráty a hledám něco dalšího. Jeden čas jsem si to zakázal, všechny ty aplikace jsem si odinstaloval, ale nevydrželo mi to. Už je mám zase a nastavuji si hlídací psy u aut, která by mi možná jednou mohla říkat pane. Snažím se to léčit alespoň tím, že sháním auta pro ostatní. Takhle jsem už do starých Porsche navezl dva kamarády a další do party se právě domlouvá,“ směje se.
Jeho druhé Porsche byla a stále je 928, elegantní cesťák s osmiválcem, s nímž prý jeden čas jezdil i dennodenně, protože tohle je ten typ vozu, který má rád delší vzdálenosti. „Je pravda, že v 993 jezdíme spíš za odměnu a pro radost. Já jsem s ní vlastně ani nejel žádný velký roadtrip, protože přišly děti, a jakkoliv se mi dozadu na doraz vejdou autosedačky, tak je to vlastně auto na investici do zážitků, nikoliv na dlouhé cesty, od toho mám velké rodinné SUV. I proto jsou ta dvě Porsche, nebo ještě Saab 900, takovým lékem na moderní auta. Člověk se v nich cítí úplně jinak. Mám je všechny ve stříbrné barvě, protože ji mám asociovanou se závodními auty a navíc díky tomu hezky vyniknou jejich křivky,“ prozrazuje své preference. „Nejvíc pozornosti na pumpě vždycky sklidím se Saabem, ale Porsche je prostě miláček. Poslední vzduchem chlazený motor, ve stříbrné barvě a s rudým interiérem. Našel jsem ho v severním Německu. Původně jsem chtěl 4S, pro jistotu na mokru nebo sněhu. Navíc čtyřkolka byla převzatá z 959, tak jsem si říkal, že budu mít alespoň kousek svého vysněného auta. Ale na prodej byla verze 2S, trochu nižší s lepší dynamikou, ale pořád zadokolka. Táta mi říkal, že je úplně pro mě. Jeli jsme šest hodin, tak jsem se svezl a už se nedalo couvnout. O týden později bylo auto doma. Stříbrná s rudou kůží, která obtahuje celý interiér, což málokterá značka dělá a skoro nikdo to neumí jako tehdy Porsche. Je to auto pro výjimečnou příležitost, auto, co k sobě chce lákat pohledy lidí,“ popisuje svůj vůz Plecháč.
Jeho Carrera 993 2S je dnes například v USA velmi žádaným zbožím, posledním kompaktním Porsche před nástupem znatelně větší generace 996 a zároveň posledním z těch, co mají vzduchem chlazené ploché šestiválce. Řada skalních fanoušků považuje 993 za dělicí čáru mezi tradiční a moderní érou Porsche. Jsou tak zásadoví, že dokonce pořádají srazy jménem Luftgekühlt, kam mají přístup jen majitelé vzduchem chlazených vintage poršáků. Čtvrtá generace měla ve své době řadu moderních řešení — jako první přišla se šestistupňovou manuální převodovkou nebo víceprvkovou nápravou z hliníku (přezdívá se jí Weissach a premiéru slavila v 928), která zlepšila jízdní vlastnosti a eliminovala přetáčivost aut při prudkém ubrání plynu, s níž bojovala hlavně generace 930, jejíž nejsilnější verzi Turbo se přezdívalo Widowmaker (ovdovovač). Jan Plecháč ale ke kultu vzduchem chlazených Porsche tak úplně nepatří: „Dovedl bych si představit do sbírky ještě generaci 997. Ta se vrátila k těm tradičním tvarům, je to i dnes poměrně moderní auto a také velmi rychlé. Moc by se mi líbilo, kdybych měl vedle sebe 993 a 997, obě ve stříbrné s červeným interiérem. Ale mám teď tři veterány, tři motorky, tři děti, takže až časem.“
Loučíme se, ale něco mi říká, že hlídací psi u Plecháčů doma štěkají velmi často.
