
Jack Ma byl jedním z nejmocnějších mužů Číny. Pak zasáhl stát
Zakladateli technologického gigantu Alibaba se dařilo do chvíle, než začal kritizovat Si Ťin-pchingovu vládu a zmizel z očí veřejnosti. Dokáže znovu získat své postavení? A co jeho pád vypovídá o budoucnosti kapitalismu v Číně?
Nejotevřeněji vystupující miliardář Číny umlkl. Na obchodní škole, kterou založil, ani v jeho tchaj-ťi studiu Jacka Ma nikdo neviděl. Jeho bouřlivé projevy, které měly být hlavním bodem každoročního setkání podnikatelů v jeho domovské provincii Če-ťiang, byly odloženy. Na veřejnosti se Ma objevil jen jednou od chvíle, kdy čínský prezident Si Ťin-pching před půl rokem nečekaně zrušil tolik očekávanou veřejnou nabídku akcií společnosti Ant Group, která je byznysmenovým podnikem zaměřeným na platby a půjčky.
Jedné chladné lednové neděle neohlášeně dorazil do malé odlehlé základní školy ve venkovském regionu Tchung-lu. Na hřištích nikdo nebyl a v budovách školy se pohybovalo jen pár učitelů. Nejvýraznějšího podnikatele Číny tu opravdu nikdo nečekal a přesně tak to tým Jacka Ma chtěl.
Do školy dorazil s úmyslem natočit krátké a politicky nezávadné video, kde vyzdvihne své charitativní aktivity a především dá světu vědět, že je stále na svobodě. Jeho vystoupení bylo velmi pečlivě připravené a učitelé, kteří si s ním chtěli vyfotit selfie, měli smůlu. Točit směl jen jeho filmový štáb.
„Povětšinou jen poslouchal, jak mluvíme o školství,“ vzpomíná ředitel školy Čchen Ťien-čchiang. Ma přislíbil, že školu zase někdy navštíví, až tam budou také děti. „Poslední dobou to nemá zrovna jednoduché, tak se nechce objevovat na veřejnosti,“ tvrdí Čchen.
Jedinou viditelnou známkou čtyřhodinové návštěvy Jacka Ma je nečitelný podpis na zdi internátu. „Můžeme říct jen to, že učitel Ma nepíše zrovna krasopisně,“ okomentoval nápis zástupce ředitele Wu Pin. Přátelé Jacka Ma tvrdí, že ve skutečnosti je celkem talentovaný kaligraf, takže naškrábaný nápis spíš vypovídá o tom, že měl naspěch.
Nedlouho po tomto výletu vznikl ze záběrů z návštěvy školy videoklip. Probil se do titulků světových médií se sdělením: Jack Ma je zpátky. Kolosální internetový obchod Alibaba, který Ma založil v roce 1999, znovu získal 47 miliard amerických dolarů na tržní hodnotě a plány skupiny na prodej dluhopisů v hodnotě několika miliard dolarů zahraničním investorům se vrátily zpátky do hry.
Už samotná skutečnost, že musel podniknout několikahodinovou cestu na čínský venkov, aby tam natočil krátké video, však ukazuje, jak rychle a razantně Ma upadl v nemilost. Jen o pár měsíců předtím byl na špici světového byznysu. Západní bankéře velmi lákala vidina získat primární úpisy akcií společnosti Ant Group v hodnotě 37 miliard dolarů, kterou Ma oddělil od Alibaby. Za skutečně přelomovou a výjimečnou označil tuto transakci v dopise klientům Michael Grimes, přední bankéř skupiny Morgan Stanley zaměřující se na technologické odvětví.
Pak Ma vystoupal na pódium v čínské finanční metropoli Šanghaji, aby promluvil ke skupině vysoce postavených úředníků a bývalých regulátorů, mezi nimiž byl například i někdejší guvernér centrální banky. Prohlásil, že cena byla nastavena na „nejvyšší IPO v historii lidstva“. Také zdůraznil: „Navíc k tomu poprvé dochází v někde jinde než v New Yorku. Je to úplný zázrak.“
Co však následovalo, když Ma postavil zájmy soukromé společnosti nad zájmy čínského státu a zpochybnil regulaci, zcela změnilo sled dalších událostí. V příštích dnech si ho úřady předvolaly do Pekingu, kde dostal vynadáno, a přijaly opatření, jejichž neskrývaným záměrem bylo zničit samotný základ podnikání společnosti Ant Group. Projev Jacka Ma rezonoval až v nejvyšších patrech vládnoucí komunistické strany a popudil autokratického Si Ťin-pchinga.
„Jack Ma nahromadil příliš velkou moc a každý v Číně to moc dobře ví.“
Když očekávaný prodej akcií náhle padl, osobní majetek Jacka Ma ztratil na hodnotě deset miliard dolarů a společnost Alibaba se na veřejné burze propadla až o deset procent. Stalo se i něco dalšího – Jack Ma, který často cestoval a užíval si zájem médií, prostě zmizel.
Produkty Jacka Ma používají v Číně stovky milionů lidí každý den. Pomocí telefonní aplikace Alipay od Ant Group platí kávu, objednají si porci knedlíčků nebo hradí faktury za elektřinu. Miliony lidí svoje úspory vkládají právě do fondů společnosti Ant Group. Mnozí využívají každý den mikropůjčky od Alipay, aby poplatili své běžné výdaje. Tyto úvěry prakticky nahradily kreditní karty a společnost Ant Group proměnily v největšího poskytovatele půjček koncovým spotřebitelům v Číně, který v loňském roce poskytl asi desetinu veškerých spotřebitelských úvěrů.
Spotřebitelé pak často utrácejí peníze na některém z online tržišť, která pod Alibabu spadají: Taobao, které v překladu znamená „Honba za pokladem“, nabízí téměř miliardu produktů a pořídíte zde cokoli od iPhonů až po ještěrky a jiné mazlíčky. Značka Tmall pak zprostředkovává online prodej největších světových značek. Dohromady ročně prodají zboží v hodnotě zhruba bilionu amerických dolarů, což je asi dvojnásobek odhadované hodnoty zboží, které projde přes Amazon.
Stejně jako šéf Amazonu Jeff Bezos ve Spojených státech, také Jack Ma nasměroval Alibabu i do offline světa, když koupil řetězce supermarketů a podíl v prodejcích nábytku a předních mediálních skupinách v Číně.
V roce 2019 ve věku 55 let odešel Jack Ma z pozice předsedy představenstva společnosti Alibaba. V Ant Group formálně nefiguruje už několik let, ale od chvíle, kdy firmu před deseti lety převzal od Alibaby a nedůtklivých zahraničních investorů, je jejím většinovým akcionářem.
I když se oficiálně stáhl, lidé z jeho okolí uvádějí, že se Ma i nadále zapojuje do chodu obou společností. Zůstává jedním z předních světových byznysmenů a stal se neoficiálním čínským ambasadorem dobré vůle, když loni na začátku pandemie daroval zemím po celém světě tisíce ventilátorů a více než sto milionů roušek. Zasedá ve výborech OSN a má kontakty na krále, královny, prezidenty i premiéry.

Problémy však Ma přitahoval už dřív než loni. Jeho oddaní stoupenci mu pomohli vybudovat vliv, který u podnikatele v Číně nemá obdobu. Ale v zemi, která uznává jen jedno centrum moci, se stal mocným až příliš. Nyní čínský lídr Si Ťin-pching hrozí, že ho zničí. Jejich souboj odráží rozporuplnou podstatu moderní Číny, kdy komunistická strana ostražitě hlídá kapitalisty, kteří pohánějí ekonomický růst země.
Když Si Ťin-pching přitáhl otěže a zpřísnil dohled nad čínskou společností, vzkřísil státní podniky a místní oligarchy přinutil k poslušnosti. Spory miliardářů se státem ohledně regulace, korupce a dalších problémů jsou v posledních letech tak časté, že vzniklo nové pravidlo – neupozorňovat na sebe. Někteří jako třeba Wang Ťien-lin, zakladatel realitního konsorcia Wanda, své podnikání v tichosti omezují, zatímco jiní jako Wu Siao-chuej z pojišťovacího konsorcia Anbang skončili ve vězení a jejich impéria převzal stát.
„Všichni mají nějaký důvod, proč najednou mlčí,“ vysvětluje Rupert Hoogewerf, který pro čínský server Hurun již dvě desetiletí sestavuje žebříček nejbohatších lidí v Číně. „U Jacka Ma je to neobvyklé. Od samého začátku je to podnikatel, který přitahuje pozornost. Stejně jako Richard Branson vybudoval byznys na své vlastní osobnosti,“ dodává.
Rozhovory s lidmi z okolí Jacka Ma, úředníky z Chang-čou a pekingskými regulátory ukazují, že i před byznysmenovým projevem v Šanghaji, který situaci nenávratně změnil, už nějakou dobu docházelo k neshodám s čínskými představiteli. Především se jim nepozdávalo, že Ma je vždy hlavní hvězda celé show.
„Jack Ma nahromadil příliš velkou moc a každý v Číně to moc dobře ví,“ tvrdí Sung čching-chuej, nezávislý ekonom přispívající do čínských státních médií. „Vliv společnosti Alibaba se stal příliš velkým. Dostali jsme se do bodu, kdy bylo nutné dostat situaci zpět pod kontrolu.“
Financial Times zanalyzovaly počáteční fungování byznysu Jacka Ma, aby bylo jasnější, jak v lepších dobách jen s nepatrnými následky strkal zahraniční akcionáře a regulátory do kapsy. Jak následně v Číně vzrostl jeho vliv, jak se prosadil po světě a co nakonec Peking popudilo. Co bude následovat, je nejisté, ale odpovědi na tyto otázky ukážou směr, jakým se ubírá vývoj v Číně.
Jack Ma se narodil v roce 1964 do obyčejné rodiny v pobřežním městě Chang-čou. Jeho rodiče byli nadšení hudebníci specializující se na tradiční čínské výpravné balady, což napovídá, odkud pramení byznysmenova výstřednost. I když měří jen zhruba metr a půl, svým charismatem vyčnívá – obchodování má v srdci a navíc umí vyprávět příběhy. V devadesátých letech začal v zemi, kde po něm sotva štěkl pes, lobbovat za internet tím, že hlásal údajný citát Billa Gatese: „Internet změní každičký aspekt života lidí.“
Jeho osobní příběh se v Číně stal moderní pohádkou o tom, jak uspět navzdory nepříznivým počátečním vyhlídkám. Trvalo mu tři roky, než prošel obtížným státními přijímačkami na vysokou školu. V KFC ho odmítli, když se ucházel o práci v restauraci. Roky, které strávil pilováním angličtiny při provázení cizinců po svém rodném městě, mu však nakonec pomohly na univerzitě vyniknout. Stal se učitelem angličtiny a založil svůj první internetový startup China Pages, který nabízel firmám vytvoření webových stránek.
V polovině devadesátých let se Čína rychle měnila. Téměř o dvacet let dříve čínský lídr Teng Siao-pching povzbudil individualistické tendence čínské společnosti, když pobídl soukromé podnikání. „U kočky je jedno, jestli je černá, nebo bílá – když umí chytat myši, je to dobrá kočka,“ proslul jeho výrok na toto téma. Ekonomika se rozjela na plné obrátky. Byl to začátek celých desetiletí závratného růstu, který Čínu proměnil v druhou největší ekonomiku světa a globální mocnost.
Směr udával soukromý sektor a řada státních podniků začala upadat nebo se musela restrukturalizovat. Komunistická strana byla stále závislejší na soukromém sektoru, který přispíval k růstu ekonomiky, tvorbě pracovních míst a daňových výnosů. Rostoucí kapitalistickou třídu komunistický stát formálně přijal v roce 2002 na základě takzvané „zásady tří reprezentací“ prezidenta Ťiang Ce-mina, která soukromé podnikatele označila za „pokročilou společenskou produktivní sílu“.
Šlo však o velmi křehký vztah a Čína nadále stranila státním společnostem, které měly snazší přístup k úvěrům a licencím. Jack Ma to zažil na vlastní kůži, když největší společnost v regionu Chang-čou okopírovala obchodní model jeho China Pages a jemu nezbylo nic jiného než svůj startup této velké státem podporované společnosti prodat. Cítil se bezmocný a nakonec se vzdal všech podílů.
Po této zkušenosti začal ke státu přistupovat s respektem a určitou mírou zdrženlivosti. Ma svým zaměstnancům říká, aby „vládu milovali, ale nevstupovali s ní do manželství“. I když zároveň tvrdí, že by celou svoji společnost kdykoli odevzdal „národu“, kdyby se to po něm chtělo. Ačkoli je členem strany, na rozdíl od svých technologických rivalů, jako jsou Pony Ma z firmy Tencent nebo Robin Li ze společnosti Baidu, se nikdy nepřipojil k Všečínskému shromáždění lidových zástupců, které je jakýmsi inscenovaným parlamentem, ani k žádnému jinému poradnímu orgánu. „Strana neví, jestli mu může věřit,“ tvrdí jeden ze spolupracovníků Jacka Ma z regionu Chang-čou.
V roce 1997 se Ma rozhodl zjistit víc o tom, jak vláda funguje, a začal spolupracovat s ministerstvem zahraničního obchodu a ekonomické spolupráce – nynějším čínským ministerstvem obchodu. Díky znalostem internetu a angličtiny doprovázel spoluzakladatele portálu Yahoo! Jerryho Yanga při návštěvě Velké čínské zdi, když toho roku zavítal do Číny. „Okamžitě mě překvapilo, jak moc se na internet vyptával a jak byl zvědavý,“ prohlásil později Yang. „Rozhodně to nebyl typický představitel vaší vlády.“
Pro vládu však Ma nepracoval dlouho. V roce 1999 dal ve svém bytě v Chang-čou dohromady skupinu přátel, aby společně založili firmu Alibaba. Ta se měla pomocí internetu pokusit propojit čínské továrny se zákazníky po celém světě. Po několika počátečních zádrhelech se podnik rozjel. Značky i zprostředkovatelé se hrnuli do Číny pro levné zboží, které pak chtěli prodávat doma, a Alibaba je propojovala s dodavateli. Ma tak započal svou cestu k úspěchu.
Zatímco Evropě a Americe přinesla následující dekáda finanční krizi, z Číny sršelo sebevědomí. A to hlavně v oblasti velkých technologických společností stojících na pokraji revoluce chytrých telefonů, která měla výrazně rozšířit jejich uživatelskou základnu. Alipay začal experimentovat s QR kódy, které pak změnily každodenní život v Číně, protože najednou se chytrými telefony dalo platit úplně všude.
Ve středu toho všeho stála společnost Alibaba. Stala se místem, kde čínská rychle rostoucí střední třída sháněla zboží online. Jack Ma měl ale problém. V prvních deseti letech byl nucen rozmělnit svůj vlastní podíl, aby společnost udržel nad vodou. Nejdřív Goldman Sachs a venture kapitáloví investoři získali v Alibabě načas 50procentní podíl, pak japonská technologická skupina SoftBank postupně dosáhla 30procentního podílu a nakonec Yahoo koupilo asi 40 procent. Podíl Jacka Ma se tak smrskl na minimum.
V roce 2011 už zahraniční akcionáři Yahoo a SoftBank dohromady vlastnili v Alibabě většinový podíl. Pod dojmem, že se jim investice už dostatečně vyplatily, protože hodnota startupu vzrostla, začal Jack Ma podle lidí z jeho okolí na oba hráče naléhat, aby mu předali větší podíl na vedení. „Poslední roky se neustále handrkujeme,“ řekl Ma v daném roce o svém vztahu se šéfem SoftBank Masajošim Sonem. I jeho vztah s Yahoo byl napjatý. Americký internetový průkopník začal dlouhý úpadek, ale investoři připisovali většinu jeho zbývající hodnoty právě podílu ve společnosti Alibaba Group. Tu tvořily tři hlavní firmy: Alibaba.com, Taobao a Alipay.
Na jaře 2011 se Ma jednostranně rozhodl převzít Alipay, který se pak v roce 2014 přejmenoval na Ant Group. „Yahoo i SoftBank byly v šoku,“ popisuje bývalý člen managementu, který byl do transakce zapojen. „Jack už několik měsíců vyhrožoval, že přejde do útoku, ale nikdo nečekal, že se stane cokoliv ve spojitosti s Alipay nebo něco tak obrovského rozměru. Bylo zřejmé, že akcionáři mají s firmou Alipay velké plány, takže to byl hodně drzý krok.“
„Vládu milujte, ale raději s ní nevstupujte do manželství.“
Z čínských dokumentů o podnikání a právních listin, které deník Financial Times získal, se poprvé dozvídáme, jak Jack Ma Alipay převzal. Nejdřív, v květnu 2009, začala proměna toho, jak Alibaba vlastnila Alipay. Za pomoci Joa Tsaie, pravé ruky Jacka Ma, se podařilo z přímé dceřiné firmy Alibaby udělat vnitrostátní čínskou společnost, kde byl většinovým vlastníkem sám Ma. Protože sám zároveň uzavřel několik smluv se společností Alibaba, dál pokračoval vztah dceřiné společnosti. Toto zdánlivě neobvyklé smluvní uspořádání mezi mateřskou a dceřinou společností (které se nazývá entita s proměnlivým úrokem neboli VIE) je ve skutečnosti oporou čínského technologického ekosystému.
Činy Jacka Ma ukázaly, že celek dohromady drží pouze důvěra. Bez souhlasu představenstva společnosti Alibaba zrušil smlouvy, které určovaly, že Alipay je její dceřinou firmou, a získal tak nad ní plnou kontrolu.
Dne 10. května 2011 pak společnost Yahoo ve své zprávě o zisku uvedla ne-
vinnou větičku, kterou investorům oznamovala, že o Alipay přišla ve prospěch Jacka Ma. Cena jejích akcí prudce klesla a vypukla hádka. Ma tvrdil, že šlo o krok nutný k získání licence pro platební transakce od čínské centrální banky, kterou firma se zahraničními vlastníky nemusela získat. Někteří úředníci Čínské lidové banky nabyli dojmu, že Ma tímto prokázal, že je spíše než zahraničním akcionářům věrný Číně. Jiní to viděli tak, že Ma našel způsob, jak těžit z nejistoty způsobené regulovaným prostředím a zároveň vinu svalit na ně. Ma nijak nezareagoval na žádost o rozhovor pro tento článek zaslanou přes společnost Alibaba. Na otázky a žádosti o komentář nereagovaly ani Alibaba, Ant Group či Jack Ma Foundation.
Co ale Ma nečekal, byl silný odpor čínské veřejnosti. Řada podnikatelů se obávala, že rozvrátil finanční systém, na který spoléhali jak při snaze o získání peněz od zahraničních investorů, tak na zahraničních trzích. Jedna z nejrespektovanějších novinářek Chu Šu-liová z magazínu Caixin napsala komentář, ve kterém kroky Jacka Ma odsoudila.
„Původně nešlo o nic velkého,“ řekl Ma jednomu čínskému reportérovi. „Tlak na mě vyvíjejí zejména zdejších kritici a média.“ Později společnosti Alibaba a Ant Group nakoupily akcie v čínských médiích, aby Ma získal kontrolu nad tím, co o něm novináři tvrdí.
Nakonec spolu s Yahoo a SoftBank dospěl k dohodě, která upevnila jeho osobní kontrolu nad skupinou Ant výměnou za dohodu o sdílení zisku se společností Alibaba. Ta byla o několik let později vyměněna za třetinový podíl ve společnosti Ant Group, jenž si Alibaba drží dodnes. Mnozí ale věří, že právě toto jednání je hlavním prohřeškem Jacka Ma.
„Jack hraje šachy třemi různými směry, ale může to skončit tak, že někoho pěkně naštve,“ řekl Duncan Clark, který se převodu vlastnictví firmy Alipay věnoval ve své knize Alibaba: Dům, který vystavěl Jack Ma.
Jestli Ma skutečně hrál šachy, dělal to se stále větší sebejistotou. V roce 2015 patřil ke světové špičce a dostal se i do žebříčku nejbohatších lidí podle serveru Hurun. Podkopání struktury VIE, kterého se dopustil, nijak nesnížilo chuť investorů po akciích společnosti Alibaba v hodnotě 25 miliard dolarů, jež se v roce 2014 objevily se stejnou strukturou na newyorské burze. Šlo o největší prodej akcií, který se kdy na světě uskutečnil. Technologické společnosti jako Ant Group začaly světu ukazovat, že i Čína dovede přicházet s inovacemi, a Ma se tak stal symbolem toho, čeho je možné v Číně dosáhnout. Vláda v té době podnikání podporovala, aby se vyrovnala s nátlakem na zajištění práce milionům čerstvých univerzitních absolventů.
Ma začal pro Alibabu připravovat novou, globální vizi. Nějakou dobu jeho ambice zapadaly do snahy Pekingu pomoct čínským firmám s expanzí do zahraničí. V roce 2015 dokonce doprovodil Si Ťin-pchinga na jeho cestě do Spojených států. „Snažím se vymyslet, jak z Alibaby udělat globální platformu pro malé podniky,“ popisoval tehdy americkému novináři Charliemu Roseovi na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. „Světová obchodní organizace hrála v minulém století důležitou roli, ale mezinárodní obchodování zboží umožňovala jen velkým společnostem. Internet dnes může pomoct i malým firmám prodávat své výrobky na druhé straně oceánu.“ Ve stejném rozhovoru dodal, že doufá, že se na jeho platformě zaregistrují až dvě miliardy spotřebitelů a deset milionů malých podniků mimo Čínu.
Ještě toho dne se však jeden nešťastný úředník ve střední pozici v čínském úřadu pro regulaci obchodu rozhodl, že se zaměří na vnitrostátní vliv Jacka Ma. Když regulátorova zpráva dospěla k závěru, že zhruba u dvou třetin zboží prodávaného na platformě Taobao spadající pod Alibabu jde o padělky, zaútočila Alibaba přímo na člověka, který za zprávou stál. „Řediteli Liou Chung-liangu, porušujete pravidla! Přestaňte nás křivě soudit!“ ohradila se proti obvinění společnost Taobao příspěvkem na sociální síti Weibo a prohlášení přisoudila jednomu ze svých zaměstnanců.
Regulátor zareagoval oficiální zprávou, ve které Alibabu tvrdě zkritizoval. Pak ale Ma zaletěl do Pekingu a setkal se s Liouovým nadřízeným Čangem Maoem. Oba muži se dohodli, že Alibaba zapracuje na potlačení padělků, a Čang ocenil snahu společnosti hájit zájmy spotřebitelů. Oficiální zpráva byla stažena a celá kauza vyšuměla. I když se veřejnost přikláněla spíše na stranu technologického impéria, fakt, že se Ma nebál postavit státnímu regulačnímu úřadu, nebyl každému po chuti. „Tahle veřejná přestřelka nepředstavovala krok vpřed pro právní stát,“ uvedl ekonom Sung. „Spíš to byla ukázka toho, jak je kapitalismus ve své podstatě pevný a arogantní.“
Tahle fotka obletěla čínský internet: kolem stolu sedí namačkaných 16 mužů, šéfů technologických firem. Mezi nimi Pony Ma, ředitel gigantu Tencent, který se zabývá herním průmyslem a sociálními médii. Vedle něj Richard Liou z JD.com. Nechybí ani Čang I-ming, zakladatel společnosti ByteDance, která stojí za aplikací TikTok. Fotografie vznikla na akci, jež se konala v roce 2017 během Světové konference o internetu ve Wu-Čenu, kterou každoročně pořádá čínská vláda, a vešla ve známost jako „internetová večeře“. Ma se jí nezúčastnil a podle jednoho z jeho spolupracovníků se naštval, že ho nepozvali. „Udělal tehdy šílenou hysterickou scénu. Má větší ego, než si může dovolit,“ řekl.
Když se ho na akci tehdy novináři zeptali, Ma odpověděl: „Účast jsem vůbec nezvažoval. Stejně mě nikdo nepozval. I kdyby mě pozvali, tak bych nejspíš neměl čas. Věřte nebo ne, kdybych vážně chtěl uspořádat společnou večeři, mohl bych pozvat celý svět, nejbohatší světovou elitu a mnozí by pozvání nedostali. Tyhle večeře jsou ale bezpředmětné. Nemám v plánu žádnou takovou pořádat.“
O několik měsíců později, v lednu 2018 v Davosu, však Ma večeři světové úrovně uspořádal. Po levici měl Billa Gatese a po pravici norskou premiérku Ernu Solbergovou. Oddělení vztahů s veřejností společnosti Alibaba dalo čínským médiím fotografie a připravený doprovodný text a internet pak zaplavily články o hostině pořádané Jackem Ma a pozvaných hostech.
Fotografie ze slavnostního večera ukazují, jak Ma předváděl rwandskému prezidentovi Paulu Kagamemu kouzelnické triky a pózoval s kanadským premiérem Justinem Trudeauem.
Bylo zřejmé, že večeře nezúčastnil se Si Ťin-pchingův ekonomický guru Liou Che, který měl další den v Davosu pronést projev a vedl klíčovou čínskou kampaň zaměřenou proti finančním rizikům.

Večeře v Davosu představovala kousek, který Peking zvedl ze židle a ukázal, že se Jack Ma opět pasoval do role šéfa Alibaby i čínské globální obchodní expanze. Mával ve světě čínskou vlajkou a také často vychvaloval komunistickou stranu. Čelním představitelům v Pekingu to ale bylo proti srsti – soukromého podnikatele, který ke světu promlouvá jejich jménem a perfektní angličtinou, se chtěli zbavit. „Kung-kao kaj-ču – úspěchy poddaného krále znepokojují,“ tvrdí Maův spolupracovník na mezinárodních projektech. „Nelíbí se jim, že Čínu ve světě reprezentuje.“
Po davoské večeři letadlo Jacka Ma zamířilo do Bordeaux, kde si pořídil vinařství a vinohrady. V dubnu se setkal s thajským premiérem Prajutchem Čan-Očaou, v květnu s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a jordánským králem Abdalláhem II. V létě 2018 pak navštívil řadu světových metropolí. Letové záznamy z portálů Radarbox a Flightradar24 ukazují, že více než polovinu roku strávil mimo Čínu.
V Číně mezitím Si Ťin-pchingův důvěrník Liou Che rozjel na plné obrátky finanční regulaci. Od roku 2017 začaly úřady pečlivě prověřovat významná a opomíjená rizika v zemi, tedy velké soukromé konglomeráty jako Wanda, HNA, Fosun a Anbang, které podporovaly zadlužení ve snaze vyvolat globální nákupní horečku. Skupina Ant se také potýkala s problémy, protože regulační orgány se rozhodly její podnikání částečně omezit. Firma ale byla dostatečně pružná, omezení obešla a dál rostla. Ma se stále nebál mluvit. „Jedním z důvodů, proč Alibaba zaznamenala tak rychlý růst, je i to, že si jí vláda nevšímala. Když si to uvědomili, růst se hodně zpomalil,“ napsal anglicky na jednom internetovém fóru.
Znepokojení státních úřadů však vyplulo na povrch. „To, co říkal soukromě i veřejně, mohlo Čínu zahanbit,“ vysvětluje kontakt blízký regionální vládě v Chang-čou. „Když se vrátil domů, vždycky od něj chtěli hlášení o jeho cestách,“ dodal.
Čína procházela transformací, ale Ma si nejspíš nevšiml, jak moc velkou. Dodatky k ústavě odstranily omezení počtu funkčních období prezidenta a dodaly Si Ťin-pchingovi moc, jakou neměl žádný čínský lídr po celá desetiletí. Najednou bylo nebezpečné veřejně projevovat jakýkoli nesouhlas. Si Ťin-pching si jako prioritu vytyčil, že tvrdě zasáhne proti vysokému zadlužení a rizikům ve finančním sektoru, protože se státní představitelé začali obávat, že by systémová finanční krize po vzoru Spojených států otřásla nejen ekonomikou, ale i jejich mocí.
Velikost a vliv společnosti Ant Group skokově rostly od doby, kdy ji Ma od Alibaby převzal. Když firma loni v srpnu poprvé zveřejnila své finanční údaje, regulátoři teprve pochopili, o jak dalekosáhlou záležitost jde. Regulační orgány v Pekingu zpozorněly při analýze údajů, které nadchly investory – spotřebitelské půjčky zastínily všechny státní banky s ročním objemem plateb převyšujícím čínské HDP. „Podnikání společnosti Ant Group je ve své podstatě riskantní. Konal se nespočet schůzí mezi vedením společnosti a úřady, abychom vůbec do dnešního dne přežili,“ uvádí jeden ze zaměstnanců. Další kroky Jacka Ma byly příliš riskantní i pro něj.
Lidé, kteří situaci znají, tvrdí, že když se Ma loni v říjnu postavil k mikrofonu na ostře sledované obchodní konferenci v Šanghaji, věděl, že regulační orgány přitvrzují ve snaze zkrotit Ant Group a další společnosti působící na poli finančních technologií. Měl v úmyslu agresivně lobbovat u přítomných, co jen to šlo, se sebedůvěrou, jakou projevoval při bitvě s regulátory v roce 2015.
Osudným se však pro Jacka Ma stalo rozhodnutí o této bitvě promluvit veřejně. Na pódiu zkritizoval finanční normy starého světa a vyzval Čínu, aby se vydala vlastní cestou. „Dnešní finanční systémy je třeba zreformovat,“ hřímal do mikrofonu, „v současnosti naše schopnost ‚kontrolovat‘ pořád roste, ale očividně nejsme schopni situaci ‚monitorovat‘. Inovace se neobává regulace jako takové, ale jejích zastaralých metod.“ Na rozdíl od většiny svých projevů se Ma tentokrát několikrát podíval do poznámek, což naznačuje, že jeho slova byla pečlivě připravena. V jeho kanceláři pracuje řada bývalých novinářů z oficiální čínské mediální agentury Xinhua.
Podle lidí, kteří jsou se situací obeznámeni, někteří vysoce postavení činitelé
v Pekingu toto vystoupení Jacka Ma vnímali jako pokus o získání veřejnosti a o ovlivňování politiky. Mediální společnost Huxiu, za kterou stojí Alibaba, zveřejnila článek obhajující projev Jacka Ma.

O několik týdnů později místopředseda oddělení stranické propagandy pronesl řeč, ve které naléhal na čínská média, aby „se obrnila proti riziku, že kapitál zmanipuluje názor veřejnosti“. Společnost Huxiu, která také zveřejnila článek varující proti přílišnému útlaku čínských technologických firem, dostala na měsíc zákaz činnosti.
V listopadu Jack Ma upustil od moderování Africké talentové show, kterou sám založil. Následně Generální asociace če-ťiangských podnikatelů, jíž Ma předsedá, odvolala svou každoroční konferenci a jeden z jejích členů prohlásil, že se mluví o tom, že byznysmen z postu odstoupí. V Číně se proslýchá, že měl nařízené domácí vězení nebo že utekl do Singapuru. Nejistota dopadla i na cenu akcií Alibaby a plánovaný prodej dluhopisů. Pak se Ma vypravil na čínský venkov a oné chladné neděle překvapil učitele na jü-chuanské základní škole. „S tím, co u nás viděl, byl velmi spokojený,“ uvedl ředitel Čchen.
Jedním z míst, kde Jacka Ma nedávno viděli, je umělecká komunita v Chang-čou. Vybudoval tam areál s ateliéry jeho oblíbených slavných režisérů a filmovými studii. Uvnitř je síť uliček dlážděných kostkami porostlých mechem a dřevěných mostů, které se vinou mezi jezírky a plochami, na nichž se tyčí obytné domy. Útočiště Jacka Ma je samostatným ostrovem s vodním příkopem tvořeným jezírky a hrázemi a několikačlennou ostrahou. Ta hlídkuje u mostu, který na ostrov vede.
Komunita se rozprostírá až k okraji Národního parku mokřadu Si-si. Jedná se o přírodní rezervaci o rozloze 11 kilometrů čtverečních známou jako plíce města, která je střediskem impéria Jacka Ma. Najdeme tu nadaci Jack Ma Foundation i jeho tchaj-ťi studio, kde v lepších dobách vítal návštěvy. V současnosti jde však spíše o svatyni jeho dřívějšího života – stěny zdobí fotografie vyobrazující Jacka Ma na obálkách časopisů či fotografie, jak uvádí Alibabu na burzu. Nebo replika jeho oranžové elektrické kytary, na kterou před 60 tisíci nadšenými zaměstnanci Alibaby zahrál a zazpíval známou čínskou rockovou píseň.
„Jack hraje šachy třemi různými směry, ale může to skončit tak, že někoho pěkně naštve.“
Není jasné, zda Ma bude smět do své sbírky přidat nějaké další úspěchy. „Pro soukromého podnikatele je zásadní najít tu správnou úroveň publicity a to se mu zatím nepodařilo. Dřív na tom nesešlo. Teď se to ale musí naučit,“ vysvětluje bývalý úředník v Chang-čou, který měl Alibabu deset let na starost. Další místní úředník dodává: „Jack Ma se teď musí držet v ústraní.“
Velká část čínské veřejnosti se obrátila proti němu a chce vidět pád největšího a neznámějšího kapitalisty. Zatímco v minulosti ho domácky oslovovali „tatínek Ma“ nebo „učitel Ma“, teď pod jeho videa píšou komentáře typu „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Hlavním poučením učitele Jacka Ma pro řady čínských podnikatelů, které inspiroval, by tak možná bylo varování, aby nezapomínali na to, že komunistická strana má neomezenou moc a na každou soukromou firmu si došlápne, pokud se bude domnívat, že ji ohrožuje. Bez ohledu na to, jak strategicky důležitá je pro budoucnost země.
O změnu této situace by stáli zejména čínští technologičtí giganti. Alibaba a Tencent v posledních dvou desetiletích nerušeně expandovaly a ovládly obrovskou část digitální i fyzické ekonomiky. V dubnu dal stát Alibabě rekordní pokutu ve výši 2,8 miliardy amerických dolarů za zneužívání dominantního postavení na trhu a nařídil, aby společnost své chování „napravila“. Vzápětí regulační orgány oznámily plán na omezení podnikání Ant Group.
Rivalové Jacka Ma rychle pochopili, kam vítr vane. Na každoročním čínském legislativním shromáždění, které se konalo v březnu, Pony Ma z Tencentu předložil návrh přísnější regulace internetového podnikání jako svůj vlastní a zúčastnil se „dobrovolné“ schůze s antimonopolními úřady. JD.com odvolalo IPO své finanční sekce a založilo úřad kontrolora zodpovědného za soulad s předpisy. Colin Chuang, zakladatel kolosálního řetězce online obchodu Pinduoduo, ze společnosti úplně odešel poté, co se v létě zbavil značné části akcií. Podle jednoho jeho přítele za těmito kroky stojí snaha, aby se jeho jméno neobjevilo na vrcholu seznamu nejbohatších lidí.
Komunistická strana Číny se blíží ke svému stému výročí – milníku, který oslaví letos v létě – a zároveň s tím upevňuje svou kontrolu nad soukromým podnikáním. Znovu vzkřísila stranické buňky, které musejí být v každé soukromé firmě a jejichž dozorčí role nabývá na významu. Státem vlastněné podniky expandují. „Za posledních čtyřicet let se vztah mezi soukromým sektorem a Komunistickou stranou Číny často a nepředvídatelně proměňoval,“ podotýká Jude Blanchette, odborník na Čínu v Centru strategických a mezinárodních studií CSIS. „Právě se nacházíme v dalším cyklu, kdy stát prosazuje svou kontrolu. Očekávám, že tentokrát to vydrží déle.“
Ryan McMorrow a Sun Jü, Financial Times


