Poslední rozhodnutí nejbohatších: Najít nástupce

V rodině aktuálně nejbohatšího muže světa je to už tradice. Každý měsíc se Bernard Arnault a jeho pět dětí sejdou u rodinného oběda (trvajícího přesně devadesát minut) a čtyřiasedmdesátiletý francouzský miliardář jako hostitel nahazuje témata ze svého iPadu. O některém z nesčetných byznysů konglomerátu výrobců luxusního zboží LVMH. O jejich manažerech. O situaci v globální ekonomice. I o jednotlivých problémech točících se od francouzských vinic přes švýcarské hodináře až po asijské šičky luxusních kabelek.

Jak v reportáži popisuje list The Wall Street Journal, patriarcha rodu tímto způsobem připravuje osmačtyřicetiletou Delphine, pětačtyřicetiletého Antoina, třicetiletého Alexandera, osmadvacetiletého Frederica a čtyřiadvacetiletého Jeana na jejich osud. Řídit jednou LVMH. A zároveň tímto způsobem mezi svými potomky Arnault podle WSJ pořádá jakýsi casting. Na pozici svého zástupce.

Otázka nástupnictví „vlka v kašmíru“, jak Arnaultovi pro jeho dravý byznys styl, díky němuž vybudoval kolos s tržní kapitalizací půl bilionu dolarů, přezdívá jeho konkurence, nevzrušuje pouze Francii a byznysové novináře. Otázka pomyslného předání moci a nástupců první generace globálních superboháčů se přetřásá po celém světě. Sám Arnault toto rozhodnutí odložil o šest let a osobní důchodový věk má (nyní) nastaven na osmdesát, další stárnoucí miliardáři své nástupce intenzivně řeší, od Buffetta přes Ambaniho, Murdocha až k Daliovi. Přičemž v byznysu to zdaleka není tak jednoduché a automatické, jak jsme všichni viděli předminulý víkend v anglic­kém Westminsteru, kde byl korunován Karel III.

Nesnesitelná tíže majetku

Pro firmy kótované na burze existují v otázce nástupnictví pravidla. Podrobné postupy maximalizující z perspektivy akciových trhů transparentnost celého procesu. A akcionáři hlídají „volbu toho nejlepšího“. U rodinných firem, jež jsou z větší části v soukromém vlastnictví, je tato cesta mnohem klikatější a řídí se spíše pravidly nepsanými. „Celé by se to dalo shrnout jako žít pro myšlenku, že když převezmete rodinný podnik, další generaci ho máte předat v lepší kondici, než v jaké jste ho dostali,“ cituje Financial Times odborníka na rodinné firmy Mortena Bennedsena, který učí na Kodaňské univerzitě.

Tato jednoduchá myšlenka ovšem podle dalších expertů naráží na své limity. Má tendenci směřovat spíše k opatrnému, konzervativnímu přístupu, který do budoucna podvazuje růst byznysu firmy. A otcové zakladatelé jsou v této perspektivě tak stále častěji v pokušení předávat vedení profesionálům. Jak tedy Arnault na jedné straně hodlá podle všeho volit mezi svými dětmi, jeho američtí kolegové ze špiček žebříčku nejbohatších inklinují spíše k předání moci mimo rodinnou linii DNA.

Za Atlantikem se mezi nejbohatšími mnohem více než v Evropě šíří tendence odkázat majetek místo potomkům některé z nadací. A i správu, respektive řízení majetku tak v Americe majitelé firem mnohem častěji směřují mimo rodinu. Pod iniciativu Giving Pledge, v jejímž rámci se miliardáři zavazují už během svého života darovat významnou část svého majetku na dobročinné účely, už se ostatně podepsali právě Warren Buffett, Bill Gates nebo Mark Zuckerberg. Další příslušník nejbohatší tisíciny světové populace, americký vlastník outdoorové značky Patagonia Yvon Chouinard, celý svůj majetek zase převedl na ekologické organizace.

Tyto kroky potvrzují dlouhodobě expandující trend, kdy nejbohatší podnikatelé jako takzvaní selfmademani nemají potřebu majetek ani jeho správu dál řídit v rámci rodiny. Podle pravidelných šetření ekonomů přitom v žebříčku nejbohatších stále roste podíl jedinců, kteří svůj majetek vybudovali „od nuly“. Třeba podle sedm let starého zkoumání profesorů z amerického Stanfordu Steva Kaplana a Joshuy Rauha vyrostl v žebříčku Forbes 400, jenž monitoruje nejbohatší lidi planety od roku 1982, podíl self­mademanů o téměř tři čtvrtiny. Zatímco v polovině 80. let dávala většina nejbohatších jedinců ze špičky žebříčku na odiv zděděné majetky jako třeba sourozenci Waltonovi (Wal-Mart) nebo Kochovi (Koch Industries), během následujících třiceti let je převálcovala generace podnikatelů jako Bill Gates, Phil Knight nebo Elon Musk a Jeff Bezos, kteří se prosadili sami. A v současnosti tak s téměř sedmdesáti procenty tvoří většinu ti, kdo se vypracovali sami.

Regionální rozdíly

Přístupy, jak se s otázkou následovnictví vyrovnat, se stále liší jak region od regionu, tak v rámci jednotlivých rodů. Určující je nastavení vlastníka a jeho osobní životní zkušenosti. Poměrně jasno tak třeba má v této otázce nejbohatší Ind Mukesh Ambani. Šestašedesátiletý byznysman na loňské valné hromadě svého maloobchodního a rafinérského konglomerátu Reliance poodhalil své plány a každému ze svých třech potomků určil jasnou roli v budoucnosti rodinného byznysu. Dnes dvaatřicetiletá dvojčata Akash a Isha by se tak v budoucnosti měla podělit o vedení telekomunikační a maloobchodní větve Reliance, o tři roky mladší Anant pak povede divizi nových energetických zdrojů. Poměrně precizně narýsované plány následovnictví naznačují, že Ambani se za každou cenu snaží vyhnout opakování ostré soudní bitvy o dědictví, kterou se svým bratrem absolvoval on sám, když na začátku 21. století (bez závěti) zesnul jejich otec.

„Ambani na rozdíl od tradičních pat­riarchů, kteří svůj majetek drží až do konce, reprezentuje novou generaci lídrů, již se snaží maximálním způsobem zamést svým potomkům cestu k převzetí rodinného majetku,“ popsal pro BBC situaci na nejlidnatějším světovém kontinentu Kavil Ramachandran, profesor obchodu na Indian School of Business. S tím, že v Asii doposud existuje „tradice“, jež při vyrovnávání pozůstalostí počítá s rodinným konfliktem a zapojením právníků. Tyto zvyklosti ilustrovala třeba skupina Tata, další indická konglomerace Raymond Group nebo stále probíhající bitva o pozůstalost kasinového magnáta z Macaa Stanleyho Hoa, jenž po sobě zanechal sedmnáct potomků, které zplodil se čtyřmi manželkami. Jejich zájem urvat co největší kus majetku vytvořeným jejich otcem pak – společně s čínským tlakem na hazardní byznys v bývalé portugalské provincii – úspěšně likviduje někdejší hodnotu Hoova majetku.

Potomci, jež obchod nezajímá

Na druhé straně pak stojí potenciální dědicové, které rodinný byznys nezajímá. Zkušenost v tomto směru udělal třeba někdejší nejbohatší muž Číny, šéf holdingu Dalian Wanda Wang Ťien-lin. Tento osmašedesátiletý miliardář je ostře sledován i přes významnou redukci hodnoty svého majetku (od roku 2016 ztratilo jeho někdejší téměř stomiliardové impérium skoro devadesát procent hodnoty) a svého nástupce hledá v okruhu svých top manažerů. Jeho potomek totiž tuto roli odmítl. „Zeptal jsem se svého syna na plán nástupnictví a on řekl, že nechce žít život jako já,“ citoval před sedmi lety Wanga hongkongský deník South-China Morning Post. V tradičně konzervativní čínské společnosti, v níž jsou rodinné vazby nade vše, šlo podle zasvěcených o velmi odvážné rozhodnutí.

Problém podobného ražení momentálně řeší i jedna z francouzských byznysových dynastií, rod Dassaultů. Vlastníci rodinného holdingu zahrnujícího ma­jetkové podíly v letectví či oboru realit nebo deník Le Figaro a špičkové vinařství vybírají od začátku roku manažera, který za rodinu, jež je díky své rozhádanosti ve Francii přezdívaná jako „Ewingovi“ (podle hlavních postav seriálu Dallas), bude holding řídit. Ze třetí a čtvrté generace zakládajícího inženýra Marcela Dassaulta totiž nevzešel žádný jasný lídr, tudíž se očekává, že Dassaultovi zvolí dalšího člověka zvenčí a potvrdí svůj postupný ústup z přímé kontroly nad rodinným byznysem. Od nového lídra se přitom očekává, že konzervativně řízený holding posune více do 21. století a nasměruje jej do nových oborů. „Předpokládá se, že nástupce přijde s aktivnější strategií rozvoje,“ potvrdil agentuře Bloomberg Yan Derocles, analytik společnosti Oddo BHF.

Odbornost před rodinou

Další miliardáři volí nástupce mimo své linie DNA čistě z racionálních a pragmatických důvodů. Warrena Buffetta možná ani nenapadlo, že by některé ze svých tří dětí instaloval do vedení svého investičního vehiklu Berkshire Hathaway. Ani jedno nepodědilo otcova investičního génia, všechny se věnují filantropii v některé z tatínkových nadací. A vedení firmy po dvaadevadesátiletém Buffettovi a na Nový rok 2024 dokonce stoletém Charliem Mungerovi tak převezme prověřený muž zevnitř. „Věštec z Omahy“ se volbou svého nástupce poslední roky intenzivně zabýval, dlouho to navenek vypadalo, že Berkshire převezme jako jednička šéf pojišťovací divize Ajit Jain, nakonec to ale vypadá, že přednost dostane Greg Abel, který s Buffettem spolupracuje poslední dvě dekády a za tu dobu si od proslulého byznysmena vysloužil respekt ke svému investorskému instinktu.

Podobným příkladem jako Buffett je další žijící legenda investičního světa, král světa hedge fondů Ray Dalio. Ten ve svých třiasedmdesáti zahájil řízené stahování z čela Bridgewater Associates, kontrolu nad jedním z největších fondů na světě s obratem 150 miliard dolarů též předává odborníkům. Žádný z jeho čtyřech synů neprojevil dostatečné množství investičního umu, aby byl instalován dostatečně vysoko. „Kontrolu nad společností má nyní naše provozní rada. Na Rayově přechodu už není co řešit. Je hotovo,“ citovala agentura Reuters spoluředitele Bridgewateru Nir Bara Deu a Marka Bertoliniho. Tento krok završuje předání moci v době, kdy někteří Daliovi vrstevníci z investičního světa naopak proměňují své někdejší aktivní hedgeové fondy na takzvané rodinné kanceláře, kde spravují pouze rodinný majetek zakladatelů.

Problém pustit otěže

Zvolení správného následovníka je však pouze jedním z úkolů do důchodu odcházejícího podnikatele. Jak se shodují experti, skoro stejně důležité je mentální odstřižení od „bývalé“ společnosti. Dvaadevadesátiletý Rupert Murdoch, který vedení News Corp svým synům předává už zhruba deset let, by mohl vyprávět…

Jejich odcházení má svá specifika. „Zatímco normální lidé se mohou blížit k důchodu s myšlenkou ,konečně můžu dělat všechny ty věci, které jsem vždycky chtěl dělat, ale neměl jsem na ně čas‘, tito lidé nic jiného nemají. Buď už všechno udělali, nebo úplně zapomněli, že existují i jiné aspekty života,“ popisuje pro Financial Times Margaret Heffernanová, podnikatelka a autorka knihy o plánování nástupnictví. Největším úkolem odcházejícího podnikatele pak podle ní zůstává nestát se toxickým směrem ke svému nástupci. V případě nejbohatších lidí na světě, jako jsou Bernard Arnauld nebo Warren Buffett, to budou média jistě pozorně sledovat.