Proč Češi stále chtějí svoji „pidiměnu“

V aktuální debatě o euru řadu zásadních otázek zodpovídá pohled na vývoj směnných kurzů v posledních letech, ba desetiletích. Je pak hned jasnější třeba to, proč Chorvati chtěli euro. A můžeme také odpovědět na otázku, zda jsou Češi hloupí, že ho nechtějí.

Od zrodu eura roku 1999 do zániku chorvatské kuny roku 2022 chorvatská měna proti euru oslabila, a to o 2,1 procenta. Česká koruna ve stejné době vůči euru posílila o 31,2 procenta. Není se moc co divit, že Chorvati radši vzali euro. Zvlášť když v něm měli 80 procent úspor, zatímco Češi pouhá tři.

Zhodnoťme nyní vývoj reálného i nominálního kurzu koruny v uplynulých čtyřech pohnutých letech, v období covidu-19 a války na Ukrajině. Samozřejmě argumentaci v debatě „koruna vs. euro“ nelze postavit jen na zhodnocení vývoje kurzů. Taková argumentace si žádá celistvější obrázek. Zároveň však můžeme alespoň částečně rozptýlit obavy té části veřejnosti, jež uvěřila třeba tezi eurových „spindoktorů“, že koruna je „pidiměnou“.

Nejvýkonnější měna

Koruna v posledních čtyřech letech žádnou „pidiměnou“ nebyla, jak ukazuje analýza mezinárodních dat. Reálně byla dokonce nejvýkonnější evropskou měnou. Plyne to ze srovnání ukazatelů vývoje reál­ného efektivního směnného kurzu, jak je zachycuje basilejská Banka pro mezi­národní platby.

Příslušný ukazatel české měny stoupl z výchozí úrovně roku 2020, normalizované na hodnotu 100, na 121,92 bodu v říjnu 2023. Druhá skončila polská měna, neboť reálný efektivní směnný kurz zlotého se zvýšil z hodnoty 100 na 113,2. Reálný kurz eura se zvýšil ze 100 na 101,95. Znamená to, že koruna aktuálně v rámci Evropy podává nejlepší výkon vůči inflačně očištěnému koši měn příslušných klíčových obchodních partnerů.

Posilování kurzu představuje podstatný faktor reálného sbližování s bohatšími zeměmi západní části EU. Čím vyšší je hodnota reálného efektivního směnného kurzu, tím levnější jsou pro obyvatele dané země dovážené zboží a služby. Pokud Česko přijme euro, reálné sbližování s bohatšími zeměmi EU se už nebude moct odehrávat skrze kurz, ale výlučně skrze relativně vyšší inflaci.

Reálný efektivní směnný kurz je ovšem třeba odlišit od běžného nominálního směnného kurzu, tedy toho, který známe ze směnáren. Od začátku roku 2020 do konce roku 2023 koruna – respektive její běžný nominální směnný kurz – společ­ně se švýcarským frankem z evropských měn jako jediná vůči dolaru zpevnila, a to o 1,5 procenta, říkají data agentury Bloom­berg. Euro za tu samou dobu vůči dolaru ztratilo stejně jako další evropské měny.

Pravda, ČNB na podporu koruny v průběhu roku 2022 vydala nemalý objem svých devizových rezerv. Ty však i přesto nadále zůstávají v poměru k HDP největší v celé Evropské unii a páté největší na světě. Těžko tak obstojí tvrzení, že centrální banka musela za účelem zpevnění koruny vydat jakkoli excesivní objem svých devizových rezerv.

Nutno také vzít v potaz, že objemné devizové rezervy dané země často vytvářejí trvalejší tlak na oslabování příslušné měny. Jedná se například o ty případy, kdy se rezervy akumulují právě v důsledku snahy o oslabování měny, což je i případ Česka – ČNB v letech 2013 až 2017 intervenovala za slabší korunu. Rozpouštění rezerv, které nastalo roku 2022, tak lze chápat jako korekci, byť nakonec jen částečnou, vyvolaného tlaku na oslabování koruny, který v jisté míře přetrval i po ukončení intervencí roku 2017.

Zaměřit se na rezervy

Místo převážně bezobsažné debaty na téma přijetí eura by se mělo řešit spíše to, zda ČNB neměla své obří rezervy rozpouštět už nejméně od druhé poloviny roku 2021. Výraznějším rozpouštěním rezerv by ještě znatelněji zpevnila korunu, takže inflace by z tohoto důvodu byla za jinak stejných okolností nižší. Menší rezervy ovšem znamenají nejen silnější korunu a skrze ni nižší inflaci, ale také slabší konkurenceschopnost exportérů a potenciálně růst nezaměstnanosti mezi exportními a na ně navázanými firmami.

Svým způsobem je nynější nejnižší nezaměstnanost Česka v rámci EU odrazem jeho největších devizových rezerv v rámci EU. A poměrně vysoká inflace v Česku uplynulé doby je tak trochu daní za nejnižší nezaměstnanost v EU, a to nejen skrze kanál mzdový, ale i právě skrze kanál devizových rezerv a dopadu na exportéry.

O tom by se měla vést debata mnohem spíše než o euru. I proto, že případná zásadní změna velikosti rezerv bude mít na ekonomiku výrazný vliv mnohem dříve, než jej může mít euro, i kdybychom se pro něj rozhodli zítra. A také proto, že podstatná část toho, co stoupenci eura vytýkají koruně (vyšší inflace, nízký nominální kurz koruny k euru atd.), není ve skutečnosti chybou koruny, ale důsledkem obřích devizových rezerv ČNB.