Překvapivý rozmach východního Německa

Ještě před deseti lety toužilo malé východoněmecké město Guben po nových investorech natolik lačně, že jim bylo ochotné darovat pozemky zadarmo. „Dnes už nemáme místo,“ říká starosta Fred Mahro.

Zlomový okamžik nastal loni, kdy se kanadská společnost z odvětví bez­uhlíkových technologií rozhodla právě v Gubenu postavit první evropský závod na zpracování lithia, které je klíčovou surovinou pro výrobu baterií do elektromobilů. Městu se podařilo obstát v konkurenci více než 60 dalších míst v Evropě.

Společnost Rock Tech Lithium do závodu investuje 500 milionů eur a z Gubenu se stane důležité kolečko v soukolí dodavatelského řetězce baterií. Projekt vdechne městu nový život. „Guben spal jako Růženka v zakletém zámku,“ žertuje Mahro. „Rock Tech ho polibkem probudil k životu.“

Kanadská investice je další z řady příkladů masivního přílivu kapitálu, který do bývalého komunistického východu Německa směřují zahraniční firmy. Z regionu se tak stává nejrychleji expandující centrum elektromobilového průmyslu. Oblast, jež bývala synonymem pro ekonomický úpadek, se nyní stává nejlukrativnější destinací pro nákup průmyslových nemovitostí a pozemků.

Region v uplynulých letech doslova zaplavily nové projekty a investice. Nejvelkolepější projekt zde plánuje výrobce mikročipů Intel, který letos v březnu oznámil, že ve východoněmeckém Magdeburgu vybuduje přinejmenším dva závody na výrobu polovodičů za 17 mi­liard eur – historicky největší přímá investice zahraniční firmy v celém Německu. Ve stejné době zahájila výrobu Tesla v jednom ze svých prvních elektro­mobilových závodů v Evropě v braniborské obci Grünheide. Volkswagen letos zahájil výrobu elektrických vozů v modernizovaných závodech ve Cvikově a Drážďanech.

Východní Německo se stalo „jedním z ekonomicky nejatraktivnějších regionů v Evropě“, prohlásil německý kancléř Olaf Scholz na jedné červnové konferenci. „A jeho dobré jméno se šíří po celém světě.“

Takové investice by mohly poměrně zásadně proměnit průmyslovou mapu Německa. Po desetiletí se ekonomická síla soustřeďovala na jihu a jihozápadě, kde najdeme automobilky Mercedes a BMW a technologické giganty, jako je Siemens. S návratem průmyslové výroby na východ by se to však mohlo změnit.

„Ekonomická mapa Německa se překresluje,“ tvrdí ministr pro východní Německo a rovné životní podmínky Carsten Schneider.

Něco na tom je. Nové investice přicházejí ve chvíli, kdy německý automobilový průmysl – dosud založený na spalovacích motorech – začíná čelit nebývalému tlaku v souvislosti s tím, že mezinárodní společenství usiluje o budoucnost bez fosilních paliv a pozornost se začíná upínat k přechodu na elektromobilitu. Dalším důkazem této změny je rozhodnutí Evropského parlamentu ze začátku června – poslanci odhlasovali, že od roku 2035 nebude v Evropské unii možné prodávat nové dieselové a benzinové vozy a dodávky.

Na jihu a jihozápadě se tradiční dodavatelé automobilového průmyslu – Bosch, Continental, Mahle, ZF Friedrichshafen – potýkají s klesající poptávkou a nejistou budoucností, a proto jsou nuceni propouštět.

Na východě je situace opačná. Volks­wagen zde v roce 2019 otevřel svůj první elektromobilový závod přestavěný z bývalé saské továrny ve Cvikově, kde se v dobách Sovětského svazu vyráběly trabanty a kterou Volkswagen po pádu berlínské zdi odkoupil. „Zdejší města a lidé jsou zvyklí na velké změny, což nyní hraje v jejich prospěch,“ říká finanční ředitelka VW Sasko Karen Kutznerová.

Volkswagen v této továrně plánuje vyrobit 300 tisíc elektrických vozů ročně a pár dalších tisíc v nedalekých Drážďanech, čímž vytvoří asi tisíc nových pracovních míst. Region v okolí Cvikova se může chlubit v podstatě nulovou nezaměstnaností, a to částečně i díky firmám, jako je výrobce kabelů Leoni, který coby hlavní dodavatel VW do oblasti investoval dalších 130 milionů eur.

V závodu BMW v Lipsku, kde se budou sestavovat bateriové moduly, vzniknou stovky nových pozic.

Jörg Steinbach, ministr hospodářství spolkové země Braniborsko, v jejímž centru se nachází Berlín a kam se Tesla rozhodla umístit svůj evropský závod, tvrdí, že se zahraniční investice do regionu od roku 2018 vyšplhaly na sedm miliard eur: „To je násobně víc než v předchozích obdobích.“ Úřady ve východním Německu obdržely 28 předběžných nabídek na investice v hodnotě dalších 11,5 miliardy eur.

„Státy východního Německa byly z hlediska výkonnosti ekonomiky dlouhé roky na dolních příčkách žebříčku,“ říká Steinbach. „Myslím si ale, že se v příštích letech misky vah vychýlí výrazně v jejich prospěch.“

Spousta prázdných pozemků

Projeďte se braniborským venkovem a okamžitě vám dojde, co zde investory tak láká – prázdný prostor. V Braniborsku najdeme výrazně více nezastavěné půdy než v jiných regionech, zejména těch hustě osídlených a průmyslových oblastech na jihozápadě. Továrna Tesly v Grünheide se rozkládá na 300 hektarech a rozloha plánovaného závodu Intelu v Magdeburgu se vyšplhá na 450 hektarů, což je ekvivalent 620 fotbalových hřišť.

„Takové množství volných pozemků v srdci Evropy je vzácnost vážená zlatem,“ uvedl Scholz na červnové konferenci. „A přesně to východní Německo má.“

Další důležitou konkurenční výhodou jsou hojné zdroje obnovitelné energie. Braniborsko produkuje v přepočtu na obyvatele nejvíce elektřiny z větrníků, solárních panelů a biomasy v celém Německu. Obnovitelné zdroje zde pokryjí 94 procent energetických potřeb, zatímco celostátní průměr je 46 procent.

„Investoři vnímají, že místní průmysl vyrábí baterie pro ekologicky šetrnou mobilitu,“ uvedl ministr hospodářství Robert Habeck na stejné události jako kancléř. „A my chceme takové baterie vyrábět udržitelně, takže je pro energetickou náročnost zdejších závodů zcela klíčová dostupnost obnovitelné energie.“

Východ Německa dále těží z rozhodnutí představitelů EU vybudovat větší suverenitu evropského kontinentu – cílem je zbavit Evropu závislosti na zahraničních dodavatelích v klíčových odvětvích, jako jsou bateriové články a polovodiče, cloudové systémy pro ukládání dat a farmaceutický průmysl.

Evropské země zasáhly pandemií vyvolané výpadky ve světovém obchodě i důsledky války na Ukrajině, proto větší pozornost směřují k posílení domácí výroby klíčových komodit a zkracování dodavatelských řetězců, aby snížily svou zranitelnost vůči vnějším rizikům.

Projevy tohoto trendu jsou obzvlášť viditelné v berlínském regionu. „Výroba elektromobilů zde bude mít vše, co potřebuje – od zpracování lithia přes výrobu baterií a článků až po montáž,“ popisuje Markus Brügmann, generální ředitel Rock Tech Lithium. „Naše společnost je v samém srdci tohoto nového hodnotového řetězce.“

Nemalou měrou k přilákání investorů přispěly státní dotace. Berlín bude do roku 2024 podporovat výstavbu továrny od Intelu dotací 6,8 miliardy eur – jen letos to bude 2,7 miliardy. V příštích letech pak uvolní celkem 40 miliard eur na zmírnění ekonomických dopadů plánovaného odstavení uhlí. Velká část těchto finančních prostředků bude směřovat právě na východ, kde najdeme hned několik hnědouhelných dolů a uhelných elektráren, které budou muset ukončit činnost. Na výstavbu silnic a železnic a podporu výzkumu by tak mohl připadnout velký balík peněz.

Velké technologické společnosti sem ale netáhnou jen štědré státní dotace. Region má dlouhou historii průmyslového centra. Aktuální rozmach do velké míry vychází ze základů, které tu byly položeny ještě za komunistické Německé demokratické republiky (NDR): centrum na výrobu polovodičů poblíž saských Drážďan – největší svého druhu v Evropě – vyrostlo v okolí bývalé státní továrny na elektroniku Robotron. Investoři z firem, jako jsou Bosch, Infineon a ADM, si uvědomili, že zde mohou za nízké náklady získat nejen funkční výrobní závody, ale i vysoce kvalifikovaný personál.

Do tohoto „polovodičového centra“ Evropy se postupně přidávají nové společnosti se špičkovými technologiemi, které se chtějí přeměnit v dodavatele automobilek – například estonský startup Skeleton Tech specializující se na výrobu takzvaných superkapacitorů (speciální kondenzátory s výjimečně velkou kapacitou vyvíjené jako alternativa elektro­baterií – pozn. redakce) se do zá­vodu v Drážďanech rozhodl investovat 36 milionů eur.

„V regionu se nám líbí jak průmyslová infrastruktura, tak provázanost s akademickým světem,“ vysvětlil zakladatel Skeleton Tech Taavi Madiberk. Jeho startup spolupracuje s technickými univerzitami v Drážďanech a sítí závodů spravovaných státní německou organizací pro aplikovaný výzkum Fraunhofer. V Sasku je nejvyšší koncentrace takových institucí, z nichž byla řada vybudována z bývalých vědeckých akademií z dob NDR.

„Když chcete postavit výrobní závod, potřebujete odborné znalosti v celé šíři oblastí a nedává smysl, aby se technologická společnost snažila tyto odborníky vyškolit interně,“ říká Madiberk.

Roky úpadku jsou u konce

Příchod společností, jako jsou Tesla či Intel, je zásadním milníkem pro region, jehož průmyslová infrastruktura po roce 1989 v podstatě zmizela. V desetiletích následujících po sjednocení se zavíraly továrny, stoupala nezaměstnanost a mladé lidé šli za pracovními příležitostmi na západ. „Zmizelo asi 70 procent veškerého zdejšího průmyslu,“ dosvědčuje Steinbach.

Špatné ekonomické vyhlídky vedly k frustraci a vzteku, které posílily popularitu ultrapravicové Alternativy pro Německo a protimuslimského hnutí Pegida, jež se do všeobecného povědomí dostalo zejména v souvislosti s hromadnými protesty na vrcholu uprchlické krize v letech 2015 a 2016.

Guben je v tomto kontextu typickým příkladem osudu regionu – se vším dobrým i špatným. Město se proslavilo v 19. století jako centrum výroby klobouků – jednomu z členů místní honorace, Carlu Gottlobu Wilkemu, je přisuzován vynález voděodolného plsťového klobouku, pro jehož výrobu zvolil namísto tradiční králičí srsti kvalitní ovčí vlnu.

Za komunismu se z města stalo významné průmyslové centrum v čele s továrnou na syntetická vlákna, která zaměstnávala stovky místních obyvatel. Po sjednocení však začal chemický průmysl v NDR upadat a Guben padal s ním.

„Přádelna, továrna na klobouky i na koberce – všechno zavřelo,“ vzpomíná Mahro. „Všechny velké podniky se nechaly vykrvácet.“ Počet obyvatel se do konce devadesátých let snížil na méně než polovinu z 36 tisíc na 16 700 lidí. Nezaměstnanost se ustálila na 27 procentech.

Za uplynulých 30 let se městu podařilo přilákat jediného investora, výrobce matrací Megaflex. A objevily se další problémy – v souvislosti s plánovaným koncem uhlí má být do roku 2038 uzavřena nedaleká uhelná elektrárna zaměstnávající stovky lidí z okolí.

V ostatních oblastech východního Německa nebyla situace růžovější. I když se rozdíl v bohatství mezi západem a východem v uplynulých letech podařilo zmenšit, hrubý domácí produkt na obyvatele na východě byl v roce 2020 pouhých 77,9 procenta HDP na západě. Mzdy jsou zde o 23 procent nižší.

Guben se ale usilovně snažil ekonomický úpadek zastavit. Radnice nechala zrekonstruovat místní, v podstatě prázdnou průmyslovou zónu a nechala si vypracovat rozvojový plán v hodnotě 300 tisíc eur, který finálně představila v loňském roce. Starosta Fred Mahro prý řekl braniborskému ministrovi hospodářství Jörgu Steinbachovi: „Pokud se na vás obrátí nějaký investor, může začít jednat – my jsme připraveni.“ Šest týdnů nato Steinbach poslal do Gubenu zástupce Rock Tech Lithium a jednání začala.

V plánovaném závodu se bude získávat lithium z minerálu spodumen, který bude společnost těžit ve vlastním dole v Kanadě. Výsledným produktem bude čistý hydroxid lithný, který je klíčovým komponentem baterií do elektromobilů. Rock Tech doufá, že se v továrně vyrobí 24 tun čisté látky ročně, což je dost pro 500 tisíc aut.

Ale ani to podle Brügmanna zdaleka nepokryje očekávanou poptávku v Evropě. „Poptávka bude taková,“ řekne a rukou ve vzduchu nakreslí křivku ve tvaru hokejky. Bude ji hnát klimatická legislativa, která násobně zvýší poptávku po elektromobilech. „Evropský trh s elektromobilitou je o několik let napřed,“ tvrdí.

Na východě Německa se postupně tvoří další články dodavatelského řetězce. Firma BASF buduje ve Schwarzheide továrnu na výrobu aktivních katodových materiálů, které se používají v lithium-iontových bateriích. Australská společnost Aletch bude v braniborském městečku Schwarze Pumpe vyrábět anodové materiály a čínští hráči Microvast a CATL budují závody na sestavování bateriových modulů – jeden bude stát v Ludwisfelde jižně od Berlína a druhý v Erfurtu.

Podle analytika automobilového průmyslu Matthiase Schmidta z více než 323 tisíc elektromobilů vyrobených loni v Německu pocházelo 57 procent ze závodů VW ve Cvikově a Drážďanech. Otevření braniborského závodu Tesly na začátku letošního roku definitivně potvrdilo, že dominanci nad výrobou baterií pro elektro­mobily přebírá východní Německo.

Jeho rozmach je v příkrém kontrastu s o poznání ponuřejší situací v regionech s tradičními automobilkami, v nichž bylo v uplynulých třech letech zrušeno na 100 tisíc pracovních míst. Odborářská skupina zastupující evropské dodavatele automobilových součástek Clepa tvrdí, že kvůli klimatickým cílům EU zmizí do roku 2035 stovky tisíc dalších pozic.

Návrat do minulosti

Znalci hospodářské historie v aktuálním boomu rozpoznávají dřívější období, kdy region prosperoval a vzkvétal. Oblast okolo saského města Leuna, kde se dnes nachází velká ropná rafinérie, byla podle Olivera Holtemöllera z Institutu Halle pro ekonomický výzkum před druhou světovou válkou jedním z ekonomicky nejsilnějších regionů Německa. Bavorsko bylo oproti tomu především zemědělským státem a pověst centra technologického pokroku získalo až mnohem později.

Někteří se ale domnívají, že nadšení z ekonomické obnovy východního Německa je přehnané: většina vysoce placených pracovních pozic v Německu se stále koncentruje na jihu. „Zmiňované investice míří do výroby, ale pro inovaci je klíčový výzkum a vývoj,“ namítá Holtemöller.

Podíl výdajů na výzkum a vývoj v soukromých společnostech vyjádřený v podílu HDP je na jihu Německa třikrát vyšší než na východě. „To na jihu bují inovace, tam se vyplácejí nejvyšší mzdy,“ říká.

Obnovitelné zdroje energie se na východě Německa sice množí obdivuhodnou rychlostí, ale aktuální napětí s Ruskem, které dodávky plynu používá jako nástroj nátlaku, by mohlo krátkodobě vést k výraznému omezení dostupné energie, což by negativně zasáhlo nové společnosti i zavedené zákazníky. Zástupce firmy na polovodiče z Drážďan redakci svěřil, že už byl informován, že v případě akutního nedostatku plynu v zimních měsících by dodávky do závodu byly na příděl. Východ Německa sice není vůči výpadkům plynu o nic odolnější než zbytek země, ale už jen riziko omezeného přídělu by mohlo odradit další potenciální investory.

Situaci nepomáhá ani politika. Alternativa pro Německo je na východě stále nejsilnější stranou, obzvlášť v Sasku. Manažeři se obávají, že takové politické klima by mohlo odradit potenciální zahraniční zaměstnance. „V pracovní síle závisíme na imigraci a potřebujeme jí být otevření,“ říká Holtemöller. „Obzvlášť problematické to je na venkově, kde je xenofobie silně přítomná.“

Populace východního Německa se přitom bude podle prognóz v nejbližších letech snižovat, a to ještě výrazněji než na západě. Migranti budou pro pracovní trh zcela klíčoví. Z nedávné vládní studie o vývoji východního Německa po sjednocení vyplývá, že 55 ze 100 německých oblastí s nejhorším předpovídaným populačním úbytkem se nachází právě na východě.

V dokumentu stojí, že v příštích 15 letech odejde do penze 42 procent ekonomicky aktivních Němců, což je výrazně víc než celostátní průměr. „To bude mít citelný dopad na pracovní trh, dostatek kvalifikovaných pracovníků, důchodový systém a zdravotnictví,“ shrnuje studie. „Do roku 2032 bude ve východním Německu na dvě pracující osoby připadat jeden člověk v důchodovém věku.“

„Pracovní místa lze tvořit pouze za předpokladu, že existuje dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří je obsadí,“ konstatuje Holtenmöller. „Počet obyvatel východního Německa se ale snižuje.“

Problematické demografie jsou si v Gubenu dobře vědomi. Na konci června měli zástupci Rock Tech Lithium schůzku s místními, kde prezentovali svůj projekt. Ten občané přijali s nadšením, ale neskrývali ani skepsi. „Nevím, kde tu chtějí najít zaměstnance – město stárne,“ namítá důchodkyně Gaby Hartmannová. „Nejvíc lidí je tu z mé generace a nám už vlak ujel,“ dodává.

Lothar Hüfner, který pracoval 40 let v místní továrně na syntetická vlákna, má z projektu Rock Tech Lithium radost. „Bylo by skvělé, kdyby se tu něco takového vybudovalo,“ říká s úsměvem.

Nadšení ale mírní – z vlastní zkušenosti ví, že opatrnost je na místě. Dnes již 87letý stařík pomáhal se stavbou textilní továrny v Gubenu v šedesátých letech a pak se více než po 30 letech díval, jak byla budova srovnána se zemí. Od té doby do Gubenu podle jeho slov „přišlo spoustu investorů, kteří zase odešli. Jejich plány se rozplynuly jako mýdlová bublina.“

Starosta Fred Mahro je mnohem opti­mističtější. „V minulosti jsme přivítali s velkou pompou tolik důležitých lidí a tolikrát se hořce zklamali,“ vzpomíná. Nyní je to ale jiné. „V Gubenu teď zažívám nejlepší období.“

Guy Chazan a Joe Miller, FT