Povinnost, ale i příležitost pro české firmy

Téma ESG neboli environmentální, sociální a správní odpovědnosti se v českém byznysu stalo fenoménem, o němž se mluví ve všech patrech firemní hierarchie. Není divu. Na první pohled to snad už i vypadá, že podniky přijaly „udržitelnost“ jako nedílnou součást svojí strategie, ovšem realita je často méně optimistická. Četné průzkumy totiž ukazují, že pro mnohé firmy je ESG stále spíše hrou o image nežli opravdovou změnou. Z povinnosti dané legislativou se pokoušejí vytěžit reputační výhody, ale hloubka opatření často chybí.

„Zásady ESG by měly být vnímány ne jako povinný úkol, ale jako klíčový prvek, který může otevřít nové příležitosti pro růst, zlepšení efektivity a upevnění vztahů se zainteresovanými stranami,“ říká Ondřej Šnejdar ze společnosti BDO. Ta spolu s agenturou Mercury Urval zjistila, že evropské firmy cítí tlak na to, aby byly odpovědné, a to nejvíce od klientů (67 procent), ale i od svých zaměstnanců a uchazečů o práci (51 procent), a teprve pak prostřednictvím zákonných povinností od orgánů veřejné správy (50 procent).

Povinné změny na obzoru

Směrnice CSRD, která od příštího roku zavádí přísnější pravidla nefinančního reportingu, posouvá ESG na novou úroveň. V Česku se její požadavky dotknou stovek podniků, které budou muset transparentně vykazovat nejen své cíle, ale i reálné dopady svých aktivit. Zavedení konceptu dvojí materiality – tedy sledování dopadů firmy na okolí i opačně – však klade vysoké nároky na data, která často chybí. Banky a velké korporace jsou dle letošního ESG ratingu, který vypracovali experti VŠE, na špičce žebříčků. Jejich náskok však nelze přičítat jen větší zodpovědnosti, ale spíše zkušenostem s dlouholetým nefinančním reportingem (od roku 2018) a tlakem z centrál. V top desítce se tak umístily: Česká spořitelna, ČSOB, Moneta Money Bank, Komerční banka, Škoda Auto, Letiště Praha, Coca-Cola HBC, Vodafone, Daikin Device a Albert. Naproti tomu menší firmy zůstávají ve stínu, přestože v oblastech, jako jsou udržitelná výroba či lokální dopad, mohou korporace překonat.

Podstatnou výzvou zůstává zavádění ESG napříč dodavatelskými řetězci. Skupina ČEZ již pilotně oslovila stovky dodavatelů, aby zmapovala jejich udržitelnost, ale výsledky naznačují, že mnoho z nich není připraveno čelit požadavkům na snižování emisí a odpovědné nakládání se zdroji. Tyto problémy jsou obzvlášť zřetelné v oblastech, kde český průmysl spoléhá na energeticky náročné technologie a fosilní paliva. Pokud firmy nebudou reagovat, riskují ztrátu zakázek na mezinárodních trzích, kde ESG standardy nejsou jen doporučením, ale normou.

Zlepšení, nebo leštění brandu?

Digitalizace může být klíčem k naplňování principů ESG, ale její přijetí zůstává pomalé. Analýza společnosti PlanRadar ukázala, že pouze třetina stavebních profesionálů považuje digitální nástroje za zásadní pro plnění ESG požadavků. „Ačkoli jsou tuzemské firmy ohledně přijetí digitalizace opatrné, u našich klientů vidíme, že k ní postupně získávají důvěru a zjišťují, jak moc jim mohou nové technologie pomoci,“ vysvětluje Adam Heres Vostárek, regionální manažer PlanRadaru. Právě moderní platformy umožňují efektivní sběr dat a automatizaci reportů. Tyto technologie mohou být zásadní v sektorech, jako jsou stavebnictví či výroba, kde lze díky digitálním nástrojům snížit plýtvání materiály a energií.

Jedním z největších témat ESG je dekarbonizace. Zatímco velké firmy jako ČEZ nebo E.ON se soustředí na masivní projekty v oblasti obnovitelných zdrojů, menší podniky se běžně potýkají s nedostatkem financí i expertizy. Modernizační fond sice nabízí prostředky na transformaci, ale proces jejich získání je složitý. Navíc ani s dostupnou podporou nebudou firmy schopny dosáhnout potřebných cílů bez zásadních technologických inovací.

Kriticky lze nahlížet i na vnímání ESG. Pro část českých firem je udržitelnost stále jen otázkou PR, nikoliv hlubší strategie. Tento přístup však dlouhodobě neobstojí. S příchodem přísnější regulace a rostoucím tlakem od zákazníků i investorů se ESG stává klíčovým měřítkem důvěryhodnosti na trhu.

Firmy, které nebudou schopny proměnit své procesy a kulturu, riskují dle expertů nejen ztrátu pozic, ale i své budoucí konkurenceschopnosti.