Pozor na Čínu, pádí vpřed

Je to už tucet let, kdy nezávislý ekonomický think-tank Bruegel publikoval analýzu s názvem Vzestup asijské vědy. Zaujala jej tehdy „měnící se geografie vědeckých výsledků“ s výrazným nakláněním se na východ. Po dekády naprosto dominantní Spojené státy musely v roce 1995 překousnout fakt, že je v produkci měřitelných publikací poprvé předstihla již společně počítaná EU, která vytvořila 35 procent vědění oproti americkým 34. V témže roce mělo Japonsko světový podíl osmi procent vědeckých studií – a Čína s Indií pouze dvě.

Jenže zatímco v roce 2009 poměrná produkce vědy z USA klesla na světový „share“ 26 procent, zhruba globální čtvrtinu, a bytnící EU si jakoby držela svoji třetinu (32 procent), tak Čína vyskočila ze dvou na devět globálních procent! Přibyly tam výrazně i počty Ph.D. studentů v oborech, jako jsou fyzika, chemie, biologie či technické a inženýrské vědy.

„To vše ukazuje, jak rostoucí ekonomické velmoci Asie budují svoji vědeckou sílu. Platí to zejména pro Čínu, ale též Jižní Koreu, Tchaj-wan a Singapur. U Indie to není tak výrazné, ale Japonsko ztrácelo relativně svůj vědecký výkon. Měnící se geografie vědy odráží fakt, kdy vybrané asijské vlády pojaly vědu a technologie jako součást ekonomického růstu,“ glosovala tehdejší vývoj Reinhilde Veugelersová z Katolické univerzity v Lovani, autorka studie.

Čína už začíná dominovat

A to byla data 15 let stará. Pokud se snad tehdy mohla Evropa spolu s USA uklidňovat, že bylo změřeno pouze množství „vědeckého poznání“, ale nikoli jeho kvalita, tak dnes už mají smůlu. Proč? Čína se nezastavuje, pádí dál – a líp. Podle uznávaného žebříčku Nature Index, jenž články měří ve 145 vysoce odborných titulech z přírodních věd (tedy bez „odpadkové vědy“ či balastní produkce), patří letos říši středu premiérově zlatá příčka před Amerikou.

Chcete čísla? Důkazy? Ale prosím. V autorském podílu měli čínští vědci za loňské období 23 358 vydaných studií, kdežto ti američtí 20 094 přepočtených výstupů. Třetí vědeckou velmocí je aktuálně Německo (4 331 top publikací), následuje Velká Británie (3 678), páté Japonsko (2 942), šestá Francie (2 216), pak Kanada (1 693), osmá Jižní Korea (1 653) a devátá Indie (1 506). Jen pro srovnání: při využití téže metriky, kdy se měří skutečně jen práce posouvající hranice lidského poznání, náleží Česku slušivá 27. globální příčka za sloučený autorský příspěvek 208 špičkových studií ve fyzice, chemii, biologii či medicíně.

V čem současná Čína vědecky exceluje? Nejsou to vědy o živé přírodě: tam je Čína až druhá s výrazným odstupem za USA (2 755 oproti 7 254 „bodům“). Ovšem obor, kde takřka nemá konkurenta, je chemie a materiály. V této disciplíně čínští výzkumníci válcují svět – loni měli 11 816 prací, kdežto vědci z amerických institucí 4 561. Pro pochopení měřítka se hodí uvést i „chemický výkon“ akademiků z Ruska, který vedle toho činí nicotných 136 „zářezů“. První na světě je Čína též ve špičkové fyzice a geovědách, leč v medicíně sleduje záda Američanů.

Až 11 bilionů korun… ročně

Základní výzkum, tedy pochopení jevů, je samozřejmě jen částí celkového inovačního či výzkumného výkonu dané země. Čína se v posledních letech stala druhou do vědy nejvíce investující zemí světa. Podle srovnání magazínu Science z roku 2020 daly USA na výzkum 582 miliard dolarů za rok (13,69 bilionu korun), kdežto čínští soudruzi 468 miliard (asi 11 bilionů korun). Rozdíl se bude nejspíše dále zmenšovat, až jednou… No, uvidíme.

„Nárůst čínské kapacity je zvláště dramatický. A to způsobuje, že tvůrci amerických politik a vládní úředníci jsou vystrašeni tím, jak vědecká nadvláda Číny může zahýbat globální rovnováhou sil,“ napsala pro The Conversation profesorka mezinárodních vztahů Caroline Wagnerová z Ohio State University, jež dlouhodobě sleduje investice do vědy, výzkumu a vývoje. Přesně před dvěma lety publikovala odbornou (scientometrickou) studii, jež ukazuje, že mezi jedním procentem těch nejšpičkovějších citovaných článků už jako autoři jasně převládají – světe, div se – Číňané. A to i v oborech AI nebo nanověd. A po­dle Global Innovation Indexu je Čína již dvanáctou nejinovativnější ekonomikou planety.

Kde se taková kvalita bere? Ještě přede dvěma dekádami se západní experti těmto Asiatům téměř posmívali, že je opisují, produkují „šunt“ a vlastně imitují opravdovou vědu. Jenomže jak připomíná i Wagnerová, statisíce Číňanů – konkrétně od roku 2000 celkem 5,2 milionu osob – studovaly v cizině včetně USA či Velké Británie, kde studenti získali špičkové doktoráty, znalosti i know-how, které se už s vracejícími se docenty nebo profesory do vlasti začínají výrazněji vyplácet. A to zase souvisí s enormním nárůstem kvality čínských univerzit.

Stačí se podívat do renomovaných rankingů. Ten nejpřednější, Times Higher Education (THE), ve své nejnovější edici zařadil výzkumnou univerzitu Čching-chuana dvanáctou příčku na světě! Jen těsně za desátý Yale a ETH Curych. Čtrnáctá je Pekingská univerzita, jediný stupínek za Chicagskou. A pozor: na 19. místě je Národní univerzita Singapuru, 29. pak Tokijská univerzita, kdysi nedostižná asijská „jednička“. Cosi se děje a euroamerický svět se ptá: Máme se obávat? Máme spolupracovat, nebo se už i bránit?