Přezbrojit – rychle!
Válka na Ukrajině odhalila osudové slabiny ve výzbroji evropských armád. Ani ta česká není výjimkou. Potřebuje rychle zmodernizovat a přizpůsobit se spojencům. Bude to zatraceně drahé.
O stavu armády a její výzbroje asi nejlépe vypovídá to, co si o ní myslí její velitel. Náčelník generálního štábu Aleš Opata, který na konci června odchází z čela armády (nahradí ho Karel Řehka), nevidí situaci dvakrát růžově. „Strategické projekty se musejí urychlit, většina techniky pochází ještě z dob bývalé Varšavské smlouvy,“ řekl před časem Opata, podle něhož tento stav přímo „ohrožuje bezpečnost republiky“. Možná podobně jako například v Německu, kde se po vypuknutí války na Ukrajině ukázalo, že dvě třetiny techniky bundeswehru nejsou schopny bez větších oprav boje a že na případný úder nepřítele není německá armáda vůbec připravena.
Tvrzení generála Opaty dnes působí jako velmi zvláštní, až paradoxní, protože část této „ohrožující“ výzbroje z dob nadvlády Sovětského svazu poslala česká vláda na bojiště na Ukrajině, kde tyto zbraně evidentně dobře posloužily a bezpečnost Ukrajinců rozhodně spíše úspěšně ochraňovaly, než že by ji ohrožovaly. Zejména pak tanky T-72, které sice nepatří k nejmodernějším, ve velké míře ale s nimi bojují i ruské jednotky. Ministryně obrany Jana Černochová z ODS potvrdila, že na Ukrajinu Česko doposud poslalo zbraně, výzbroj a munici za 3,5 miliardy korun. Co přesně to bylo, ministryně neřekla, ale vlastně ani nemusela, protože to za ni trochu nešťastně oznámil její americký protějšek, šéf Pentagonu Lloyd Austin: „Češi věnovali Ukrajině helikoptéry, tanky a rakety.“
Ani velká, ani slabá
Laik by si při poslechu těchto zpráv řekl, že výzbroj, kterou kabinet Petra Fialy poslal na Ukrajinu, bude v české armádě nějak chybět. Starost kritického občana se může ještě zvýšit, když zjistí, že už dosavadní výzbroj české armády vykazuje poměrně nízká čísla, měřeno alespoň tím, co Česku umožňují mezinárodní smlouvy. Podle nich může mít česká armáda ve výzbroji až 957 tanků, k prvnímu lednu letošního roku (tedy dříve, než jsme začali posílat tanky T-72 na Ukrajinu) jich česká armáda vykazovala 116. Čeští vojáci mohli použít 430 bojových vozidel, přičemž mezinárodně stanovený smluvní limit pro Česko v kategorii bojových obrněných vozů je 1 367. Ještě pozoruhodnější je situace v leteckých silách. Tam může mít Česko až 230 letadel, ale má jich jen 39, z toho 14 gripenů a 25 kusů L-159, což plnohodnotný bojový letoun podle řady odborníků tak úplně není.
Obranné kapacity české armády, která, jak říkají údaje z veřejných zdrojů, má momentálně přes 25 tisíc vojáků z povolání a kolem osmi tisíc civilních zaměstnanců (6 900 občanských, 1 169 státních, k tomu se ještě počítá asi 3 500 záložáků), by se tedy daly výrazně navýšit (plán do roku 2030 je 30 tisíc vojáků, 10 tisíc zaměstnanců a 10 tisíc záložáků). Jako vždy je to však otázka celkové strategie, včetně politického zadání, a pak samozřejmě peněz. To byl ostatně také jeden z důvodů našeho vstupu do NATO: sdílení obranné síly silnějších států a vyvažování omezené české výzbroje aliančními jednotkami.
Přestože se z hlediska možností zdá výzbroj české armády vlastně nevelká, umísťovalo se naše vojsko v minulosti pravidelně v desítce nejsilnějších armád Evropy. Ještě v roce 2016 byla česká armáda v žebříčku Global Firepower Index na 29. místě na světě, v Evropě pak na osmém místě (dnes je to 16. místo, počítáme-li Rusko mezi evropské země)! Aktuální index síly armády ukazuje Česko až na 41. místě (pro zajímavost Ukrajina je 22., Slovensko 60., Finsko, které usiluje o vstup do NATO, na 53. místě). Přesto se tím pohled na ony „nenaplněné kvóty“ dost zásadně mění. Většina zemí nezbrojí pro svou obranu na 100 procent, přesto je Česko zemí k armádním potřebám vlastně spíše vstřícnou.
Dlouhodobý proces
Česko darem vojenské techniky na Ukrajinu přišlo o určitý díl své výzbroje, kterou vlastnilo. Po jednáních premiéra Petra Fialy v Berlíně je zřejmé, že ji z části nahradí německá technika, která je však také vyrobena v 80. letech. Kancléř Olaf Scholz slíbil tanky Leopard a německá ministryně obrany Christine Lambrechtová s ministryní Černochovou prakticky obratem podepsaly kontrakt na dodávky 15 tanků Leopard 2 A4. „Tanky Leopard má ve výzbroji řada spojenců v rámci NATO i naši blízcí sousedé, třeba Maďarsko nebo Polsko. Toto přezbrojení přispěje také k vytvoření těžké brigády v souladu s našimi aliančními závazky,“ tvrdí Černochová, jež počítá s tím, že se časem do výzbroje české armády dostanou i modernější typy Leopardů 2 A7+. Mělo by jich být celkem 50 kusů.
Do té doby se ale plánuje, že darovaných 15 leopardů, k nimž Němci přibalí munici a sadu náhradních dílů, bude tak jako tak předěláno na typ 2 A7+, čímž se zvýší kvalita tankového vojska. Armáda s tím počítá ale až po roce 2025. Zatím se přesně neví, jak moc se tanky budou předělávat, zda celé, nebo části obranné věže; jasné je jen tolik, že i při omezené přestavbě půjde o miliardy korun. Kolik přesně peněz to bude stát, nikdo není schopen říct. Tak jako nejsou známa čísla o tom, jak velké náklady budou na takzvaný životní cyklus tanků, tedy na jejich údržbu a provozní připravenost až do jejich vyřazení.
Přezbrojování české armády, které možná dnes spěchá trochu více než v minulosti, je kontinuální proces. Válka na Ukrajině jen urychluje to, co se už rozběhlo v minulosti. Podle 1. náměstka ministryně obrany Františka Šulce byla modernizace pomalá, což všichni podceňovali. „Armáda se má zvětšovat, v roce 2030 má mít 30 tisíc vojáků, takže musíme zvětšovat i obslužný personál a logistiku, modernizovat infrastrukturu, doplňovat zásoby munice, protože bez adekvátního zabezpečení jsou bojující jednotky ztracené, jak můžeme názorně vidět na ruských selháních na Ukrajině,“ vysvětluje v rozhovoru pro týdeník Euro Šulc.
„Nemáme například dostavěné jednotky, ani 4. brigádu rychlého nasazení a další. Samozřejmě, až zpětně vyhodnotíme konflikt na Ukrajině, určitě zjistíme, v jakých oblastech je nutné učinit změny, ať už na technice, nebo jen v doktríně,“ dodává náměstek, který za jeden z nejvážnějších problémů považuje nedostatek lidí. „Trápí nás stárnutí armády a to, že do ní vstupují starší lidi. Kde jsou ty doby, kdy armáda byla především doménou devatenácti-, dvacetiletých,“ posteskl si Šulc, který vidí problém i v nedostatku obslužného personálu; potřební lidé na trhu prostě nejsou nebo se nechají zaměstnat jinde.
I Metnar modernizoval
Modernizace armády začala už během působení ministra Lubomíra Metnara (ANO), přesněji obměna výzbroje, kterou bývalý ministr považoval za svůj úkol číslo jedna. A tak se na podzim loňského roku schválil nákup dělostřeleckých houfnic CAESAR 8×8 od francouzské firmy Nexter Systems za 8,5 miliardy korun. Cena je o 40 procent vyšší, než se původně předpokládalo, už tehdy to ministr Metnar vysvětloval růstem inflace a cen energií, který se po jeho odchodu z ministerstva ještě urychlil. Proč mu tedy nevěřit. Jenže u zakázek pro českou armádu je to jinak, ty se totiž prakticky vždy později stanou předmětem kritických a skandalizujících investigativních reportáží, protože je buď vysoká cena, a to i ve srovnání s nákupy v zahraničí (Pandury, obrněná vozidla v Rakousku), nebo podivný dodavatel (neprůstřelná skla pro obrněné lehké vozy IVECO).
To ale není nic, co by se nedělo, neděje a nebude dít. Podstatnější je, že proces přezbrojování nakonec v novém rozpočtu po volbách narazil na škrty nové vlády, což ale válka na Ukrajině velmi rychle změnila. Rychlejší přezbrojování české armády se stalo prioritou, podobně jako naplnění limitu výdajů na zbrojení ve výši dvou procent HDP, dohodnutého v rámci NATO. Nikdy jindy než v době faktické války by totiž veřejnost a politická opozice (ať už vládne kdokoli) tak snadno nesouhlasily s tím, aby se více utrácelo za zbraně.
Za Metnarova působení se také uzavřel nákup dvanácti amerických vrtulníků za téměř 18 miliard korun. Česká armáda se může těšit na čtyři bojové vrtulníky AH-1Z Viper a také na osm víceúčelových helikoptér UH-1Y Venom. Američané by vrtulníky měli dodat už příští rok. Metnarovo ministerstvo také rozjelo zakázku na nákup 210 nových bojových vozidel pěchoty, protože ve výzbroji jsou stále staré stroje z dob Varšavské smlouvy. Tender se však nepodařilo do voleb uzavřít a dosud není jasné, jak nakonec plánovaný nákup dopadne. Ministr obrany za ANO naopak uzavřel nákup čtyř baterií izraelských protileteckých kompletů Spyder za bezmála 14 miliard korun. Tato dodávka však sama o sobě podle odborníků k obraně vzdušného prostoru stačit nebude a armáda jistě bude nakupovat i zde dál. Cena však bude nakonec ještě vyšší, protože technické zabezpečení těchto zbraní vyjde na více než miliardu ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o dvacetiletou smlouvu, nejde zrovna o malou částku.
Vyrovnat dluhy
Klíčovou otázkou je, kde se na to všechno vezmou peníze. Chce-li Fialova vláda držet na uzdě rozpočtový schodek, což je ve vládním programovém prohlášení priorita číslo jedna, nemůže asi jen tak plánovat armádní obchody v řádu mnoha desítek miliard korun. Zejména když kabinet šetří stovky milionů na sociálních výdajích a jednotky miliard na místech, kde to potřeba vlastně vůbec není, protože jsou to pro státní finance drobné.
Vyrovnat staré armádní dluhy, jež se vrstvily dvacet a více let, bude úkol na další desetiletí. O podfinancování české armády se mluví prakticky od počátku vzniku profesionální armády v roce 2005 a každý rok se tyto stesky opakují. Vnitřní dluh armády se odhaduje na čtvrt bilionu korun, přičemž do této sumy jsou započítávány i dluhy na nemovitém majetku, tedy drolící se a nevyhovující sklady a ubytovací zařízení. Přezbrojit armádu a připravit ji na agresi podobnou té ruské nebude trvat pár let, ale minimálně desetiletí.
Česko je teprve na začátku této cesty, přímá aktivní ruská hrozba však změnila myšlení mnoha politiků, k armádním zakázkám a armádě vůbec dosud spíše skeptických. Nové kolo konvenčního zbrojení zcela jistě začalo a Česko v něm jede naplno se zbytkem Evropy.
